Hry s přídomkem “Tycoon” jsou pro mne již mnoho let zárukou vynikajících herních zážitků. Transport Tycoon a jeho mladší verzi DeLuxe považuji dodnes za jedny z nejlepších nevojenských a obchodních strategií vůbec. Od doby, kdy jmenované hry na nějakou dobu ovládli můj veškerý volný čas, již pár let uplynulo, nicméně když jsem spatřil hru Animal Paradise Tycoon, rozpomněl jsem se na hodiny a dny strávené hraním jeho předchůdců a chopil jsem se příležitosti APT recenzovat. Samozřejmě mezitím vyšlo pár dalších, více či méně povedených, her s tímto magickým slůvkem v názvu - vynikající RollerCoaster Tycoon, Ski Resort Tycoon, Trains and Trucks Tyoon a několik dalších. Většinou již z produkce jiných firem, než hry původní (které byly “masterpiece” herního vývojáře Sida Meyera), základní budovatelský a megalomanský systém však zůstal neměnný – na začátku většiny těchto her máte pouze holý zadek, půjčku od banky a mnoho ideálů. Pro hráče zábava, pro mnoho současných začínajících podnikatelů tvrdá realita života. Nyní dosti obecného povídání, pojďme se na Animal Paradise Tycoon podívat zblízka.
Než přistoupíme k samotnému zpracování hry a ke všem detailům, dovolím si udělat technickou vsuvku. Hra je na jedno CD, při instalaci zabere volitelně 160, nebo 600 megabajtů. Hardwarové nároky nejsou také nijak vysoké, tak tomu (naštěstí :o) u většiny strategií tohoto typu bývá. Za to však bývají náročné na čas a mnohdy také na uvažování hráče. Herní engine podporuje pouze dvě rozlišení – zastaralých 800*600 a ještě zastaralejších 640*480. Úroveň nastavení grafických detailů tu nenajdete, neboť není potřeba. Grafickou stránku hry však probereme později. Intro je veselé, barevné a celkem příjemně uvádí do atmosféry hry, avšak zase je v podivně nízkém rozlišení a poněkud kvalitou zaostávající za dnešním standardem.
Základní menu je vyvedeno v dnes již nepříliš originálním provedení manažerské kanceláře, kde po najetí myši na různé symboly máte několik, přesněji řečeno dvě, možnosti, jak hrát – buďto jednotlivou mapu a na ní celkem bez jakéhokoliv cíle vybudovat zoologickou zahradu, nebo hrát klasickou kampaň, kde budete budovat pro změnu zoologickou zahradu s cílem mít za určitou dobu buď daný počet peněz na účtě, nebo dosáhnout daného hodnocení atraktivity vaší ZOO. Poněkud málo, nemyslíte?
Hraním jednotlivých map se zabývat nebudu, poněvadž se vlastně v ničem od kampaně neliší. Pak už vás čeká pouze výběr jména zahrady, které bude svítit a blikat do světa. Poté už jen stisknout “OK” a vrhnout se na výběhy, chodníčky, rybníčky, cestičky, ošetřovatelky :o)), kupování zvířat atd. Jaké však bylo mé zděšení, když se hra poměrně svižně spustila – grafika je velmi strohá, zastaralá a prostě .... ošklivá. Po tomto prvním dojmu jsem začal postupně pronikat do hry a vůbec celkově do problematiky zoologických zahrad. Postavit výběh pro guinejská prasátka, najmout ošetřovatelku, koupit prasátka. Vybudovat výběh pro žirafy, koupit žirafy, najmout ošetřovatelku :o). Tento systém hry zůstane po celou dobu jednotvárně stejný. Nyní si možná říkáte, že tomu tak je u všech her tohoto typu. To je do určité míry pravda, avšak u jiných titulů, s podobně koncipovaným námětem se hra postupně mění. U APT tomu tak bohužel není. Postupem hry získáte základní dojem o strategii a v tu chvíli se hra stává zázračně jednoduchou a v po drtivou většinu času nudnou. Jakýsi vývoj patrný je, byť je zakomponován velmi neuměle. Přibližně od čtvrtého dílu kampaně je již prostor pro vaši zahradu tak veliký, že se v ní hosté začínají ztrácet. Na to má hra jediné řešení – najmout bandu vědců a vynalézt pro zahradu navigační systém (který se sestává z klasických chodníkových dlaždic, pouze mají pruh,
kterého se pak návštěvníci drží). Trochu mi uniká proč by vědci v ZOO měli vynalézat postupně nové chodníky, nové tvary stromů a nové typy obchodů se smaženými kuřaty, a to všechno prosím přímo pěkně v prostoru zahrady v budce pro personál. Skutečně – na to, abyste mohli vynalézat stačí v oploceném koutku postavit baráček o velikosti kadibudky a najmout nějaký mozek, který vám vymyslí třeba lavičku u chodníku. Celkem směšné, nezdá se vám? Bohužel v tomto duchu se odvíjí i další levely, byť s mírnými změnami. Budov a dekorativních staveb je celkem dost, jejich funkce není nijak moc propojena (klasické “abych mohl postavit tohle, musím nejdříve postavit tamto”) a jak jsem již jednou zmínil, grafika hry je natolik hrozná, že nemá cenu tyto budovy stavět ani kvůli subjektivnímu estetickému cítění. Herní systém se s postupem času přeci jenom trošku obohatí například o obchodování se zvířaty, ale žádné převratné nápady nečekejte, čekali byste dlouho a zbytečně, protože hra je na dohrání poměrně dlouhá. S jednou zahradou strávíte (nebo ztratíte?) minimálně několik hodin. Postupem času se malinko mění i
charakter prostředí, jak se přesouváte do jiných částí světa a jiných atmosférických podmínek. Přitom ale systém zůstává stejný.
Nezpozoroval jsem žádná omezení typu: v Africe nemůžu na sluníčku chovat ledního medvěda, nebo: na Sibiři mi zhyne teplomilný
africký pštros. Jediné, čím se pak zahrady liší, je standardní barva povrchu. Dále bych zmínil i některé katastrofy, které mohou vaši zahradu postihnout. Co jsem hrál, tak jich na mne nepřišlo mnoho, ale jednoznačně mne nejvíc prudily padající meteority, které systematicky ničily výběh šimpanzů. Naštěstí se tato (dle mého názoru nesmyslná, nebo alespoň nesmyslně zpracovaná) feature dala vypnout v menu. A nakonec – pokud si myslíte, že by hra mohla nabídnout alespoň nějaký ekonomický model, mýlíte. Odstupňování obtížnosti je prakticky dané pouze cenami budov a zvířat, popřípadě náročností a štědrostí návštěvníků. Tak jako mnoho starších her nabízí APT detailní přehled potřeb, preferencí a nespokojeností návštěvníků, avšak i tento osvědčený a zábavný prvek hry stihli autoři trochu pokazit. Nezřídka se mi stávalo že jsem si klikl na rozesmátou holčičku a dialogové okno na mě vyhřezlo její pocity z návštěvy mé ZOO – zde jsem získával dojem, že je polovina lidí duševně nemocných,
paranoidních schizofreniků, poněvadž se jejich postoje vyznačovaly podivnou ambivalentností: “nejradši mám tygříky” a posléze definitivní zhodnocení: “tygříci smrdí a jsou oškliví”, nebo ještě lépe v opačném pořadí.
To je k samotné hře asi vše, ale věřím, že pokud se vám dostane pod
ruku a dáte si práci s hledáním podobných nesmyslů, najdete jich ještě o mnoho více. Nyní bych ještě před závěrečným zhodnocením dodal pár slov o technickém zpracování.
Co se týče grafiky, myslím, že jsem již trochu nastínil, jaká je. Barevně nesourodá a nepěkně nakreslená. Ostatně si můžete udělat vlastní obrázek ze screenshotů okolo. Za prvé podle mě autoři zvolili kompletně špatnou paletu nevýrazných pastelových barev a za druhé si mohli dát trochu práce s grafickým ztvárněním celé hry. Na růžové a hráškově zelené betonové chodníčky mě teda neutáhnou. Se zvuky to je víceméně to samé, hudba je sice celkem vhodně zvolená a neruší (což ale také na druhou stranu znamená, že není tak dobrá aby mne nějak více zaujala). Ale za to se zvukovými efekty je to něco jiného – pokud čekáte, že horšího, máte opět pravdu. Většina z nich není přímo odpudivá, i když to co vydávají horské kozy rozhodně odpudivé je, je jich
však opravdu, ale opravdu málo. V neposlední řadě popíšu ještě nějaké chybky co se týče ovládání. Ani to není nijak objevné, spíše naopak. Totální ovládací muka nastala v momentě, kdy jsem měl v zahradě vybudované všechny chodníčky, vyvedené v prostém šedivém betonu a rozhodl jsem se je předělat na navigovací chodníčky s barevnou linkou, která by návštěvníky provedla
bezpečně celou zahradou bez nutnosti bloudění. Původně jsem chtěl tuto rekonstrukci udělat za provozu, ale kvůli naprosto idiotským (jsem zvědav jestli mi tohle zcenzurujou :o)) (mno, proč ne, ale mně se víc líbí slovo “debilním” – by Erina :o)) chybám v ovládání jsem byl
nucen zahradu na měsíc zavřít. Celá chyba, která mě neskutečně otravovala při jakýchkoliv zásazích do již postavené ZOO spočívá v tom, že pokud kliknete na menu “stavět chodníky” máte na výběr asi třicet typů, barev a vzorků cestiček co máte možnost stavět. Když chcete stavět chodníček s linkou, musíte nejdříve najít tu kterou dlaždici zrovna chcete, mezi těmi třiceti výše zmíněnými (rovnou, zatáčku...) a pak ji umístit. Běda vám ve chvíli, kdy se netrefíte (což se, pokud stavíte kilometrový chodník, stává celkem často). Musíte kliknout na “bagr”, špatně umístěnou dlaždici vybagrovat, pak znovu použít “stavět chodníky”. Znovu najít mezi třiceti růžovo zelenými dlaždicemi tu, kterou chcete a pokusit se znova o trefit se s se s ní tam, kam chcete. Když se mi toto stalo po dvacáté, měl jsem chuť zaútočit na fyzickou integritu mého počítače.
Co říci závěrem? Snad jen to, že jsem dost dobře nepochopil, komu tuto hru chtěli autoři zasvětit. Pokud dětem, je na to místy trochu složitá a má špatnou grafiku. Takže děti můžeme škrtnout. Dospívající? Ne, na ty je moc infantilní, má moc špatnou grafiku a je moc jednoduchá. Nebo tedy, že by byla pro dospělé? Nebo pro staré? Pro senilní? Pro slabomyslné? Nevím, jediná cílová skupina, která mne napadá, jsou zarytí milovníci zvířat a fanatici do stavění ZOO, protože každého jiného hra pěkně otráví. A přitom je to velká škoda, neboť při trošce fantazie si můžeme domyslet, co všechno by se z hry s podobným námětem dalo vytěžit. Kdyby si dali autoři trošku záležet, mohli jsme si užívat třeba jako při RollerCoaster Tycoonu, nebo dalších. Škoda, možná někdy jindy. Od tohoto titulu ruce pryč, pokud nepatříte do výše zmíněné máloprocentní menšiny :o).
| Animal Paradise Tycoon | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
