Návštěva dvorského safari parku přináší autentický africký zážitek. A není to jen tím, že většina z 2 500 zvířat pochází nebo žije na černém kontinentu.
Je hodina před polednem a Mamadou Kamara Ba z bývalé francouzské kolonie Guinea Conakry připravuje v centrální části zoo stánek s grilovanými banány plantain. Z přehrávače pouští hudbu a jeho tělo se vlní do afrických rytmů.
„Většina lidí tyto banány nezná. Vysvětluju jim, že se pěstují v Africe i Jižní Americe a že syrové nejsou příliš dobré. Jsou to nezralé banány,“ říká padesátiletý Mamadou Kamara Ba, zatímco škrtá sirkou a rozdělává oheň.
Nazelenalé plody s tuhou slupkou získávají charakteristickou chuť až tepelnou úpravou, která přemění velké množství škrobu na cukr. Kromě grilovaných banánů ve stánku prodává africký čaj, banánové chipsy a plody ikonického afrického stromu baobabu.
Nevysoký Guinejec žije v České republice už třicet let, mluví výborně česky a našel si tu manželku. V 90. letech vystudoval v Ostravě důlní inženýrství a až do úrazu hlavy pracoval v povrchových dolech.
Když mu lékaři doporučili v původní profesi nepokračovat, učil francouzštinu. V současnosti žije s rodinou v Hradci Králové, v létě vypomáhá ve stánku v zoologické zahradě. Pracuje pro ni už pět let, také bubnoval na kulturních akcích.
Do rodné země se vrací jednou za rok. Žije v Česku už tři dekády, takže se považuje napůl za Čecha. Za tu dobu si přivykl na zdejší kuchyni, má rád knedlíky i bramborovou kaši.
„Česká republika je můj druhý domov. Díky tomu, že jsem tady studoval a naučil se jazyk, tak jsem mezi vás lépe zapadl a cítím se tu víc doma. Jazyková bariéra je pro cizince vždycky největší problém,“ přiznává Mamadou.
Pomoc keňským vdovám
Kousek vedle něj v areálu kopie domorodé vesnice Tiébélé v Burkině Faso má stánek s dřevěnými výrobky a šperky Maurice Otunga z Keni. Ani on není v České republice žádným nováčkem. Žije tu deset let a učí na olomoucké univerzitě speciální pedagogiku, kromě toho působí na jazykové škole a dává lekce z obchodní angličtiny.
Konec léta s Afričany v safari parkuNávštěvníci se mohou potkat s rodilými Afričany z různých zemí v areálu kopie domorodé vesnice Tiébélé denně do konce srpna, vaří tam exotické pokrmy. V zoo se konají i bubenické workshopy. V září zájemci mohou ochutnat konžskou kuchyni o víkendech. Prodejce dřevěných výrobků a šperků Maurice Otunga bude nabízet své zboží i ve všední dny, podle počasí i zájmu návštěvníků. Bubenické workshopy se do zoo vrátí znovu na přelomu října a listopadu o Týdnu duchů. |
„Léto trávím ve dvorské zoo. Je to pro mě skvělá příležitost dělat něco užitečného v době, kdy jsou školy zavřené,“ říká výbornou angličtinou třiačtyřicetiletý Keňan.
V safari parku prodává rukodělné výrobky keňských vdov, tuto neobvyklou spolupráci organizuje česká neziskovka ShineBean. V Keni má několik dalších projektů, pomáhá třeba se vzděláváním dětí bez rodičů nebo učí vesničany ekologicky farmařit.
„Podporuje keňské vdovy, které jsou velice šikovné. Všechno to dělají z přírodních materiálů. Za výrobky dostanou v České republice lepší cenu než v Africe,“ poznamenává Maurice Otunga.
Na stojanech a umělých kamenech v centru vesničky Tiébélé jsou přívěsky z kravských rohů a kůže, náramky z recyklovaného papíru nebo kapsičky z africké trávy. Zájem o výrobky zručných vdov je mezi návštěvníky zoo značný.
„Je to opravdu rušné místo, někdy ani nemám čas zajít si na oběd a prodávám nonstop od rána až do odpoledne,“ upozorňuje učitel. Nejvíc na dračku jdou malé sošky ptáků z akácie. Velmi dobře se prodávají také drobné sošky slonů, hrochů a dalších zvířat z masteku.
Do Keni se Maurice Otunga snaží jezdit alespoň dvakrát do roka. Na otázku, zda se usadí v České republice natrvalo, nemá jasnou odpověď.
„Mám českou manželku, která vystudovala medicínu a neměla by problém v Africe najít práci. Původně jsme plánovali zůstat v Čechách tři roky, než žena dokončí doktorát. Ale narodil se nám syn a není to jednoduché rozhodnutí. Ještě v tom nemáme jasno,“ naznačuje.
Bubeník, který miluje fotbal
Před Neumannovou vilou, kde je galerie obrazů pravěkých zvířat od Zdeňka Buriana, má pracoviště Roben Mauzi ze Zimbabwe. Ze zázemí přináší několik bubnů, půl hodiny před polednem mu začíná workshop.
„Prosím, pojďte blíž. Všechno, dospělí, děti, mama, papa,“ vyzývá lámanou češtinou vitální třicátník s copánky na hlavě návštěvníky, aby zabrali místo. Do několika sekund všech devět bubínků obsadí děti a dva dospělí a začíná lekce afrického bubnování pro začátečníky. Roben vstává, aby účastníkům workshopu pomohl správně usadit nástroj mezi koleny, vysvětlí, že se bubnuje bříšky prstů, a předehrává jednoduché rytmy, které po něm skupina „žáků“ opakuje.
Do safari parku se dostal díky známé taneční a hudební skupině Yasa ze Zimbabwe, se kterou mezi lety 2010 až 2017 pendloval po celé Evropě a několikrát vystupovali i ve Dvoře Králové. Poslední dva roky zde je Roben Mauzi natrvalo.
„Dohodl jsem se ze zoo na celoroční spolupráci. Lidé milují bubnování a mě hodně baví předávat jim zkušenosti, které mám, a šířit mezi Čechy africkou kulturu,“ vykládá.
Kromě bubnování pomáhá Maurici Otungovi prodávat africké zboží, během listopadového týdne duchů na sebe vzal podobu afrického ducha.
Workshopy pořádá v safari kempu, ve Dvoře Králové má také pronajaté studio, kde dává soukromé lekce bubnování. Během roku navíc stíhá vystoupení v Rakousku a Německu, s národním souborem Yasa i sám.
Jeho největším koníčkem je fotbal. „Když nejsem v práci nebo s kamarády, koukám na fotbal. Také ho hraju, stejně jako celá moje rodina,“ přiznává Roben Mauzi. V České republice mu dělalo největší problém adaptovat se na zimu.
„V Zimbabwe je pořád teplo, tady to pro mě byl trochu šok a stále jsem si na evropskou zimu úplně nezvykl. Musel jsem si koupit spoustu oblečení a když jsem si ho na sebe oblékl, připadal jsem si, jako když vážím sto kilo,“ říká s úsměvem.
V Zimbabwe byl naposledy před dvěma lety, do rodné země chtěl jet letos, ale cestu mu překazily dopady koronavirové krize. Jakmile to bude možné, chce se tam vydat. „Zimbabwe mi samozřejmě chybí, je to můj domov,“ říká Afričan.
