Hry jako umění!
Tak, dlouho jsem bojoval za to, aby hry byly uznávány jako umění. Pravda, nevedl jsem zástupy uhrovitých D'n'D fanoušků na washington, přesto jsem ale kolem tématu byl relativně 'hlasitý.' Nakonec, používají pokročilé vyprávěcí metody a tak dále a tak dále... Ale víte co? Mně už je to celkem jedno. Oni osekávají nové hry proto, co říká americká armáda, vydávají jeden brak za druhým, aby z toho byly peníze... Myslím, že hry už opravdu JSOU na úrovni umění. Jako filmy, jestli víte, kam tím směřuju.
A teď najedou si začínám přát něco úplně jiného: Lidi, přestaňte ty hry brát tak vážně! Vzpomínám na tu éru, kdy se hry dělaly více-méně bez veřejných pozdvižení a to i přesto, že se tam daly užívat drogy, spát s prostitutkami a lidi kouskovat na malé kousíčky. To i přesto, že průměrný věk hráče byl -nižší- než dnes. Dělaly se pro peníze, samozřejmě, ale z velké míry taky pro zábavu. Samozřejmě, i dnes vychází strašné pecky, které jsou schopné mě pohltit, ale Good old Games.com mě přesvědčilo, že všeobecná nadřazenost starších pecek NENÍ jenom nostalgie: Hrál jsem spustu starých her poprvé, přesto mě chytly o tolik víc jak ty nové.
A proč? No herní průmysl nebyl tak obrovský, hry se dělaly, protože to lidi bavilo. A ne pro 'průměrného hráče,' ale pro velmi úzkou skupinu lidí. Prostě a jednoduše, hry nebyly brány tak smrtelně vážně.
Čím dál tím víc si začínám přát, aby se splnilo to, čím tak rádi vydavatelé vyhrožují: Aby zemřelo počítačové hraní. Najednou by 'velcí' hráči z PC odešli, a na jejich místo se postavili noví lidé, plní fantazie a nových nápadů. A možná, jenom možná, by se vrátilo to období, kdy se dělaly proto, aby byly ... No ... Zábavné!
Omlouvám se, když to nezní moc k tématu, jenom ve mně tenhle jinak pěkně napsaný článek vyvolal podobné pocity :-) A aby to nevypadalo, že to je jen fňukání postaršího člověka... Hraju hry od roku 2000.
