Prakticky každým dnem vznikne modifikace pro nějakou hru. Mnohdy se může jednat jen o menší úpravy či přidání jakékoliv, jinak bezvýznamné, věci. Zkrátka, modifikací je nespočet a nespočet jich neustále vychází. Bohužel tak poté dopadá i jejich kvalita. V lecčem se mezi sebou podobají, zejména pakliže se jedná o jednu a tutéž hru a někdy jsou dokonce i nepoužitelné. Záleží poté, jestli chce herní komunita kvalitu či kvantitu a zda-li si potrpí na opravdu vydařených modifikacích, nežli jen na něčem, co se za ni vydává. Inu, v dnes zmiňované Classic Doomu určeném pro hru Doom 3, který je v přípravě již nějaký ten pátek, jistě nejde jen o jméno a pár pozměněných věcí. Ty se totiž mnohdy sice hezoučky píši na krabici, popřípadě na manuál, ale v praxi je hráč takřka nevyužije a dříve by se tak unudil k smrti, nežli aby dohnal své svědomí k hraní jinak nudné hry, potažmo módu. Tentokrát si autoři totiž přichystali opravdu pár hezkých taháků, kterými se v průběhu celého hraní budou snažit udržet hráče při vědomí. Peklo se vrátilo v mnohem větší síle! 
Zatáhněte okna a zapalte svíčky Classic Doom je perfektní ukázka toho, jak se mají modifikace dělat a jasně dává najevo, že to nebude jen nějaký hecovní projekt, který sice první den utkví v autorovi paměti a ihned se dostane do pracovního varu, avšak druhý den zjistí, že bude stačit vytvořit jen pár věciček, dát tomu zvučné jméno a podtitul a hurá na hráče. Musím se však ale také přiznat, že ze začátku na mne jedna z prvních verzí právě této modifikace, které vyšly daleko dříve, nežli právě ta, o které nyní píši, působily tak trochu uspěchaným dojme. Ovšemže se jednalo o rannou verzi, nicméně samotná zátěž několika z mála prvních levelů byl opravdu nevyvážená a vše se táhlo ve stejném rytmu, který začal být po krátkém čase vcelku nudný a úmorný. O to více jsem byl zvědav, s čím na mě vytáhne současná, zároveň tak i zatím poslední, nedokončená verze této slibně vypadající modifikace a co nového hráči vlastně nabídne. Nečekal jsem nic závratného a už vůbec ne nějaké razantní změny. Avšak, jak hluboce jsem se mýlil! Je opravdu znát, že se si autoři na modifikaci Classic Doom dali a vlastně i neustále dávají záležet a nenechávají nic jakékoliv náhodě. Hráče se snaží vrhnout do víru boje a zároveň tak vzbudit s kapkou nostalgie vzpomínky na staré dobré časy, kdy zabíjení Impů a Pinki démonů bylo na denním pořádku. 
Peklo se vrátilo a nyní je mnohem zběsilejší! První, co zaujme vaši pozornost, zejména tedy všechny ty, co původního Dooma hráli, je hudba. Mohl bych jen teď vstát ze židle a začít opěvovat její kvalitu, protože překvapeni budou zkrátka všichni. Nemusím totiž ani tolik připomínat, jak moc byla hudba v prvním dílu této tříčlenné série FPS her potřebná a jak moc přispívala na atmosféře. Inu, vaše uši se jistě dočkají navýsost skvělého poslechu všech známých předělaných skladeb přesně šitých na daný level, o čemž se přesvědčíte zejména hned v prvním kole s notoricky známou tempicky laděnou hudbou. Ta vás ihned vrhne do varu a poznáte tak, do jaké noty tato modifikace bude vůbec hrát. Na druhou stranu, hudba je sice krásná, byť je opravdu potřebná, avšak v případě špatné hry je vlastně tak vše ostatní takzvaně na draka. Záměrně bych mohl mluvit o hře, neboť tato modifikace (stále je vhodné mít na paměti, že je nedokončená) je do jisté míry hra sama o sobě, o čemž se koneckonců budete moci přesvědčit sami. Ze začátku článku jsem se zmiňoval o jisté nevyváženosti celistvé hry, která zde byla v několika prvních verzích Classic Doom a otázka tedy může být, zda-li je tomu stále tak a nebo se autoři nad hráči smilovali a trochu onu pomyslnou laťku obtížnosti srovnali. Nemá cenu to jakkoliv dále obcházet. Proto jsem byl velice mile překvapen, že právě tento důležitý aspekt nenechali i nadále náhodě a hodlali mu při vývoji této modifikace věnovat nutnou dávku času, která je při zběsilém ničení zla opravdu vidět. Pro neznalce by bylo vhodné připomenout, že v Doomu 3 bylo více vsázeno na boje mezi pár nepřáteli, nežli na hutná uskupení desítek Impů a mariňáků. Proto by byl Classic Doom v tomto ohledu značně nedokonalý a autoři tak upravily hodnoty zbraní, a to jak těch vašich, tak i těch nepřátel. Tudíž se mi při hraní nestalo, že by takový boj s pěti Impy byl nějak nezvládnutelný, což by právě u původní hry dozajisté platilo. Celá modifikace tak vlastně dostává jiný rozměr a je vidět, že to již nebude ani takový horor, jako právě akce následující akci s nepřeberným množství nepřátel a tunami vystříleného olova. 
Jakpak se jim vlastně v pekle daří? Classic Doom jde opravdu hodně po stopách své originální původní předlohy. Tudíž je vcelku zajímavé sledovat, jak si jeho autoři poradili s jednotlivými levely, které jsme tolikrát vídali v prvním Doomu a kterými jsme již tolikrát prošli. Musím říci, že drtivá většina map v této modifikaci, kterých zatím jinak ještě není mnoho, se řídí dle své původní předlohy a snaží se napodobit co nejvěrněji svoji předlohu. Pochopitelně se ale dočkáme mnohem více detailů a větší propracovanosti s pár přídavky a nějakými těmi vychytávkami. Zkrátka, engine Dooma 3 nelze srovnávat s enginem Dooma 1 a tudíž by v tom nebyl Imp (čert už vyšel z módy), aby i autoři nenechali zapracovat svoji fantazii. Zajímavé pak je procházet všechna ta známá místa a dívat se na to, jak moc vlastně počítačová technologie za tu dobu postoupila kupředu. Původní Doom neoplýval nikterak světelnými efekty, leč byl jistě i tak revoluční a považuje se jako základ všech 3D akcí (ještě se mi vybavuje možná tak i Wolfenstein 3D). Nicméně právě her světel a stínů si zde užijeme také dosytosti a někdy jsem si dokonce ani nevybavil, kdeže to vlastně jsem a jak toto celé prostředí, ve kterém jsem právě nacházel, vůbec v prvním Doomu vypadalo. Změn je zkrátka hodně a jako modifikace mě Classic Doom velice překvapila. 
Dočkáme se jinak i mnoha nových textur a dokonce i objektů či předmětů. Standardní lékárničky, náboje v bedničkách či namodralé léčivé a všude se vyskytující nápoje, nevyjímaje pozměněných funkcí u zbraní, jejich síly apod. Jistě, zbraně a jejich změny jsou nejčastějším tahákem jednotlivých modifikací u různých her ale bohužel je to vlastně mnohdy jejich celá pointa. V Classi Doom si jinak například ihned všimnete toho, že brokovnice se již nenabijí po vyčerpání daného počtu nábojů v zásobníku, ale střílet z ní můžete prakticky nepřetržitě, dokud nevyčerpáte veškeré náboje, které právě vlastníte. V pozdější fázi ale objevíte zbraň, po které se vám ihned rozbuší srdce. Zbraň, která nikoho nenechá chladného. Ano, je to náš starý dobrý rotační kulomet. Přesně takový, jak jej známe! S tím se to pak panečku pěkně rozdává do všech stran a nemálo nepřátel by raději vzalo nohy na ramena, nežli aby přišli do střetu s tímto několika hlavňovým kamarádem. 
Střílení od nevidím do nevidím, aneb kde že ten Pinki démon je? Tohle vše však ještě není konec. Soudě dle toho, co jsem viděl, bych mohl tvrdit, že jakmile bude celá tato modifikace jednoho krásného dne dokončena, budeme mít co dočinění snad z jedním z nejlepších předělávek klasického Dooma 1. Při hraní Classic Doom totiž narazíte dokonce na převelice dobře známé neviditelné Pinki démony, do kterých se opravdu špatně trefuje. Celistvý prostor za nimi se hezky zkresluje, nicméně je i tak těžké postřehnout, kde se právě nachází a o to děsivější zážitek si sebou odnesete do hrobu. Doposud jsem však v modifikaci nenarazil na nějaké větší kalibry, a tudíž si ještě asi budeme muset nějakou chvíli počkat, než se k nám přiřítí něco jako BFG 9000 (jen tak pro zajímavost, tahle zkratka znamená Big Fucking Gun). Mám prostě takový pocit, že starý dobrý Doom se k nám pomalu, ale jistě vrací se vším všudy. Snad jen nebyla řeč o zvucích, které by jistě nebylo dobré opomenout. Zatím jich ale mnoho nových, respektive těch starých známých, není. Vezmu-li ale v potaz, že tato modifikace je ještě značně nedokončená a autory čeká jistě mnoho práce, tak zvukovou stránku taktéž dle mého názoru neodbijí, avšak na druhou stranu v konečném důsledku jinak nehraje nějak příliš velkou roli a jisté nedostatky alespoň překřičí již zmíněný hudební doprovod. 
Vcelku vzato se jedná zatím o opravdu vydařenou modifikaci. Za připomenutí však stojí, že je stále nedokončená a je mnoho věcí, které v ní ještě chybí. I tak ale stojí za pozornost a mohu ji přinejmenším všem, co hráli první díl Dooma, doporučit. Snad jen ještě stojí za připomenutí, že modifikace nepoběží na jiné verzi Dooma 3, nežli je verze 1.3. Jinak ji nebudete moci spustit, což mne zprvu vcelku hodně pobouřilo a nenašel jsem nikde ani zmínku, že je právě tato verze třeba. Nuže dámy a pánové, zlo se mezi nás opět vrací… Modifikaci můžete stahovat z těchto stránek. Pro její správné spuštění je třeba mít nainstalovaný Patch v 1.3!
5. listopadu 2005 11:50, aktualizováno
6. listopadu
2:30
