Pojem Might & Magic má ve světě počítačových her neuvěřitelně dlouhou tradici, ať už jako stejnojmenná RPG sága nebo série tahových strategií Heroes of Might & Magic. Nejnovější díly obou těchto sérií vyjdou již každou chvíli – 28. března se v našich obchodech objeví titul Heroes of Might & Magic IV a o několik týdnů později i jeho RPG bratříček Might & Magic IX. Obě hry se budou prodávat v české lokalizaci, přičemž překlad a dabing má na starosti firma CD Projekt a o distribuci v maloobchodní síti se postará společnost AT Computers. Díky velké ochotě lidí z CD Projektu jsme měli v pátek možnost vyzkoušet si Might & Magic IX (ostatně stejně tomu nedávno bylo i v případě Heroes of Might & Magic IV) na vlastní kůži a dnes se s vámi tedy můžeme podělit o naše první dojmy.
Jak už to tak bývá, na začátku hry si můžete vybrat hrdiny, se kterými se pustíte do dobrodružství. V MM9 se jedná o čtyři charaktery, kterým můžete vybrat rasu, obličej, hlas a povolání. I když povolání asi není to nejsprávnější slovo, lepší by bylo říci zaměření – na počátku hry si totiž můžete určit cestu magickou či bojovou a až mnohem později si budete moci vybrat užší specializaci, například mága, kněze, hraničáře, gladiátora, vraha a další. Při volbě těchto základních charakteristik přijde ke
slovu i rozhazování bodíků do šesti hlavních vlastností. Pět je stejných jako v díle předchozím (síla, přesnost, rychlost, odolnost a štěstí), šestou vlastností je magie,
která v podstatě nahrazuje atributy personality a intelekt. Pak už zbývá jen vybrat si dvě dovednosti, které přidáte k dovednostem defaultně zvoleným pro dané povolání, a máte družinu hotovou. Už při úvodní tvorbě party je patrno několik rozdílů oproti osmému dílu – kromě již zmiňované vlastnosti magic je to hlavně několik nových dovedností, například boj beze zbraně nebo uhýbání.
Po vytvoření partičky už se směle můžete pustit do hry. Hned po pár krocích zjistíte, že grafický engine hry (o němž si můžete udělat představu v naší galerii screenshotů) je opravdu jiný nežli v díle minulém, který byl technickým zpracováním skutečně hodně slabý. MM9 využívá LithTech engine verze 2.5 a je to znát zejména na modelech postav. Abych ale byl upřímný, čekal jsem od grafiky mnohem více. Mé představy a očekávání založené na slibech o tom, že devátý díl bude technickým zpracováním naprosto převratný, vzaly už po několika minutách hraní za své. Je sice pravda, že verze, kterou jsme měli možnost otestovat, není úplně totožná s tou, která se objeví v obchodech, ale i tak pro mne grafika byla tak trochu zklamáním. Textury okolní krajiny jsou poměrně odfláknuté, v některých interiérech je
situace o něco lepší. Ač jsem obecně spíše příznivcem dobrodružství pod širým
nebem, v MM9 se mi rozhodně více zamlouvají dungeony – nejen kvůli povedenější grafice, ale i díky realistickému designu interiérů.
I když se již v prvních dvou dungeonech, na které ve hře narazíte, objeví několik zajímavých úseků (například projít vrcholy pentagramu ve správném pořadí nutném k otevření dveří, přehození několika pák a podobně), nemůže být pochyb o tom, o co hlavně ve hře půjde. Stejně jako v minulých dílech bude těžiště hry (ač na pozadí zajímavého příběhu) spočívat v trochu nelogickém čištění desítek a stovek nepřátel, kteří se nota bene vždy po znovuvstoupení do dané lokace respawnují. Dlužno dodat, že inteligence nepřátel je stále na úrovni houpacího koně a často se zaseknou za terénní překážku nebo udělají nějakou podobnou vychytralost. Boje (které jsou svým systémem stále stejné a nabízejí tedy jak realtimový, tak tahový způsob) mají i další neduhy – z nestvůr vypadávají úplně nesmyslně předměty (zabijete létajícího hada a získáte peníze či magický svitek), kostlivce lze zranit jedovým kouzlem, při boji nelze loadovat (takže když se vám boj vyvíjí špatně, tak musíte vyskočit do hlavního menu a až odtamtud načíst starší pozici) a podobně – zkrátka k realistickému zážitku mají souboje v MM9 skutečně hodně daleko.
Kromě individuí, která vám jdou hned po krku, se ve světě MM9 vyskytují i postavy přátelštější. S těmi je možno obchodovat nebo hovořit, přičemž okno dialogu je o dost hezčí než pravá lišta s tématy, která rozhovor obstarávala v minulých dílech. Mezi civilisty je také spousta učitelů, kteří mohou zlepšit vaše dovednosti nebo vás posunout na vyšší level (máte-li příslušné množství zkušeností a něco zlatých po kapsách, samozřejmě). Systém zlepšování je přesně takový, na jaký jsou fanoušci série Might & Magic již zvyklí – při přestupu na vyšší úroveň obdržíte několik bodíků, které je možno rozdělit mezi skilly, navíc je pro každou dovednost k dispozici i úroveň expert a master. Kouzla jsou rozdělena podobně jako v minulých dílech (i když magické školy jsou trochu přeskupeny), přičemž většina z nich není pro příznivce série Might & Magic žádnou novinkou, a to jak v případě útočných a obranných kouzel, tak mezi kouzly nebojovými.
Inventář jednotlivých hrdinů je o dost hezčí než dříve, zamrzí jen skutečnost, že postavičky hrdinů se neliší podle rasy. Orcká kouzelnice vypadá tedy úplně stejně jako třeba elfka nebo trpaslice. Ve hře jsou samozřejmě i další obrazovky týkající se postav – přehled vlastností a dovedností, kouzelná kniha a deník se soupisem questů a poznámek. Nechybí ani mapa, do které ovšem bohužel nelze zapisovat vlastní
poznámky. Za těch několik hodin hraní jsem objevil i pár dalších příjemných (i když ne úplně nových) vychytávek, například možnost napadení družiny během odpočinku, učení dovedností z knih, zajímavé přepady (kostlivci, kteří se vyhrabou ze země nebo
nepřátelé, kteří partu překvapí seskočením stropním otvorem), možnost nabrání až dvou dalších NPC do party a podobně.
Z preview verze, kterou jsem měl možnost testovat, je sice těžké vyslovit hodnotící verdikt, přesto je už jedno jisté. Hra Might & Magic IX si uchovala v podstatě vše, čím hráče potěšily díly minulé – dlouhý příběh, spousta lokací, postavy na padesátých levelech, neustálé zlepšování skillů a hledání učitelů, mraky nepřátel a hromady magických předmětů. Když se k tomu přičte vylepšená grafika a několik menších vychytávek, dá se předpokládat, že komerční úspěch této hry bude obrovský. A nic na tom nezmění ani někteří škarohlídi (ke kterým se v případě série Might & Magic počítám i já), kteří tvrdí, že grafika v podstatě vůbec není pěkná, nepřátelé jsou úplně stupidní a rozhodování o tom, zdali bojovníkovi na čtyřicátém sedmém levelu přidělím sekeru +23 nebo meč +25 není ani trochu zábavné.
