Podobně, jako když si prohlížíte staré fotky ze svého mládí, i při hraní této chytré logické hry budete především vzpomínat na časy minulé. Hlavním motivem je nostalgie a nejdůležitější je mít dobrý nos na detaily.
Na stěně za vámi je několik fotografií, zjevně pořízených z dřívějších dob. Všechny zachycují tutéž místnost, ve které se nacházíte. V té se celá hra odehrává, ale všechno na fotkách je poněkud jiné. Skoro to vypadá, jakoby vám nějaký zloduch udělal v pokoji nepořádek.
Musíte uspořádat jednotlivá zákoutí pokoje do stavu, jaký je zachycen na obrázcích. Můžete přenášet libovolné předměty, posouvat nábytek, dokonce ho rotovat a různě pod úhly otáčet.
Hra přitom neoplývá kdovíjakou benevolencí a tak je to úkol snadný jen zdánlivě. Jednoduše vám unikne detail, maličkost, která má jinak obrovský význam. Žaluzie v okně lámou světlo pod jiným úhlem, hrací skříňka je mírně pootočená a podobně.
The Polaroid vás naštěstí nijak časově nelimituje a tak můžete nad rozdíly dumat dle libosti. Hratelnost je příjemná, technicky je vše bez chyby a ač není hra nijak dlouhá, dobře si u ní zarelaxujete.
