Battlefield se stal jedním z nejvýraznějších herních počinů za poslední roky. Málokterá hra se také za tak krátkou dobu dočkala tolika pokračování. Poslední pokračování z budoucnosti, tedy Battlefield 2142, už ale takové ovace nesklidil, a tak si tvůrci nejspíše řekli, že malá pauza sérii neuškodí. Jenže to neznamená, že bychom si nemohli užívat typově podobných titulů – multiplayerových akcí s taktickým rozměrem a širokou škálou použitelných vehiklů. Frontlines má navíc v tomto ohledu pikantní příchuť. Studio Kaos totiž vzniklo z přeběhlíků z kanadské divize Digital Illusions, která už byla zrušena. Tito borci tak zcela jistě vědí, jak se podobný herní formát vytváří. My se o tom mohli přesvědčit v betaverzi.
Po zkušenostech s Unreal Tournament 3, který v otázce singleplayeru sliboval hory doly a poté splnil sotva deset procent, jsme při takových prohlášeních obezřetní. Ovšem prezentace Frontlines ukazují, že i sólový aspekt se v převážně multiplayerovém titulu dá zpracovat tak, aby nenudil ani neodpuzoval. S vymýšlením příběhu autoři problémy neměli – současná světová politika si ho tak nějak píše sama. Určitým vrcholem pak má být rok 2024, kdy se ekonomika většiny světových států dostane do krize z důvodu nedostatku surovin. Především jedné – ropy. Nezbývá než znovu bipolarizovat svět a vytvořit tzv. Western Coalition (Evropa+USA) na jedné a Red Star Alliance (Čína+Rusko) na druhé straně. Singleplayerovou kampaň si střihnete v uniformě prozápadně orientovaného vojáka, který se vydá do oblasti Kaspického moře bojovat o jedny z posledních nalezišť černého zlata. Mise na sebe nebudou přilepeny bez ladu a skladu, nýbrž uváděny a doplňovány novinářskými vložkami. Přesně tak, jak to bývá obvyklé v dnešním, respektive budoucím maximálně medializovaném světě. Intro, prezentující George Buse v době, kdy „to všechno začalo“, je pak příjemným sarkastickým odkazem.
Singleplayerové mise budou respektovat specifika tohoto formátu. Když se například zřítíte s vrtulníkem v Turkmenistánu, dostanete okamžitě dvojici úkolů. Jednak je zapotřebí zničit raketové stanoviště, které vás sundalo, aby to samé neprovedlo dalším spolubojovníkům, jednak vám velitelství zadá obsadit protivníkovu zbrojnici. Nikdo přitom neurčuje, který z úkolů máte splnit jako první. To si vyberete sami, ovšem rozhodně se vyplatí pečlivě rozmýšlet. Někdy totiž splnění jednoho rozkazu výrazně ulehčí provádění druhého, přičemž opačně to platit nemusí. Například zlikvidujete-li nejprve raketové stanoviště, dostanete leteckou podporu, která je v boji proti velké přesile velmi znát. Navíc nezůstane pouze u dvou úkolů na misi. V pozdějších úrovních si budete postupně odškrtávat seznam klidně deseti rozkazů.
Na multiplayerová kolbiště se vejde až 64 hráčů. Autoři se odpoutali od obehraného systému z Battlefieldu a všech jeho variací, kdy cílem každého týmu bylo obsadit co možná nejvíce vlajek na mapě a držet je zuby nehty. To poměrně tříštilo bojové nasazení, kdy se vlajky dobývaly především na základě klíče „jdu tam, kde zrovna nikdo není“ a v lepších případech se potkaly pouze hloučky nepřátelských vojáků. Frontlines má svůj herní systém přímo v názvu, z čehož vyplývá, že si na něm Kaos velmi zakládá. A má proč – podle našich zkušeností ono posunování frontové linie funguje fantasticky. Obě strany konfliktu mají zpočátku vyhrazený prostor, přičemž hluboko v něm se nachází jejich základny. Oba týmy se chtějí rozšiřovat na úkor protivníka, takže se střetávají na útočné frontě, kde je tím pádem enormní bojová koncentrace a i s několika desítkami hráčů si připadáte jako v opravdové válce.
Že se Kaos Studios nevydali pouze kopírovat osvědčené postupy, dokládá i vytváření postavy, které má hned několik specifik. Jako takřka všude jinde si nejprve vyberete jednu ze tříd, mezi nimiž nechybí klasicky těžká pěchota, průzkumníci, snipeři, inženýři atd. Díky třídě se dostanete k určitému arzenálu zbraní a výbavy. Možná podstatnější je však volba role. Třeba díky roli letecké podpory dokážete objednávat drtivé bombardování, pozemní podpora dokáže opravovat vozidla či stavět útočné věže. Vůbec nejvíce si nás ale získali specialisté na ty nejmodernější technologie – drony. Tito poletující Robotci mají celou řadu skvělých funkcí. Sami dokáží útočit, ale můžete je použít i jako kamikaze, případně jen pro průzkum. V kombinaci s třídou snipera, který si někam zaleze, odstřeluje a ovládá drony, jde o zajímavý herní zážitek. Není to ale prosté kempování – jakmile ovládáte drona, přepnete se jakoby do něj a voják zůstává na místě maximálně zranitelný.
Vyzkoušeli jsme si několik map a musíme konstatovat, že se na nich jen velice obtížně hledají chyby. Některé jsou patřičně rozlehlé, když nabízí jak vnitřní, tak venkovní prostory, kde se dá prohánět s celou řadou vozidel včetně letadel a vrtulníků. Nechybí ale ani komornější, zejména na pěchotu zaměřené úrovně. Jejich grafické vyvedení je přitom skutečně detailní a realistické, což výborně dokresluje atmosféru moderního konfliktu. Není však těžké uhodnout, že pro všechnu tu parádu budete potřebovat silnou mašinu.
Po zkušenostech s Unreal Tournament 3, který v otázce singleplayeru sliboval hory doly a poté splnil sotva deset procent, jsme při takových prohlášeních obezřetní. Ovšem prezentace Frontlines ukazují, že i sólový aspekt se v převážně multiplayerovém titulu dá zpracovat tak, aby nenudil ani neodpuzoval. S vymýšlením příběhu autoři problémy neměli – současná světová politika si ho tak nějak píše sama. Určitým vrcholem pak má být rok 2024, kdy se ekonomika většiny světových států dostane do krize z důvodu nedostatku surovin. Především jedné – ropy. Nezbývá než znovu bipolarizovat svět a vytvořit tzv. Western Coalition (Evropa+USA) na jedné a Red Star Alliance (Čína+Rusko) na druhé straně. Singleplayerovou kampaň si střihnete v uniformě prozápadně orientovaného vojáka, který se vydá do oblasti Kaspického moře bojovat o jedny z posledních nalezišť černého zlata. Mise na sebe nebudou přilepeny bez ladu a skladu, nýbrž uváděny a doplňovány novinářskými vložkami. Přesně tak, jak to bývá obvyklé v dnešním, respektive budoucím maximálně medializovaném světě. Intro, prezentující George Buse v době, kdy „to všechno začalo“, je pak příjemným sarkastickým odkazem. 
Singleplayerové mise budou respektovat specifika tohoto formátu. Když se například zřítíte s vrtulníkem v Turkmenistánu, dostanete okamžitě dvojici úkolů. Jednak je zapotřebí zničit raketové stanoviště, které vás sundalo, aby to samé neprovedlo dalším spolubojovníkům, jednak vám velitelství zadá obsadit protivníkovu zbrojnici. Nikdo přitom neurčuje, který z úkolů máte splnit jako první. To si vyberete sami, ovšem rozhodně se vyplatí pečlivě rozmýšlet. Někdy totiž splnění jednoho rozkazu výrazně ulehčí provádění druhého, přičemž opačně to platit nemusí. Například zlikvidujete-li nejprve raketové stanoviště, dostanete leteckou podporu, která je v boji proti velké přesile velmi znát. Navíc nezůstane pouze u dvou úkolů na misi. V pozdějších úrovních si budete postupně odškrtávat seznam klidně deseti rozkazů. 
Na multiplayerová kolbiště se vejde až 64 hráčů. Autoři se odpoutali od obehraného systému z Battlefieldu a všech jeho variací, kdy cílem každého týmu bylo obsadit co možná nejvíce vlajek na mapě a držet je zuby nehty. To poměrně tříštilo bojové nasazení, kdy se vlajky dobývaly především na základě klíče „jdu tam, kde zrovna nikdo není“ a v lepších případech se potkaly pouze hloučky nepřátelských vojáků. Frontlines má svůj herní systém přímo v názvu, z čehož vyplývá, že si na něm Kaos velmi zakládá. A má proč – podle našich zkušeností ono posunování frontové linie funguje fantasticky. Obě strany konfliktu mají zpočátku vyhrazený prostor, přičemž hluboko v něm se nachází jejich základny. Oba týmy se chtějí rozšiřovat na úkor protivníka, takže se střetávají na útočné frontě, kde je tím pádem enormní bojová koncentrace a i s několika desítkami hráčů si připadáte jako v opravdové válce.
Že se Kaos Studios nevydali pouze kopírovat osvědčené postupy, dokládá i vytváření postavy, které má hned několik specifik. Jako takřka všude jinde si nejprve vyberete jednu ze tříd, mezi nimiž nechybí klasicky těžká pěchota, průzkumníci, snipeři, inženýři atd. Díky třídě se dostanete k určitému arzenálu zbraní a výbavy. Možná podstatnější je však volba role. Třeba díky roli letecké podpory dokážete objednávat drtivé bombardování, pozemní podpora dokáže opravovat vozidla či stavět útočné věže. Vůbec nejvíce si nás ale získali specialisté na ty nejmodernější technologie – drony. Tito poletující Robotci mají celou řadu skvělých funkcí. Sami dokáží útočit, ale můžete je použít i jako kamikaze, případně jen pro průzkum. V kombinaci s třídou snipera, který si někam zaleze, odstřeluje a ovládá drony, jde o zajímavý herní zážitek. Není to ale prosté kempování – jakmile ovládáte drona, přepnete se jakoby do něj a voják zůstává na místě maximálně zranitelný. 
Vyzkoušeli jsme si několik map a musíme konstatovat, že se na nich jen velice obtížně hledají chyby. Některé jsou patřičně rozlehlé, když nabízí jak vnitřní, tak venkovní prostory, kde se dá prohánět s celou řadou vozidel včetně letadel a vrtulníků. Nechybí ale ani komornější, zejména na pěchotu zaměřené úrovně. Jejich grafické vyvedení je přitom skutečně detailní a realistické, což výborně dokresluje atmosféru moderního konfliktu. Není však těžké uhodnout, že pro všechnu tu parádu budete potřebovat silnou mašinu.Frontlines: Fuel of War se nám na první ohmatání moc líbil. Je vidět, že autoři mají s designem podobných titulů zkušenosti a nemusí se držet pouze kopíráku. Přináší vlastní zlepšení a doplňky, které podle všeho fungují výborně. Pokud klapne i singleplayerová kampaň, mohlo by se hodnocení za pár měsíců vyšplhat hodně vysoko.
