Tvrdí to Jamie MacDonald, bývalý viceprezident vývojářských studií Sony. Dnes je konzultantem pro začínající firmy, které se snaží prosadit v segmentu takzvaných casual her (jednodušší hry pro příležitostné hráče). Na druhou stranu, tradiční vývojáři se podle něj mohou od těch menších, působících především na webu, leccos přiučit.
MacDonald si už před časem všiml rozdílného přístupu řekněme klasických vývojářů a těch, kteří dělají hry pro web. Ti první se v prvé řadě snaží vyprávět příběhy, zatímco cílem druhých je něčím rychle zaujmout. Tyto dva proudy existovaly vždy víceméně paralelně, ale do budoucna budou podle MacDonalda muset klasičtí vývojáři změnit svůj přístup a inspirovat se u "webařů".
K tomu prý už svým způsobem dochází, což se momentálně projevuje především na casual scéně. Do ní totiž přichází značné množství lidí z webového sektoru a je jich mnohem víc než těch, kteří sem přecházejí z klasického herního byznysu.
Vedle záměru upoutat pozornost a zaujmout, je navíc jedním z hlavních cílů webových vývojářů snaha co nejvíc rozšiřovat počty hráčů jejich her, nemluvě o poměrně pohodlném způsobu distribuce vlastních výtvorů. A to jsou podle MacDonalda aspekty, které vývojáři klasických her zatím vůbec neberou v úvahu.
Na základě těchto jednoduchých skutečností pak předpokládá, že se přístup vývojářů "normálních" her začne ve větší míře měnit už docela brzy: "Není to raketové inženýrství, takže tradiční vývojáři brzy změní, a jistě už mění, své postupy."
Na druhou stranu ale MacDonald nemá obavy, že by klasickým herním trhákům zvonila hrana. Máme sice masivní vlnu zájmu o hry na otevřených webových platformách jako je Facebook, ale ta nebude mít prakticky žádný vliv na hraní na konzolích ani na tradiční uspořádání poměrů trhu s klasickými hrami jako jsou například vztahy mezi vývojáři a vydavateli.
Přirovnává to k situaci z minulosti, kdy nástup televize také nijak výrazně neovlivnil životaschopnost kinosálů. "Ve své době si možná mnozí mysleli, že 
televize je kino v krabici, ale ve skutečnosti jen rozšířila dosah a záběr filmového média." MacDonald zastává názor, že si konzole vedou velice dobře, a tak hry z casual a webového segmentu nebudou nahrazovat nic z klasických her v současné podobě, ale pouze se stanou jejich komplementárním doplňkem.
Z toho pak pro MacDonalda vyplývá, že webové hry nejsou ani jakýmsi dobovým výstřelkem, ale že jsou už dnes důležitým článkem ve vývoji celého herního průmyslu. A to i přesto, že se možná už brzy přesune pozornost, které se webové hry těší, zase někam jinam.
"Pozornost se možná za rok nebo za dva přesune jinam, ale z hlediska byznysu i spotřebitelů si nemyslím, že by webové hry vymizely úplně. Spíše se z nich stane běžná součást obecné zábavy," uzavírá MacDonald.
A my můžeme dodat snad jen to, že tu máme další vizi růžové herní budoucnosti, kdy se všichni a všechno bude těšit zájmu i dobrým obchodním výsledkům. Všichni budou spolu existovat v příkladné symbióze, a tak to ve výsledku odskáčeme zase jen my hráči, protože nebudeme vědět, co hrát dřív.
