Ačkoliv to možná není na první pohled zřejmé, historie simulace boje sečnými a bodnými zbraněmi
nablízko, ač řídká jako les po zásahu Lidlu, sahá až do dřevních dob počítačového hráčství. Avšak pomineme-li
osmibitovou plošinovku Conan the Barbarian a jiné, nastává pravý rozvoj podobných her až s příchodem 3D
prostředí. Středověká akce Die by the Sword se svým systémem VSIM ukázala, že přímé ovládání pohybu meče myší
není tím pravým ořechovým, tedy alespoň ne pro jedince normálně anatomicky obdařené a nervově obrněné. Naproti tomu
španělská rubanice Severance: Blade of Darkness,
oplývající mimo jiné dodnes bezkonkurenční fantasy atmosférou, dokázala zakovat ladné údery seker a palcátů do
několika kláves a jejich kombinací ústících v řadu vražedných komb. Právě se Severance toho má nový počin
slovenského týmu Caudron, jenž nás docela nedávno zaujal nadprůměrnou FPS akcí Chaser, společného nejvíce.
Od své premiéry v knihách Roberta E. Howarda prošel Conan již bezpočtem adaptací, z nichž stojí za zmínku
především ta komixová z produkce Marvelu a dvojice stejnojmenných filmů s Arnoldem Schwarzeneggerem v 
hlavní roli urostlého Cimmeřana. Jedna věc však všechny mutace spojuje – klasický, nekomplikovaný a
o to více lákavý příběh válečníka, jehož myšlenkové pochody oscilují výhradně mezi slovy pomsta, obouruční meč a
Crom. Ani autoři herního Conana neopouštějí zaběhnutou kolej a nabízejí tak jednoduchou, nicméně dobře podanou
zápletku těžící z vyplenění barbarovy rodné vesnice tajemným kultem supa. Již začátek hry se nese v duchu zmíněného
filmového zpracování, kdy je děj uveden věky ošlehaným temným hlasem vypravěče, aby se vzápětí sám Conan střetl s
nevyhnutelnou pravdou o osudu svých blízkých, za hřmění filmové skladby Riders of Steel z pera Basila Poledourise.
Poněkud smutné je, že ačkoliv se na příběhu podílel snad nejznámější český překladatel fantasy, Jan Kantůrek, hra
postrádá jakékoliv výraznější dějové zvraty. Tu Conan zachrání krásnou otrokyni Zairin před obětováním, tu osvobodí
vězněný klan domorodců, v zásadě se však jedná stále o to samé. Naštěstí hra plyne vlastním tempem stále kupředu a v
pozdějších fázích hráče díky neustálému odkrývaní nových prostředí vyloženě nutí k postupu.
Jak již bylo uvedeno v úvodu, hra svým stylem nejvíce inklinuje k Severance: Blade of Darkness. To v tomto
případě neznamená jen přehledný pohled třetí osoby, ale zejména systém rozličných úderů vyvolávaných jednoduššími či
složitějšími kombinacemi kláves, jejichž získávání představuje
alespoň minoritní RPG element. Adventurní činnost se omezuje toliko na občasné použití několika
málo předmětů na tom správném místě a boj se tak stává alfou i omegou hry. Za zabití každého protivníka se na
Conanovo konto přičítá několik bodů, jež lze posléze dle uvážení rozdělit mezi velké množství pohybů, rozčleněných
dle použité zbraně na údery mečem nebo sekerou a palcátem. Kvůli přehlednosti jsou kreace v menu názorně předváděny
herní postavou a dále odstupňovány do tří úrovní. Protivníků a tím pádem i zkušenostních bodů je ovšem dostatek, a
tak není třeba příliš dlouho zvažovat, zda vybrat efektní otočku ukončenou podebráním protivníka čepelí sekery, nebo
drtivý úder obouručním mečem.
Z opětovného srovnání se Severance však Conan nevychází zcela bez šrámů. Tam, kde přes tři roky
stará akce nabízela desítky rozličných zbraní spojených se specifickými komby, spokojili se slovenští autoři toliko s
několika málo meči, palcáty a sekerami, pro něž jsou kombinace kláves vesměs stejné. Jediným zpestřením je mýtický
meč Atlanťanů, jehož součásti lze
naleznout roztroušené napříč celou hrou a hráč se tak k jeho použití dostane až v závěru. Samotný
charakter boje je na druhou stranu příjemně jednoduchý a v pokročilé fázi hry ústí ve skutečný balet smrti. Vražedné
údery plynule přitékají pod náporem tří akčních kláves, jimž asistuje neprostupný kryt a přestože jakákoliv taktika
zde prostor nedostává, hráč se díky mnohonásobné přesile rozhodně nudit nebude. „Boj v chumlu“ je řešen podobně jako
v nedávném Princi z Persie – stisknutí klávesy v příslušném směru určuje protivníka, vůči němuž barbar
povede následující výpad.
Zbraní dvojsečnější než dvoubřitá sekera je opravdu bohatá variabilita prostředí, kterými se Conan během své pouti
ubírá. Hra je rozdělena do mnoha menších celků, jež se často samostatně, nicméně velice rychle nahrávají. Tím je
ovšem také dána proměnlivost kvality jednotlivých úseků, která se paradoxně projeví hned na počátku. V úvodních
Černých horách si dali sraz nejen zmatený level design s tuctovým prostředím, ale rovněž slabí a nevýrazní
protivníci. Zlom
nastává těsně před druhou čtvrtinou hry, kdy Conan navštěvuje podzemní město prokleté civilizace a
dochází ke konfrontaci s prvním nápaditým bossem. Bohužel, mnoho lidí nepřekouslo nízkorozpočtové béčko evokující
úvod, jenž by zasloužil urychlenou amputaci.
Stejně jako Chaser je i Conan hrou poměrně rozsáhlou; kromě podzemních měst, kamenných pevností a neprostupné džungle se zde objevuje krátké intermezzo v přístavním městě Kordava, kde je švihání čepelí vystřídáno během od krámku ke krámku při pátrání po informacích o kultu supa a také jednou hospodskou rvačkou.
Přestože Conan vychází zároveň na konzolích, PC verze s sebou mnoho civilizačních (či spíše konzolizačních)
chorob nenese. Snad až na způsob ukládání pozice prostřednictvím svatých kamenů, řídce roztroušených napříč celým
království Aquilonie. Tento koncept jde ale ruku v ruce s aspektem, který by se dal charakterizovat jako jakási
Cromova druhá šance; 
pokud hráč v průběhu akce zemře, je automaticky přenesen doprostřed astrální či pekelné arény, kde
proti němu nastoupí protivník korespondující s aktuálním prostředím. A pokud barbar náhodou zemře v těsném sledu
několikrát, protivníků začne plynule přibývat, což je jistě originálním zpestřením.
Od svým stylem jednoduché rubanice nelze očekávat nijak závratnou inteligenci protivníků. Autoři toto očekávání beze zbytku splnili a jak již uvedl Ondřej Zach v našich dojmech z dema, pohybové schopnosti nepřátel představují běh (popřípadě belhání) po přímce a útok. Obrněnec se tak často zarazí ve dveřích nebo zasáhne svého soukmenovce, což akcím, vedle stříkající krve a objevujícím se šrámům na hlavní postavě, překvapivě dodává šťávu. Nápaditost protivníků opět graduje až s přibývajícími zářezy na jílci, za zmínku stojí zajímavě rozpohybovaní kostlivci, domorodí šamani nebo rachotící kamenní bojovníci.
Grafický engine podtrhuje ladění herního prostředí do fantasy nádechu a nutno uznat, že se záměr vydařil. Stran
architektury pevností a ponurosti podzemních kobek není téměř co vytknout. Snadno
se tak dá překousnout i místy jednoduchá grafika, která si často dopomáhá obyčejnými dvourozměrnými
pozadími v dálce, což má na druhou stranu velmi příjemný dopad na rychlost hry. Pokud byla zmíněna originální hudba
převzatá ze stříbrného plátna, žel se jedná o pouhé dvě skladby spojené s úvodním vyprávěním a intrem. Ovšem ani
samotný herní hudební doprovod se nenechá zahanbit. Ženské vokály a temné chóry Poledourisovo dílo úspěšně vykrádají
a co na tom, že se ke konci opakuje vesměs jedna a ta samá skladba.
Chválu bohužel nelze pět na stranu podivně se chovající kamery. Ačkoliv je většinou ovládána přímo myší, občas se,
snad z trucu, zasekne a hlodavec počne ovládat pouze otáčení postavy. Výhled pak ustrne buď nadobro zašprajcovaný
někde v ornamenty zdobeném kusu skály nebo se začne zaobírat sledováním Conanovy bederní roušky, kterou kamera zřejmě
shledala velmi sexy. Druhým handicapem, jemuž však lze rychle navyknout, je těžkopádný pohyb vlastního charakteru.
Pomalé úkrokování sto deseti kil svaloviny je během obyčejné chůze nepoužitelné. Využití nastává až při 
soubojích, ovšem i zde je lepší spolehnout se na bleskové kombinace úderů než na jakoukoli uhýbací
taktiku.
Conan ve výsledku zajišťuje slušnou zábavu založenou na jednoduché a neutuchající akci kořeněné množstvím speciálních úderů, častými souboji s bossy a přislazené několika nízkokalorickými puzzly. Hra tak trochu připomíná severskou Rune, která však byla svým zpracováním přece jen o třídu výše. Přestože královnou fantasy akcí zaobírajících se bojem nablízko zůstává neohroženě Severance, neměl by Conan projít bez povšimnutí zejména u entit řadících na seznam potřebností obouruční meč vedle zubního kartáčku. Škoda jen několika nepovedených úrovní v úvodu a místy delirické práce kamery. Nebýt toho, mohl svalovec dostat kulatou osmdesátku.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
