Když se Jan Kučera z Miletína na Jičínsku loni v říjnu dozvěděl, že jeho třináctiletý syn Matěj onemocněl leukémií, byla to pro něj rána. Jako pro každého rodiče, jehož dítě onemocní jakoukoliv vážnou chorobou.
Lékařům se podařilo Matějův fyzický a psychický stav i díky včasné diagnóze a nasazení vhodných léků stabilizovat. Jan, který má syna po rozvodu v péči, přemýšlel, jak pro chlapce co nejrychleji sehnat vhodného dárce kostní dřeně, jejíž transplantace je jediným prostředkem, jak Matěje stoprocentně uzdravit.
Inspirací mu byl jejich společný koníček - fotbal. Oba dva Kučerovi jsou totiž nadšení sportovci, otec Jan je ve volném čase rozhodčím.
„Myšlenka začít shánět dárce mě napadla po Novém roce, kdy se situace trochu uklidnila. Ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli, že je Matěj nemocný, přišel šok a stres, člověk nad ničím jiným nepřemýšlel. Když jsme se dali do pořádku, uvědomil jsem si, že mezi fotbalisty je veliký potenciál, protože jsou mladí a zdraví,“ říká Jan Kučera.
Rozhodl se, že mezi mladými fotbalisty, ale i veřejností spustí náborovou kampaň na nové dárce kostní dřeně. Nápad zabral, už se mu ozývají desítky lidí z celé republiky. Přitom se původně chtěl zaměřit jen na region, kde žijí. Vyrobil jednoduchý leták, v němž popisuje příběh Matěje a prosí o pomoc. Poslal ho do tiskárny svému kamarádovi, který je shodou okolností delegátem fotbalového svazu. Tomu přišlo líto, že by měl oslovit jen okolí a rozšířil materiál i na okresní a krajský fotbalový svaz.
„Leták dorazil i na Fotbalovou asociaci České republiky. Z Prahy se hned ozvali, jestli nemáme i verzi i s mapkou, kde se mohou lidé přihlásit i jinde v republice,“ říká Kučera, který pro zájemce z regionu připravil i poděkování.
„Ozývají se mi cizí lidé, že už čekají na termín“
Až s hradeckou fakultní nemocnicí, kde musí zájemci podstoupit vyšetření krve, dohodne v nejbližších dnech přesný termín, naloží dárce do dodávky, odveze je do nemocnice na vyšetření a pak pro ně uspořádá exkurzi v hořickém pivovaru, který jeho snažení podporuje.
Chcete pomoct?
|
Lidé, kteří mají zájem Matějovi pomoci, mohou kontaktovat hradeckou nemocnici sami a objednat si termín odběru sami. Zájem je zatím obrovský. „Ozývají se mi úplně cizí lidé, že už čekají na termín,“ říká.
V České republice existuje řada spolků či nadací, které se snaží pomáhat dětem s leukémií, Jan Kučera však chtěl synovi pomoct sám a po svém.
„Matěje mám v péči a říkal jsem mu, že jsme dva chlapi v domácnosti a že to spolu prostě zvládneme,“ říká otec mladého fotbalisty, kterého pomoc synovi zaměstnává 24 hodin denně. S akcí, kterou na podporu Matějova vyléčení rozjel, mu totiž začal kolotoč vyřizování, telefonování, odpovídání na e-maily.
Ve škole zameškal skoro 500 hodin
„Mám štěstí, že v práci mi vycházejí maximálně vstříc. Tak jednou týdně se stane, že se Matějovi udělá ve škole špatně, což způsobují léky. Z práce mohu okamžitě odjet a odvézt ho domů,“ vyjadřuje Kučera vděčnost zaměstnavateli.
Že se syn mohl po zaléčení vrátit do školy, považuje za důležité, protože spolužáci jsou mu velkou oporou. „Kdyby se nemohl vrátit mezi partu, kterou tam mají, byl by na tom psychicky mnohem hůř,“ míní otec. Matěj totiž kvůli nemoci musel dočasně přestat s fotbalem, což pro něj byla velká rána.
I návrat mezi spolužáky si však třináctiletý chlapec musel vybojovat. Když mu lékaři leukémii diagnostikovali, začal mu kolotoč vyšetření a pobytů v nemocnici. Ve škole zameškal skoro 500 hodin. Musel napnout všechny síly, aby se v ročníku udržel.
„I to pro něj bylo náročné. Do té doby měl několik dvojek a vyznamenání a najednou ročník končil se čtyřkami,“ popisuje Matějův otec patálie s nemocí.
Podle primáře transfuzního oddělení hradecké fakultní nemocnice Víta Řeháčka je akce, kterou podnikl Jan Kučera, spíše ojedinělá. Organizovaný nábor dárců kostní dřeně bývá většinou v kampaních policistů, strážníků, celníků či studentských skupin.
„Každá taková aktivita je však přínosná. V registru je dnes přes 70 tisíc lidí, mezi nimiž už je velmi vysoká naděje najít vhodného dárce. Avšak noví dárci jsou stále potřeba, protože ti stávající postupně stárnou a jsou vyřazováni,“ vysvětluje Řeháček.
