Pojem franšíza nebo franchise zní v češtině cize, ale v běžném životě se s ním setkal nejspíš každý. Alespoň každý, kdo si někdy dal BigMacka nebo zašel na pivo do Potrefené husy. McDonalds i Husy totiž fungují na principu franšízinku. Jde o poměrně jednoduchou záležitost, při které někdo něco vymyslí, a pak za poplatek umožní svůj nápad používat ostatním. Kromě placení poplatku přitom poskytovatel nápadu stanoví pevná pravidla, podle kterých se obchod řídí. Proto ve všech McDonaldech najdete BigMacka a kokakolu a všechny Husy točí Staropramen.
Ve hrách je to podobné. Funguje to tak, že někdo vymyslí skvělou hru nebo má jen nápad. Svou představu pak umožní realizovat někomu jinému. Práva k těm úspěšným hrám nebo „nápadům“ vlastní většinou herní vydavatelé, kteří externím partnerům, kteří fungují jako samostatné firmy, dají právo myšlenku zpracovat (vyrobit další díl úspěšné hry). Samozřejmě, najdou se i rozdíly. V běžném obchodním franšízinku platí franšízant za možnost postavit si vlastní McDonald předem obrovské peníze jako jednorázový vstupní poplatek a pak musí na své náklady vybudovat restauraci a najít zaměstnance.
U her je to jiné, tam majitel licence (franšizér) za propůjčení licence jejímu „nájemci“ platí – financuje tak vývoj nové hry. Po vydání hry už ale míří drtivá většina prostředků získaných prodejem hry do kapsy vydavatele. Vývojáři si na nějaké prémie přijdou pouze v případě, že hra překročí předem stanovený počet prodaných kopií. V obou světech franšízinku pak platí, že majitel licence centrálně zajišťuje marketing. V průběhu vývoje přitom více či méně pečlivě kontroluje kvalitu budoucího produktu a vývojáři postupují podle „kuchařky“ která popisuje, co všechno se ve hře může nebo nesmí objevit, aby duch franšízy náhodou nedošel nějaké újmy.
S franšízinkem se v herním světě výrazně setkáváme také díky online hrám. Franšízink v tomto případě funguje víceméně klasickým způsobem, nejde tu totiž už jenom o myšlenku, ale o smlouvy, které umožňují provoz už hotové hry v novém regionu, tedy stejně, jako když si někdo otevře McDonalda ve městě, kde ještě žádný není. Majiteli licencí jsou v tomto případě nejčastěji korejské firmy, které svým evropským a americkým partnerům poskytují své akční online hry typu Overlord.
Funguje to ale i na druhou stranu, třeba v případě World of Warcraft, LOTRO nebo Age of Conan, kdy „západní“ tvůrci her nechávají zahraniční partnery provozovat lokální servery v Rusku nebo Asii. Za poskytnutí licence přitom dostanou jednorázový poplatek, a procenta z obratu provozovatele své hry. Lokální provozovatel se musí postarat o lokalizaci a provoz hry, společný potom bývá marketing. Pro provozovatele je takové podnikání bezpečnější než vývoj vlastní hry a její prosazení na trhu, nižší míře rizika ale odpovídají i menší zisky, o které se musí dělit s majitelem licence.
Proti hernímu franšízinku stojí vývoj nových her v rámci vývojových studií, které vlastní sám vydavatel (Halo, Warcraft, Diablo), nebo „nezávislé“ hry, kdy „myšlenku“ vlastní přímo vývojové studio, které si hru samo vydá nebo už hotovou hru nabídne k distribuci zavedeným vydavatelským domům, které se pak výměnou za podíl na tržbách ujmou výroby, logistiky a marketingu.
Jste z toho zmatení? Nebuďte, herní franšíza je prostě „herní série“ nebo licence ke slavné knížce nebo filmu, na jejímž základě vývojářská studia tvoří hry. Vlastně vám to může být tak trochu jedno. Jen si, v dobrém rozmaru, můžete říct, že když někdo v českém jazyce mluví o herních franšízách nebo „charakterech“, není úplně nejlepší kamarád se svým mateřským jazykem. PS: franšíza se v herním světě objevuje ještě jedním způsobem (minimálně), licenci s kuchařkou, jak to dělat správně, můžete získat třeba na provoz počítačové herny. Jenže těm v poslední době pšenka tolik nekvete.
Pozor na Čínu
Když už jsme u těch ekonomických termitů, můžeme se ještě podívat na outsourcing, který má v herním pojetí blízko k hernímu pojetí franšízinku. Vlastně jde o jeho formu, kdy vydavatel zadá práci na nové hře podle nového nebo právě už ověřeného konceptu cizímu vývojovému studiu. Ideálně někde v Asii, když už střední a východní Evropa přestala být dostatečně levná.
Právě na problém přesunu práce do Asie varuje šéf britských Codemaster, podle kterého má trend outsourcování vývoje her do asijských zemí výrazná rizika. Patří mezi ně hlavně růst nákladů, protože s přílivem zakázek stoupá cena, doprovázený poklesem kvality, kterou způsobuje fluktuace asijských vývojářů. Další problém prý spočívá v malé úctě Číňanů k duševnímu vlastnictví nebo v jazykové bariéře.
Pro vyváženost argumentace ale musíme doplnit, že Rod Cousens bojuje za práci pro své lidi, kteří jsou samozřejmě dražší, i když hodnota libry stejně jako dolaru klesá. Šéf Codemasters přitom přiznává, že náklady na vývoj ve Velké Británii jsou i přes investiční pobídky vyšší, než v rozvojových zemích. Jedním dechem ale dodal, že kreativní duch zkušených britských vývojářů je cestou k vysokým prodejům, které dají na vyšší náklady zapomenout. Jako příklad uvedl opravdu povedený Race Driver: GRID. Jeho vývoj stál necelých 7 milionů liber, odhadovaný výnos ale dosahuje 32 milionů.
A to se vyplatí. Jenže jen do té doby, než si připomeneme statistiku, podle které se podaří vydělat alespoň na náklady pouhým třem hrám z deseti. Na své přednášce těmito slovy varoval vývojáře před neradostnou budoucností šéf Edinburghského herního festivalu. Cestou z pekla má být kombinace online a offline reklamy ve hrách a mikrotransakce. Nelíbí? Poděkujte pirátům.
EA vytváří hry Pro natvrdlé
Titulek ve vás možná vyvolal skepsi. „To přeci ví každý,“ že hry od EA cílí na co nejširší hráčskou obec za cenu zjednodušování a ředění herní kvality. EA by to ale jen tak nepřiznali a náš titulek jen upozorňuje na novou herní sérii (franšízu :-) vytvořenou na základě úspěšné řady knih „Cokoliv pro natvrdlé“, které vydává společnost Wiley Publishing.
Hry Pro natvrdlé mají vycházet na PC a Nintendo DS a kromě samotné hry mají nabídnout také tipy, jak se jí naučit hrát s těmi nejlepšími možnými výsledky. První v řadě na holení bude titul Poker For Dummies, v plánu je také Trénink mozku pro hlupáky, Sudoku pro natvrdlé nebo Hry na cesty pro natvrdlé. Přejeme příjemnou zábavu.
