Pokud si myslíte, že práce fotografů je brnkačka, tak to hlavně nikdy neříkejte Franku Westovi, válečnému fotografovi, který zažil již nejednu horkou chvíli na bitevním poli při dokumentaci konfliktů v nejrůznějších koutech světa. Na to, co na něj však čeká ve Willamette, malém městečku ve státě Colorado, však nemohl být připraven ani z těch nejhrozivějších válečných vřav. Již při příletu helikoptérou do města nebylo něco v pořádku. Celé okolí hermeticky uzavřela armáda s cílem nikoho nepustit do města a naopak. Frankovi se však nakonec i přes značné komplikace podařilo dostat na střechu gigantického nákupního střediska, které je obleženo davem agresivních obyvatel. Bohužel se nejedná o „pouhé“ nepokoje, místní se totiž začínají navzájem pojídat.
Hra je rozdělena do dvaasedmdesáti herních hodin.
Dead Rising je akční hrou viděnou z pohledu třetí osoby, jejímž tvůrcem není nikdo menší než Keiji Inafune. Jak jste už dávno zjistili, tak společnost v ní vám budou dělat tisícovky hladových zombií. Jako herní plocha vám přitom poslouží ono zmiňované nákupní středisko, jež svou rozlohou předčí snad všechny reálné předlohy. Ono taky řádně velké muselo být. Jak jinak by se do něj vešly ty tisíce pochodujících živých mrtvých, čekajících na navrácení do země smrti? Převozníkem přes řeku Styx se v případě Dead Rising stává Frank, jenž se pomalu ale jistě stává z obyčejného fotografa doslova gladiátorem z donucení. Místo kolosea je ale jeho bojištěm nákupní středisko a namísto mečů, kopí a jiných antických zbraní bojuje Frank … vším. Nákupní střediska vznikla za účelem skloubit několik různorodých obchodů pod jednu střechu a nabídnout zákazníkovi kompletní sortiment ze všech
odvětví, z čehož Dead Rising náležitě těží. Prostředí hry je totiž velmi interaktivní a jako zbraň se dá použít velká část prodejního sortimentu. A tady to začíná. Ve sportovních potřebách se bude hodit baseballová pálka ale na odpálení i fotbalový míč. V prodejně módního textilu zas využijete figuríny z výlohy či ramínko z šatníku. A tak dále, výčet je takřka nekonečný, protože v tomto směru nemá Dead Rising široko daleko konkurenci.
Jen je potřeba si uvědomit, že ne každý předmět je vhodný použít k útoku či obraně. Abyste se pak nedivili, že až vyběhnete z hračkářství s maketou světelného meče či plyšovým medvídkem, tak zombiím příliš nezatopíte. Všechny předměty mají
omezenou použitelnost, přičemž květináč vydrží méně než ocelová trubka apod. Všechny věci lze přitom i pomocí zaměřovacího systému „přes rameno“ hodit na dotírající živé-mrtvé. Jak v tomto pohledu fungují regulérní zbraně typu pistole, jistě není třeba dlouho vysvětlovat. A kdyby náhodou po ruce nebylo nic k použití, tak vězte, že Frankovy ruce dokáží divy.
Spousta předmětů má však i jiné účely. Potraviny fungují k doplňování zdraví, přičemž jejich účinnost můžete zvýšit jednoduchým kuchtěním v mikrovlnce. Též lze ve hře narazit na kolo a skateboard. Obojí lze vyžít krom rychlejší přepravy mezi jednotlivými úseky střediska i jako rozrážeče zombií pro spřátelené osoby (o tom později). A nakonec tu máme obleky. Jejich význam není pro hraní jakkoliv zásadní, ale z vizuálního hlediska jde jistě o zajímavost. Inu, ve které jiné hře se můžete převléci do dětského, ale i dámského oblečení a poletovat v něm po obchoďáku? Pokud slušivý kostýmek doplníte maskou hlavy Servbota (postava ze série Mega Man), vznikne obskurní kombinace nepopsatelného vzezření. Ozdobit hlavu můžete koneckonců i svým nepřátelům zombiím. Kromě masky též kbelíkem či výstražným kuželem. Oslepení zombíci pak neútočí.
Dead Rising nepodporuje žádnou formu multiplayeru.
Kreativních možností je ve hře přehršel. Samozřejmě že nemůžeme vynechat Frankovo hlavní povolání a to fotožurnalistiku. Vytasit na veřejnost historku o městu plném zombií lze bez důkazů opravdu špatně, tedy pokud nechcete skončit v psychiatrické léčebně. Hodnocení za fotografie je přitom tématicky děleno na morbidní, krvavé, zábavné apod. Za opravdu vydařené fotky navíc můžete získat i nějaké ty achievments.
|
Dead Rising je především akcí, ale nejedná se o totální řežbu, jak se mnozí mylně dlouhou dobu domnívali. Krom onoho morbidně
zábavného zabíjení nemrtvých vás ve hře čeká řada úkolů a to ne zrovna snadného ražení. Celkově je totiž obtížnost na vyšší úrovni. Nemalou zásluhu na tom má i systém ukládání, který je záměrně koncipován tak, aby hráči samotnou hru ztížil. Jde ukládat pouze na jednu pozici a to pouze na save-pointech, které jsou od sebe na míle vzdálené, a po hlavních videosekvencích (ještě méně častá varianta). Jediné co vás může opravdu utěšovat při zdolávání stovek po sobě jdoucích zombií, je vcelku vydařený RPG systém, kde si váš hlavní hrdina vylepšuje hlavní atributy jako zdraví, rychlost, sílu atd.
Velmi zajímavý je i koncept samotné hlavní hry. Ta je totiž rozdělena do dvaasedmdesáti herních hodin. V určitý čas se dějí
předem dané věci a vy jako hráč je musíte prostě včas stihnout. Jinak se nikdy nedozvíte záhadu motající se okolo neznámého
hmyzu a města plného chodících mrtvých. Mnohdy se tedy nevyplatí plnit postranní mise, které nejsou nutné ke splnění hlavní dějové linie, a radši šetřit čas na něco užitečnějšího.
Náplň misí je vcelku zábavná. Ovšem až na jednu výjimku. Mise, kde je za úkol pouze někam dojit a zabít některé zombies jsou v pořádku. Sice ne originální, ale zato řádně zábavné. Skvělé jsou i mise, kde se musíte utkat s psychopaty, přeživšími lidmi, kteří psychicky neunesli celý incident a z nějakého důvodu vás chtějí zničit. Ano tušíte správně, my hráči jim říkáme bossové. Obrovský problém však nastane, jakmile přijdou na řadu eskort mise, kde musíte dopravit a ochránit toho či onoho člověka. Mnohdy je pro vás spolupráce s těmito lidmi výhodná, ale ve většině případů se jedná o nudný „opruz“. Svým dočasným kolegům
sice můžete zadávat rozkazy, kam mají jít a co mají dělat, ale i tak mnohdy čelem davům dorážejících zombies neposlouchají a
skrčeni v klubíčku jen fňukají, zatímco vy zůstanete na boj se zástupci říše nemrtvých sami. Jde v podstatě o jediný výrazný zápor celé hry, protože jde jinak o jedno z doposud nejlepších herních dobrodružství roku 2006.
Dead Rising je jednou z her, které byste si díky neuvěřitelnému technickému zpracování pořídili, i kdyby šlo o totální hloupost. Tak tomu v případě samozřejmě Dead Rising není, ale jak jinak říci, že graficky vás posadí hra na zadek? Díky technologii SWARM je hra schopná zobrazit až přes tisíc pohybujících se zombií v jednom okamžiku a to bez jakéhokoliv zpomalení! Jakmile půjdete
poprvé přes obří dvůr celé nákupní metropole, jistě pochopíte. Hlavní hrdinové mají přitom několikanásobně detailnější modely postav, než řadové zombie. Při bližším prozkoumání uvidíte dokonce póry a kožní pigment. Navíc je mimika obličejů v doposud
nejlepší viděné kvalitě. Nebojíme se říci, že jde doposud o graficky nejvydařenější hru pro celou platformu.
Byť jde vizuálně o opravdu famózní dílo a rozplývat se nad ním by šlo ještě na dalších desítkách řádků, nezapomeneme zmínit ani velmi kvalitní zvuky. Střelba z pistole zní opravdu jako střelba ze zbraně, vrčení motorové pily zas jako opravdová motorová pila atd. V tomto ohledu si dokázal Capcom vždy dobře poradit. Škoda jen, že hudba není výraznějšího rázu, ale naštěstí existuje pořád možnost tvorby vlastního soundtracku.
|
Kreativní hratelnost
Otravné eskortní mise| Dead Rising | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
