Strakoničtí se vojáci se připravují na zahraniční misi do Litvy.

Strakoničtí se vojáci se připravují na zahraniční misi do Litvy. | foto: Jana Samcová

Mise v Afghánistánu mi otevřela oči, říká člen Strážných andělů z Hradce

  • 1
Rotný J. L., devětadvacetiletý hradecký rodák, sloužil přes půl roku v Afghánistánu u leteckého poradního týmu. Byl součástí skupiny Strážní andělé, která má na starosti ochranu českých a koaličních lektorů.

Voják z Hradce Králové, který slouží u protiletadlového pluku ve Strakonicích, se připravuje do další zahraniční operace. V červenci se s dalšími strakonickými vojáky přesune do Litvy, aby zde cvičil s aliančními armádami při kolektivní obraně NATO.

Protože se vojáci připravují do zahraniční mise, nelze uvádět jejich jména. Přesto armáda nedávno zveřejnila řadu informací z předešlé mise hradeckého strážného anděla. Například to, že v Afghánistánu zažil několik raketových útoků na základnu.

„Když jsem viděl, v jakých podmínkách žijí lidé v Afghánistánu, uvědomil jsem si, že se tady máme dobře. Otevřelo mi to oči,“ řekl rotný.

Jádro poradního týmu tvořili příslušníci 22. základny vrtulníkového letectva z Náměště nad Oslavou a pražské Hradní stráže. Jejich hlavním úkolem byl výcvik a výuka pilotů i techniků vzdušných sil afghánské armády.

„Náročná byla spíš příprava než samotné nasazení,“ přiznal voják. Všichni absolvovali několikaměsíční výcvik s důrazem na střeleckou a taktickou přípravu. „Součástí byl i specializovaný kurz ochrany osob. Všechny činnosti jsme museli mít dokonale nadrilované,“ podotkl.

U strakonického útvaru je jeho hlavní pracovní náplní obsluha radiolokačního čidla. Příprava do zahraniční mise byla pro něj náročná i proto, že se vymykala jeho běžné činnosti ve Strakonicích.

Při útocích na základnu si strach nepřipouštěl: „Byli jsme dobře vycvičeni. Věděli jsme, co máme dělat.“ Na život v zahraniční misi si zvykl rychle.

„Ačkoliv jsme byli v pohotovosti čtyřiadvacet hodin denně a sedm dní v týdnu, měli jsme čas i na odpočinek. Scházela mi rodina a přítelkyně, ale byli jsme v kontaktu,“ poznamenal.

Jeho blízcí se s jeho nasazením do zahraniční operace museli vyrovnat. „Od začátku věděli, že když se naskytne příležitost, budu ji chtít využít. S rodiči i partnerkou si říkáme vše na rovinu,“ řekl rotný.

Mise ho profesně posunula. „Zdokonalil jsem se ve střeleckých, taktických a dalších vojenských dovednostech. Procvičil jsem si angličtinu. Mnohé věci, jež se jako vojáci učíme, mi teď dávají větší smysl, když jsem si je vyzkoušel na vlastní kůži při skutečném nasazení,“ uznal.

Zapojil se do boje s koronavirem

Stejně jako další vojáci se i rotný J. L. zapojil do boje s koronavirem. V listopadu pomáhal tři týdny v nemocnici v Rokycanech.

„Byly to smutné okamžiky, když nám někteří lidé skoro umírali pod rukama. Zažili jsme ale i hezké chvíle, když se pacienti uzdravovali. Byli spokojeni s naší prací a byli rádi, že zde pomáháme,“ vzpomínal na službu na covidovém oddělení.

Uvědomil si, jak je práce zdravotníků náročná. „Mají to moc těžké. Jejich povolání si zaslouží lepší finanční ohodnocení,“ prohlásil strakonický voják.

V armádě slouží od roku 2010. Cení si možnosti vzdělávání a kariérního postupu. I proto nyní studuje vysokou školu. „Kdo se snaží a vzdělává, má v armádě možnost postupu. Ani já bych se v budoucnu nebránil povýšení,“ prozradil devětadvacetiletý muž.