Také máte pocit, že slavné postavičky z kreslených televizních pohádek v poslední době ztrácejí svůj lesk na úkor hrdinů videoher pro děti? Že Mickey Mouse prohrává svůj životní zápas s Mariem a že Tom a Jerry, Lví král a medvídek Pů ustupují tlaku Crashe Bandicoota a Raymana? Můžete být sebevětšími fandy Walta Disneye a jeho televizní zábavy, ale Pokémoni jsou důkazem nadvlády videoher. Dokáže dnes vůbec myšák Mickey rozesmát malého špunta alespoň z poloviny tak jako Super Mario? Těžko. Dnes se děti Mickey Mouse spíše bojí. Svědčí o tom i nejnovější kačerovská hra, která sice vyvolává úsměv, ale je to úsměv poťouchlý a škodolibý.
Donald Duck: Quack Attack začíná dobře. Hned na úvod vás příjemně překvapí několikaminutové intro v DVD kvalitě, hra je koneckonců jako zatím jedna z mála na DVD
médiu. Bohužel kvalitativní rozdíl mezi intrem a hrou je propastný, hratelnost totiž 
připomíná první díl Crashe Bandicoota a inspiruje se v deset let starých 2D plošinovkách. Autoři nejenže neměli vlastní nápady, oni si ani nezahráli Mario 64 (a to je to čtyři roky stará hra!!) nebo Spyra a kopírují hry ještě mnohem starší! No dobrá, staré nápady nemusí být nutně špatná věc, musí se však zpracovat s patřičnou invencí a půvabem. A to se tu zkrátka nepovedlo.
Slavná reportérka Daisy Duck, přítelkyně našeho Donalda je pohřešovaná. Daisy se podařilo dostat do tajného chrámu Merlocka, hrozného čaroděje a uprostřed její živé reportáže došlo ke katastrofě: Merlock jí odhalil. Přenos byl přerušen a nikdo neví, co se s Daisy stalo. Kačer Donald je sice trochu zbrklý, ale má srdce ze zlata, a tak se rozhodl nenechat Daisy ve štychu a vydat se jí na pomoc. Pomůže mu v tom slavný vynálezce Šikula a jeho teleport, který však zatím není schopen výkonu nutného k přenosu do Merlockova chrámu. Donald se tedy nejdříve musí vydat do okolí Kačerova a získat součástky potřebné ke zdokonalení přístroje.
Upřímně řečeno, už jsem trochu odrostlejší, ale určitou představu o dětských trendech mám a jsem přesvědčen, že tohle ani náhodou není to pravé ořechové. Příběh je tu jen záminkou k tomu, aby mohli autoři nechat Donalda jen tak pobíhat okolo a sbírat haraburdí. Úkol je jednoduchý - přeskakovat přes plošinky, skákat na hlavy nepřátelům, sbírat věci a co nejrychleji běžet na konec úrovně. Na svět hledíme zpoza Donaldových zad v pseudo 3D zobrazení, které známe z Crashe Bandicoota. Rozdíl je v tom, že zatímco Crash Bandicoot oplýval zajímavými minihrami a chytrými myšlenkami, Quack Attack neoplývá v zásadě ničím, co by stálo za řeč. Před pěti lety, někdy na počátku života PSOne by to možná fungovalo, ve chvíli, kdy jsme i na této dnes už dožívající konzoli zvyklí na rozsáhlé 3D světy s volností pohybu (jmenovitě série Spyro), už to působí trochu trapně, obzvláště když je řeč o PlayStation 2 hře. Grafika samotná nevypadá špatně, je snesitelná a barevná, ale co je to platné...
Abychom byli upřímní, je třeba si připomenout, že je Quack Attack určený pro malé děti. Sice netuším, kolik malých dětí dostalo k vánocům dárek za dvacet tisíc korun, a soudím, že by Ubi Soft udělal lépe kdyby zůstal u PlayStation, ale to není můj problém. Faktem je, že děti příliš nezajímá, zda je něco 2D, pseudo 3D, nebo úplně 3D. Nezajímá je ani to, že skákají na hlavy nepřátelům a sbírají předměty stejně, jako už to dělali stokrát, pokud je to samozřejmě baví. Takže by bylo všechno v pořádku, kdyby Quack Attack nebyl stereotypní. To totiž naštve i děti. A vlastně ve všech čtyřech světech (které dohromady tvoří 24 kraťoučkých levelů) Donald plní stále ty samé nudné úkoly a celou dobu se musí spokojit s pouhými dvěma pohyby - výskokem a kopem. Což je v roce 2001 trochu překvapivé, obzvláště když by jako kačer měl zvládnout alespoň plavání. Když už jsme u toho, na obalu hry je nápis "PlayStation 2 Special Edition: 14 Special Moves for Donald", který považuji za nehorázný podvod na zákazníky. Ano, synovci Dulík, Bubík a Kulík jej sice 
postupně učí speciální pohyby, ale ty se liší pouze aktivovací animací a ve hře všechny do jednoho způsobí několikavteřinovou Donaldovu nesmrtelnost. Takže 14 pohybů se ani v nejmenším nekoná, i když ten slib na obalu je vlastně vzhledem k té animaci splněn. Sprosté? Slabé slovo!
Jediný alespoň trochu osvěžující okamžik tak nastává na konci každé z úrovní, kde na vás čekají bossové, jejichž způsob boje je obvykle alespoň trochu kreativní. V jiných hrách by mi připadali průměrní, tady nad zbytkem vysoko vyčnívají.
Výsledkem je hra, která je neskonale nudná a když už se pro ni najde dostatečně trpělivý hráč, dohraje ji nejdéle za jeden víkend. Hra na mne nepůsobí úplně beznadějně, spíše jako zmařená naděje. S power-upy a skutečnými speciálními pohyby to mohlo být o dost lepší a kdybychom mohli hrát s Dulíkem, Bubíkem a Kulíkem, popřípadě ještě s dalšími postavami z přelidněného Kačerova, možná bychom hře odpustili i ten zastaralý pseudo 3D svět. Takhle je to neskonale nudná hra, kterou si, jak doufám, nekoupíte. Pokud opravdu chcete udělat dětem radost a pustit jim něco z tvorby Disneye na PlayStation 2, raději kupte DVDčko Toy Story 2 nebo Život brouka. Pobaví určitě víc.
| Donald Duck: Quack Attack | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
