Hned v úvodu recenze nesmím opomenout jeden důležitý fakt. V případě F-1 WGP se nejedná o žádnou žhavou novinku, ale vzhledem k tomu, že věci okolo prodeje a distribuce veškerého příslušenství a her pro Nintendo 64 jsou v naší malé zemi takové jakési řekněme všelijaké, dostal jsem příležitost zahrát si tento kousek až nyní. Ale nebojte, nejde zase o takovou vykopávku, která by sloužila jen k zaplácnutí místa v konzolové rubrice.
Krátce po vložení cartridge do slotu na mě z obrazovky mrklo něco na způsob intra, ale jelikož mě ničím nenadchlo, rozhodl jsem se jej odbouchnout nekompromisním stiskem tlačítka. Objevilo se relativně povedené menu, které jsem v tu chvíli ale vůbec nezkoumal (avšak později jsem zjistil, že je vcelku stylově vyvedené a v zásadě i přehledné). Zvolil jsem si jezdce a trať. Vzhledem k nedávným událostem asi nikoho nepřekvapí, že to byl Mika Hakkinen a Velká cena Španělska. Přece už někdo musí Schumacherovi natrhnout výfuky a podpálit spojku :o). Teď jsem měl za úkol zvolit si, kterou část závodního weekendu si zkusím. Volné tréninky? Zbytečnost. Kvalifikace? Zdržovačka, stejně se prokoušu k vítězství odkudkoli. Warm-up? K čemu? Okruh se naučím během prvních dvou kol. Takže rovnou závod. Semafory se rozsvěcují, dávám plyn až k podlaze, semafory zhasínají, a já stojím na místě, protože jsem měl plný výkon a teď se mi na startu protáčejí kola. Nic se ale neděje, protože hned u první zatáčky celé startovní pole s přehledem doháním (sem to přece říkal),
vjíždím "na srdce" do shluku monopostů přede mnou a vyjíždím z něj do okolní pískové zóny. Aha, takže občas si asi budu muset i přibrzdit. Nevadí, jedeme dál. No jo, ale kde všichni jsou? Kam zmizli? Zahájil jsem tedy spanilou stíhací jízdu, bohužel ve velmi podobném duchu jako první zatáčku, no a když mě ve výjezdu na cílovou rovinku předjel Heinz-Harald Frentzen o celé kolo, zjistil jsem, že dnes tudy cesta asi nevede. Pravděpodobně byla špatná biopředpověď, že se mi tak nedařilo. Jdu se podívat na set-up vozu.
Nastavit si můžete relativně hodně položek, ať už se jedná například o tuhost tlumičů a řízení, nebo o takové "banality" jako je sklon přítlačných křídel a tup pneumatik. Tyto změny samozřejmě mají znatelný vliv na chování formule při jízdě, ale naštěstí je v "servisní" obrazovce zobrazen i přehledný diagram vlastností vozu, takže hned vidíte, jak se tou či onou úpravou změní například maximální rychlost monopostu, přítlak, účinek brzd atd. Proto mohu s klidným svědomím říci, že z tohoto pohledu je hra určena opravdu pro každého, kdo má aspoň trochu chuť zazávodit si v silných formulích, od úplných nováčků (jeee, formulky) až po ostřílené borce a pamětníky (tak se podívejme, jestli i zde má Arrows z roku 1997 opravdu o XY koní více než Minardi).
Tak a teď už musím naplno říci, jak je to s tím stářím hry. Ano, je to tak, ve hře se přenesete zpět do roku 1997, nutno ovšem poznamenat, že téměř se všemi náležitostmi. Proč téměř?
Protože jaksi nebyl implementován (licencován, zakoupen, podplacen - nehodící se škrtněte) mistr světa z dané sezóny, sám velký Jacques Villenevue. To jsem se potom mohl divit, když jsem v kvalifikacích ždímal svůj McLaren na 110 procent a stejně pole position téměř vždy vybojoval nějaký D.C. Yacation. Cože? Někdo takový vůbec někdy ve Formuli 1 startoval? A za jakou stáj jede? Williams. Cože? A je to Kanaďan. Ahaaa.
Kromě tohoto smutného, ale myslím, že ne zas až tak fatálního faktu musím na věrohodnost a dodržení "reálií" napsat jen slova chvály. Jezdci jsou na místech (ve stájích), na kterých tehdy byli a výkonnost jednotlivých vozů, aspoň co já mohu posoudit, také odpovídá, stejně jako kalendář velkých cen. Takže jsem po několika závodech i já pochopil, že s McLarenem asi pole position nevybojuji nikdy, a to z jednoho důvodu. V sezóně ´97 prostě a jednoduše stříbrné šípy nebyly ještě zdaleka tak konkurenceschopné. Jelikož jsem ale chtěl aspoň jednou vidět svého jezdce na čele výsledkové listiny, jal jsem se přesednout do kokpitu Yacationova vozu :o). Panečku, to byla změna. Williams jezdil jako namydlený blesk a kvalifikace se stala téměř formalitou. Nepropadejte ale zbytečné radosti, k vyjetí prvního místa na startu přece jen potřebujete nějaké to odjeté kolo a mít trať načtenou. Proto doporučuji, jako řidič-amatér (kdybych vás náhodou chtěl někam svézt autem, proboha, ve vlastním zájmu prosím nenastupujte), nepodceňovat volné tréninky a i takový warm-up má něco do sebe.
Dále se v mé zatím oslavné ódě zaměřím na realismus při jízdě. Ku pomoci vám jsou asistenti v podobě vyrovnávání smyku a dobržďování před zatáčkami. Prvního pomocníka doporučuji ponechat zapnutého, protože vykroužit přesnou a čistou zatáčku pomocí analogové páčky je opravdu, ale opravdu dost obtížné. Pro mě tedy určitě :o). Kontrolu brždění ale po několika závodech určitě sami vypnete, protože zjistíte, že počítač vede váš vůz dosti opatrnicky a ztrácíte při akceleraci ze zatáček. Co se týče jízdních vlastností, nesetkáme se s realistickým počítáním odstředivých sil, koeficientů čelního odporu a podobných záležitostí. Jednak na to Nintendo 64 nemá výpočetní výkon a jednak se přeci chceme bavit a ne frustrovat. Takže stačí zjistit pár jednoduchých zákonitostí a můžeme vyrazit na trať. Pokud tedy nastavíte nízký přítlak, letíte na rovinkách jako stíhačka, ale zase musíte dříve brzdit do zatáček, protože nemáte aerodynamický přítlak atd. - vcelku jednoduché, ale fungující. Ale hlavně to fajnšmekry neurazí a nováčky nezdeptá. Co se mi ale opravdu líbilo, byl management paliva a pneumatik. Je opravdu poznat, zda jedete za daných podmínek na vhodných pneumatikách či zda jste sáhli tak trošku vedle. A podle dosahovaných časů na kolo velice dobře poznáte i množství paliva v nádrži. Proto doporučuji dobře si promyslet strategii v závodě, protože například dojíždět poslední kola na totálně sjetých pneumatikách je opravdové peklo.
Se strategií zastávek v boxech souvisí ale i jedna výtka. Nemohu si pomoci, ale i po týdenním usilovném hraní jsem měl pocit, že někteří soupeři občas prostě do boxů nejezdí. Zajedete na
pit-stop z nějakého bodovaného místa a vrátíte se někde kolem desátého místa. Spoléháte na to, že soupeři budou muset také pro nové obutí a že tedy zase nějaké pozice získáte. Ale ono někdy ne. Pěkně se zase prokousáváte místo po místu vpřed. Na obranu ale musím zase říci, že se to stává skutečně jen zřídka a navíc i zde platí pravidlo, že kdo zůstane na trati déle, jezdí rychlejší kola s lehčím vozem.
No a když už jsem tak pěkně začal kritické okénko, budu ještě chvíli pokračovat. Hlavním nedostatkem je v některých místech skoro neúnosně nízký framerate. Nicméně jsem si nevšiml, že by snížení počtu snímků bylo nutně vázáno na zvětšení počtu objektů na obrazovce. Prostě se občas sníží framerate a basta. S tím možná souvisí i další nedostatek. Téměř na každém okruhu se najde jedna zatáčka, která se dá projet čistě jen když se stane bůhvíco. Do takové zatáčky najedete a podle toho, zda zatočíte více či méně, jedete buď skoro rovně nebo vyrobíte sérii smyků. Ale zvyknete si :o).
Tak, a jsem zase u z mého pohledu nejméně oblíbené části recenze. Technické ztvárnění. O tomhle píšu dosti nerad, protože mně osobně záleží v první řadě na hratelnosti. Ale něco ke zpracování bych říci asi měl. No asi takhle: na formulích jde poznat, že jsou to formule, a to stačí ne :o)? Ale vážně, nečekejte žádné grafické orgie, ale hranatých a zubatých formulek se
také nebojte. Prostě standard. Líbilo se mi ale ztvárnění okolí tratí, i když ve hře sledujete stejně pouze silnici a svůj vůz. Dost odbytým dojmem však působí ztvárnění boxů. A co říci ke zvukům? Co se týče zvuku motorů, slyšel jsem už i realističtější. Velmi dobře ale hodnotím kytarovou hudbu v menu, po konci závodu a podobně.
Na závěr nesmím zapomenout zmínit se o hře dvou hráčů ve splitscreenu. O zábavnosti takového klání asi nemá cenu se zmiňovat, zvláště když zapnete asistenty řízení a schopnosti hráčů se tak do značné míry vyrovnají. Škoda jen, že v tomto módu chybí na trati ostatní soupeři, ale to bychom po našem milém nintenďátku asi chtěli opravdu už moc.
F-1 World Grand Prix je tedy velice zábavná a hratelná závodní hra, které se ve velmi rozumné míře podařilo zachovat typické rysy jak jízdy, tak i strategie v tomto sportu. Ještě jednou musím zmínit překvapivě dobře vyvážený poměr mezi arkádou a simulací. Nevyžaduje zdlouhavé testování nových nastavení, ale v nevyladěném monopostu závod prostě nevyhrajete. Máme tedy co do činění s kvalitní závodní hrou z prostředí Formule 1, které máme přece všichni tak rádi :o). Děkuji za pozornost.
| F-1 World Grand Prix | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
