Operační stoly v sobě mají cosi znepokojivého. Především tehdy, když na nich člověk sám leží. Jako například hrdina Project Origin. Zdá se, že se mu na počátku příběhu této hry nedaří příliš dobře. Z vlastních očí sleduje, jak se v něm doktoři šťourají a nejspíše se ho snaží zachránit. Najednou to ale vypadá, že se něco pokazilo. Ano, něco se hodně pokazilo. Lékaři se začnou hekticky dohadovat a překřikovat, podivné výkřiky naplňují operační sál. Hrdina tomu může jen bezmocně přihlížet. Stále znovu se vrací krátké záblesky paměti. Ale co zobrazují? Kdo ví. Vracející se vzpomínky prokládají zšeřené záběry monster. Potom temnota, bezvědomí, ticho. Jakmile hrdina, tedy vlastně hráč, přichází k sobě, je všude kolem prázdno – nikde nikdo. Kolik času od té nepříjemné události mohlo uběhnout? Halogenové zářivky poblikávají, převrácené regály a stoly na sobě leží bez ladu a skladu.Krev je všude – na zdích, dveřích i lékařských přístrojích. A kdesi poblíž vydává porouchaná televize nepříjemné zvuky.
Nezbývá než vzít odvahu do hrsti a chopit se na stolku povalující pistole, stejně jako speciálních hi-tech brýlí. Ty slouží coby interface zobrazující zdraví, stupeň vyzbrojení a zbývající munici. Pro jistotu měníme částečně vyprázdněný na plný zásobník a opatrně – se srdcem v kalhotách – se pohybujeme po nemocničním komplexu. Už nás má. Kdo? No přeci neoficiální pokračování hororové akce F.E.A.R., které z důvodu tahanic mezi výrobcem (Monolith) a vydavatelem (Vivendi) o známou značku musí vyjít pod názvem Project Origin (vymysleli a sami ho odhlasovali hráči). 
O příběhu zatím není známo příliš. Jen tolik: Project Origin se překvapivě od svého předchůdce nebude chtít dějově odlišit, ale dokonce na něj naváže. Přímo tam, kde první F.E.A.R. skončil. Podle hlavního producenta hry Troye Skinnera se zápletka bude mnohem výrazněji točit kolem mysteriózní holčičky v červených šatičkách Almy. O moc více nechceme v tento moment vlastně ani vědět. Nakonec, ono napětí z neznámého bylo jedním z motivačních motorů předchůdce. A že se o napětí staral s náležitou grandiozitou. 
Pomalu se pohybujeme vpřed, zoufale tisknouc pistolku. Ani si nechceme představit, jaká by asi byla její účinnost, kdyby se všechny ty stíny, hrozivě znějící zvuky nebo náhle se zabouchávající dveře proměnily ve fyzická monstra. Ale aspoň bychom věděli na čem jsme. To však autoři nechtějí – naopak nás drží v neustálé nejistotě. Většina hrozeb se ukáže být planá, o to více ale vyděsí. Naopak monstra či vojáci se na scéně objeví v tu nejméně očekávanou chvíli. Podle prvních prezentací se Monolithu daří míchat napínavý mix mezi subtilním, neustálým strachem a šokovými momenty. Přestože s občasným uvedením Almy na scénu počítáme, lekneme se prakticky pokaždé. A poděkovat za to můžeme především skvělým skriptovaným sekvencím, které budují atmosféru způsobem, jaký by mohly závidět i ty nejnapínavější střílečky.
Netrvá to dlouho a už narážíme na první nepřátelské vojáky. Sotva otevřeme palbu, dostavuje se starý známý „FEAR efekt“. Kulky takřka viditelně křižují místnost, veškeré sklo se tříští na tisíce kousků, ze zdí padá omítka, sloupy ztrácejí drahý mramor a počítače explodují. Docela překvapí, že autoři engine původní hry pouze výrazně vylepšili, ale nepoužili nový. Po stránce partikelových efektů a osvětlení má grafika stále co nabídnout, ovšem co se týče textur a detailnosti levelů, tady by měl Monolith ještě zapracovat. Project Origin sice nevypadá tak chudě jako F.E.A.R., na druhou stranu nepůsobí úrovně tak zajímavě jako v konkurenčních titulech.
Ale zpět k protivníkům: ti za tři roky od vydání předchůdce neztratily nic ze své ohromující umělé inteligence. Naopak, tvůrci se soustředili na konstantní zlepšení tohoto, pro hru zásadního aspektu. Padouši jdou při prvním kontakt do krytu, komunikují mezi sebou, skáčou, běhají, snaží se vás obklíčit. Přitom všem využívají regálů a stolů ještě o něco důvtipněji než minule. Ale i hrdina se lecčemu přiučil – nově dokáže převracet či posunovat předměty, jako jsou třeba postele pacientů nebo skříně s medikamenty, za nimiž se poté může skrýt. Ač se to nezdá, i díky tomu se ještě zvýší dynamika a variabilita již ta hodně rychlých přestřelek. Akci napomáhá i navýšený limit nosnosti. Zapomeňte na pouhé tři zbraně zároveň, tentokrát jich bude možné přenášet hned pět. Kvéry se podobají těm z předchůdce jako patrona patroně, ale nebojte se – pár novinek určitě přibude. Je mezi nimi i modifikovaný plamenomet, jehož efekt po aplikování na nepřítele prý nesnese srovnání s ničím, co jsme dosud viděli.
Samozřejmě nesmí chybět ani zpomalovací mód, který byl rovněž o něco vylepšen. Při aktivaci se nezpomalí pouze čas, ale okolí je viděno v zelených konturách a hodně kontrastně, jako byste si nasadili brýle pro noční vidění. To se hodí především v temných prostorách, kde se protivníci rádi schovávají. Příjemný detail: jakmile odhodíte granát, zpomalí se hra sama, a to dokud nedojde k propracované explozi. Herně to nemá příliš předností, ale vypadá to prostě skvěle. To, co jsme z Project Origin dosud viděli, nám způsobuje mrazení v zádech, což je v případě tohoto titulu velký kompliment. Na rozdíl od nudných datadisků k původnímu F.E.A.R. totiž tenhle kousek nabídne přesně tu hratelnost, atmosféru a napětí, na jaké jsme byli zvyklí. Do toho navíc nabere ještě větší grády. Snad jen ta grafika by v dnešní době měla být o třídu lepší, ale člověk nemůže chtít všechno.
