Imperium Romanum: Emperor Expansion – postavte impérium s boží pomocí

Opět se chopíte role stavitele-bojovníka a budete nápomocni římskému impériu. To vše za pomoci sil božích.

Imperium Romanum: Emperor Expansion (PC)

Přestože strategický titul Imperium Romanum sklízel mezi širokou veřejností různorodé reakce, tak se zřejmě dobře prodával. Jinak by nejspíš nebyl důvod k tvorbě pokračování a také datadisku, který si dnes přiblížíme. Budovatelská strategie k vytváření rozšíření vybízí, avšak ne vždy vše dopadne tak, jak má.

V tomto případě se sice nedá říci, že by se datadisk vyloženě nepovedl, jen toho nepřináší tolik, kolik bychom si možná představovali.

Základní koncept z původní hry zůstal zachován – postavte fungující město za pomoci dostupných prostředků. Zpravidla tedy máme základní budovu, kterou je fórum a většinou i nějaké to další stavení k tomu. Každá z budov má kruhové pole působnosti, ve kterém by se mělo nacházet vše, co s ní nějakým způsobem souvisí. U obytných domů to musí být například místo, kde jeho obyvatel pracuje.

Hadriánův val

Kamenné a hliněné opevnění, které je od roku 1987 na seznamu Světového dědictví UNESCO. Val se táhne napříč severní Anglií a tvořil hranici římského impéria, proto je také začleněn do hry.

Délka opevnění je 117 kilometrů, což je 80 římských mil.

zdroj: Wikipedie

Zachován zůstal i iritující systém oznamovaní nesrovnalostí. Pokud třeba začne hořet nebo některá z pracovních budov nemá zaměstnance, hned se ozve (po chvíli strašidelný) tón a vyskočí výhružná ikonka v horní části herní obrazovky.

To je jedno, že prefekti za chvíli požár uhasí, nebo že se volné místo během chvíle obsadí – prostě o tom musíte vědět. Na obranu hry zase musím říci, že jsou i chvíle, kdy je tato vlastnost užitečná.

"Opravdu velké vylepšení je jedno – nová možnost vybrat si boha-patrona."

Jelikož byly herní mechanismy poměrně podrobně popsány v recenzi původní hry (k přečtení zde) začnu s přibližováním novinek, kterých skutečně není jako stánkařů u hranic. Opravdu velké vylepšení je jedno – nová možnost vybrat si boha-patrona. Celkem jich je pět a každý z nich přináší dva druhy výhod.

Primárně to je boží síla, která působí trvale (o nich více v samostatném textíku). Za druhé je možné v chrámech bohu obětovat nějaké ty denáry a získat další trvalou výhodu – zvýšená produkce dřeva, lepší obchodní nabídky, každý bůh má něco.

Tím jsem výrazné novinky vyčerpal. Šlus, konec, hotovo. Přínos bohů do hry se mi jevil silně symbolický a spíš se mi zdálo, že je autoři začlenili, aby se neřeklo. Rozdíl oproti hře bez patrona je sice znát, ale hru pouze ulehčuje, což vzhledem k již tak dost nevelké obtížnosti není úplně nejlépe. Na druhou stranu jsou i chvíle, kdy se pečlivý výběr patrona vyplatí a ulehčení hry přijde vhod. Jedná se hlavně o mise, kde je hráč tlačen časem – časový limit k dokončení všech úkolů nebo do příchodu nepřátelských vojsk.

 Božstva

Základ římské mytologie se opírá o řecké náboženství. Jednalo se o náboženství polyteistická a většina římských bohů má řecký protějšek. Ve hře je přítomno bohů pět a na následujících si popíšeme, kteří to jsou.

Jupiter, král všech bohů. Jeho sílou je výhoda při vylepšení fóra – někteří z občanů se stanou šťastnými. Mars, který je bohem války logicky přinese benefity do této oblasti. Pokud si tedy jako patrona vybereme právě tohoto boha, tak nás bude urychlení vojenských staveb a prefektury stát polovinu dinárů.

Podobnou výhodu přinese i Saturn – bůh rolníků. U něj stojí o polovinu méně všechny budovy spojené s produkcí jídla. Týká se to materiálu i nákladu spojeného s urychlením stavby.

Posledními jsou Merkur – bůh poslů a Vulkán – bůh ohně. U prvního jmenované se otroci začnou činit a zásoby budou nosit rychleji. Druhý bůh naopak urychlí reakce prefektů a ti budou hasit požáry promptněji.

Nové kampaně jsou čtyři. Dvě z toho již byly vypuštěny dříve v podobě „value packů“ (cenově výhodných balíčků) – Wilds of Germania a Conquest of Britania. Ve zbylých dvou se podíváme do Afriky a na to, jak probíhala Césarova občanská válka. Každá kampaň skýtá čtyři scénáře. Rozhodně se nedá říci, že by tyto mise byly špatné.

Během hraní jsem se vcelku nenudil (tedy alespoň nějakou dobu) a někdy jsem se musel pořádně ohánět, abych udržel své obyvatele šťastné – slova o nízké obtížnosti tak beru částečně zpět. Mezi misemi je například stavba Londýna nebo dokončování Hadriánova valu. Všechny události by opět měly mít historický podklad a nechybí tedy poučná vlastnost hry, kterou jsem vcelku statečně přehlížel. Alespoň většinou.

Nejvíce jsem si „rozuměl“ s nebojovými misemi. Ať už šlo o ty, kde nepřátelé vůbec neúčinkovali nebo zůstali v klidu, dokud jsem je nepoškádlil. Jednoduše řečeno – zpracování boje jsem nějak nepřekousl. To, že proti nepříteli pošlu jeden ze tří druhů bojovných panáčků a oni se nějakým způsobem pomlátí, není prostě ono.

"Když už boje, tak rozhodně jinak, než je tomu zde." 

Když už boje, tak rozhodně jinak, než je tomu zde. Stalo, že když už nebyli na mapě žádní nepřátelé, tak jsem stejně musel postavit dílnu na zbraně a vyrobené mírotvorné nástroje poslat Římu. To však bylo podstatně příjemnější, než otevřený střet s nespokojenými protivníky.

Další novinka je přidaná nová rychlost hry. Pro nedočkavce je tu pětinásobné zrychlení hry. Poslední novotou je „Achievements“ systém, který hráče odmění body ke skóre, pokud splní některý z požadavků. Tyto úkoly jsem plnil víceméně nevědomě a vždy jsem si jejich přítomnost uvědomil, až když mne hra upozornila, že jsem nějaký z nich splnil.

Tím jsme se dostali k závěru. Novinek je opravdu málo a ty menší (odstavec výš) zřejmě nikoho moc neoslní. Kromě začlenění bohů-patronů do hry a nových misí/kampaní tu je po novinkách pusto a prázdno.

Graficky a zvukově zůstalo vše při starém, což je jedině dobře. Obtížnost je také v normálu – záleží na tom, jestli vám hra současným úkolem hodila klacek pod nohy, nebo ho naopak odklidila. Opět platí, že se hra dobře hraje, ale někomu může přijít moc lehká, neoriginální a nudná.