Máte to krásné, úplně závidím, že v těch stěnách můžete žít

Číst o takových lidech je radost. Trochu svítá naděje, že ne všichni mladí sedí u obrazovky. Věřím, že se jim všechny rekonstrukce podaří, aniž by spadli ze žebříku.

Je dobře, že tu máme i v dnešní době takové "blázny" (myšleno v pozitivním smyslu slova), kteří jsou ochotni se v podstatě obětovat při záchraně památek na naši minulost. Novostavbu má kdekdo, ale dům s historií málokdo.

A je dobře, že v rozhovoru zaznělo i to, že není nic černobílé. Nikdy by se totiž nemělo zapomenout na to co se dělo u nás za války, ale zároveň také po válce.

Vdaka Bohu za takychto mladých ludi. Nech im Pan Boh pomaha !