Už na hrdinech tahového dobrodružství Grotesque Tactics je patrné, že tahle hra svému názvu dostojí a že to nebude kdovíjak závažné zachraňování světa, jako spíš fraška v dobrém slova smyslu.
Drake je typickým zástupcem "emo" stylu, což ve fantasy světě působí dosti zvláštně. Hlavní hrdina neudělal přijímačky do vojenské akademie, a chce si vzít život. Na to ale není čas, protože říše s příznačným názvem Glory je napadena tajemnou organizací Drak Church.
| Emo |
|
EMO (zkratka výrazu "emoce" - ale z anglického "emotions") je americký slangový výraz označující subkulturu, která je definována punkově orientovanou módou a emo hudební stylem, teenagerskou přecitlivělostí a touhou po romantice. zdroj: wikipedia |
Podivná partička se brzy rozšíří o další typy, zcela evidentně parodující fantasy hrdinské archetypy. Jako například o pannu, která je navlečená v tak těsném oblečku, až je s podivem, jak svou nevinnost dokázala uchránit. Krom toho to ale dobře umí s lukem a šípem.
Každý až z deseti hrdinů je dobrý v něčem jiném. Zatímco Drake a Holy Avatar jsou typickými bojovníky na blízko, upírka, kterou časem potkáte, si rozumí s nejrůznějšími kouzly.
Grotesque Tactics je parodií jako řemen. Nebojí se napadat nejrůznější fantasy klišé, kterých tento žánr nahromadil bezpočet, ale ani konkrétní legendy typu Ultimy nebo Oblivionu. Znalci těchto titulů tak mají o další rozměr zábavy postaráno.
Pravdou je, že ne všechny vtípky a narážky jsou povedené tak, aby vás rozesmály. Některé dokonce hru natahují a hráče mohou dlouhé a nenadabované dialogy chvílemi nudit. Většina narážek se ale povedla, a když rovnou nerozesměje, způsobí alespoň povytažení koutků. Časem se možná přistihnete, že se při hraní Grotesque Tactics neustále usmíváte, což není špatné zjištění.
Svěžest parodie vcelku ostře, ale rozhodně ne závadně kontrastuje s důrazem na pomalejší a taktičtější přístup, který by někdo mohl nazvat zastaralým. Takové vidění je jistě možné, na druhou stranu lze na Grotesque Tactics nahlížet také tak, že se nechce za každou cenu podbízet masovému publiku. To ocení nejen pamětníci, ale všichni hráči, pro které jsou současné hry na hrdiny příliš povrchní.
Se svou partičkou cestujete prostředím, které je rozděleno do zlehka nastíněných čtverců, po nichž se postavičky pohybují. Za normálních okolností však pohyb působí plynulým dojmem. Čtverce nabírají svou taktickou roli teprve při bojích.
Než se ale k nějakému dostanete, klasicky v reálném čase prozkoumáte okraje cestiček, kde lze narazit na truhly s užitečnými předměty, poklady nebo dokonce další životy. Upotřebíte je pouze v případě, zemře-li Drake nebo Holy Avatar. Ostatní členy party lze za poplatek oživit při návratu do města.
Tam na vás čekají také nejrůznější obchodníci, u nichž můžete zakoupit za nabyté prostředky zajímavé zbraně, případně jim prodat zbytečné harampádí. Především tu ale narazíte na zadavatele úkolů.
Jak u obchodníků, tak lidí, kteří vám na bedra uloží nějaký ten úkol, platí, že jejich nabídka je dosti skromná a rozhodně by mohla být větší. Zejména úkoly nejsou zrovna epické a kdovíjak lákavé. Naráz navíc řešíte obvykle maximálně dva.
Také vývoje postav v partě nejsou kdovíjak komplexní. Jejich směřování nelze ovlivnit, pouze s nimi získáváte zkušenosti, načež automaticky sílí a zpřístupňují si nové schopnosti, které pak můžete využít v boji.
Právě na taktické bitvy je Grotesque Tactics zaměřeno nejvýrazněji. Jakmile potkáte nepřátele, přechází hra z režimu reálného času do tahového módu. Právě tady se otvírá zmiňovaná hloubka hry. Pravda, na parodované legendy tak úplně nemá, na dnešní dobu to ale stačí.
Postupně se učíte taktickým fíglům, které je radost využívat. Například kdo zaútočí z křoví, získává bonus k obranným hodnotám, zatímco lukostřelkyně na vyvýšenině využije přehledu k větší přesnosti.
Také co možná nejšikovnější nasazení speciálních schopností je zejména v pozdějších částech dobrodružství nutné. Hrdinové jich sice mají dosti omezené množství, zato platí, že každá z nich má herní opodstatnění, navíc často vtipně praktikované.
Díky rozličným postavám se specifickými talenty, velmi variabilnímu prostředí a osvědčenému hernímu systému dokáže Grotesque Tactics bavit po celou dobu svého trvání, které odhaduji někde mezi třinácti a patnácti hodinami.
Hra se bohužel neobešla bez chyb, které mrzí o to více, že jsou technického rázu a daly se odstranit lepší optimalizací. Grotesque Tactics tak i na výkonných počítačích běží místy velice pomalu a čas od času se zcela zhroutí. Snad budou tyto neduhy co nejrychleji odstraněny.
Na grafickém zpracování je poznat, že hra vznikala s menším rozpočtem. Autorům se ale podařil navrhnout přitažlivý vizuální styl, který na nedostatky dává rychle zapomenout.
Grotesque Tactics je tak příjemným překvapením, od kterého jsme nic nečekali a nakonec dostali slušný mix tahové strategie a hry na hrdiny. Narazíte v něm sice na řadu kompromisů, ale také na humor a propracovaný bojový systém.
