Zatímco radnice je spokojená, že na komplikované opravy mlýna nemusí shánět desítky milionů korun ani dodržovat přísné podmínky rekonstrukce, pro památkáře je vítězstvím slib, že budova nejen zůstane stát, ale že bude zachován její industriální charakter.
Město mlýn koupilo v roce 2015 za 1,1 milionu korun, původně jej chtělo zbořit a na jeho místě postavit křižovatku usnadňující příjezd k parkovišti a zimnímu stadionu.
Podivný je jen názorový obrat ministerstva, které před třemi lety objekt už potřetí prohlásilo kulturní památkou. Třebechovice se poté opět odvolaly, ač se starosta Roman Drašnar (Nestraníci) netajil skepsí.
V roce 2019 se resort pod vedením Lubomíra Zaorálka (ČSSD) postavil jednoznačně za ochránce památek, když konstatoval, že „památková hodnota posuzovaného komplexu je nesporná, přičemž je spíše s podivem, že mlýn se až donedávna ocital mimo odborný zájem státní památkové péče“. Navíc doporučoval citlivou rekonstrukci podle historických fotografií a jiných materiálů.
Názorový obrat ministerstva
Současný ministr Martin Baxa (ODS) rozhodl mlýn kulturní památkou neprohlásit, jeho argumentace se dramaticky liší od tři roky starého verdiktu.
„Budova mlýna nevykazuje dostatečné památkové hodnoty ve smyslu zákona o státní památkové péči. Předmětný objekt se do současnosti dochoval již jen jako průmyslový mlýn, který z větší části pochází až z 20. let 20. století. Starší, a tedy hodnotnější je pouze jádro stavby. Architektura mlýna je i v segmentu mlýnských staveb dobově průměrná. Nedochovala se žádná z částí strojního vybavení či pohonů, mlýnský náhon je zasypán,“ říká Petra Hrušová z tiskového oddělení ministerstva kultury.
Podle ministerstva Hajnišův mlýn „při srovnání s mlýny prohlášenými za kulturní památku vykazuje výrazně nižší památkovou hodnotu než například objekty mlýna v Městské Habrové u Rychnova nad Kněžnou či Dřevíčku v Horním Dřevíči“.
Hajnišův mlýnPrvní zmínky o mlýnu jsou z roku 1777. Budova byla několikrát rozšířena a zmodernizována. |
Stav budovy je havarijní, některé části jsou vinou špatné péče předchozích vlastníků poškozené, případně rovnou na spadnutí.
Někdejší mlýn v Třebechovicích je skutečně ve zbědovaném stavu. Děravá je střecha, stropy propadlé, některé trámy dávno praskly, okna jsou vymlácená.
Město plánuje prodej
Ale protože třebechovické plány na jeho demolici a na budování křižovatky vzaly za své a radnice chce objekt zachovat, sedmiletá anabáze definitivně končí. Památkáři se odvolávat nebudou, roztrpčeni z posledního rozhodnutí ministerstva kultury nejsou.
„Opravdu nejsem zklamaná, nebyl to boj, který bych nutně potřebovala vyhrát. V první řadě jsem ráda, že ministerstvo třikrát po sobě Hajnišův mlýn prohlásilo za památku. Město se sice pokaždé odvolalo, ale ministerstvo ukázalo městu i obyvatelům, že ta budova má vysokou hodnotu,“ prohlašuje opoziční zastupitelka, šéfka spolku Klíč k tvořivosti Klára Novotná (My pod Orebem).
„To, že až čtvrtý ministr neprohlásil z jakýchkoli důvodů budovu památkou, nebudeme rozporovat. Největší radost mám z toho, že město upustilo od demolice s odůvodněním, že mlýn nechce. Je stěžejní, že budova dostala šanci, že z ní něco bude. Odvolávat se určitě nebudu,“ doplňuje.
11. září 2019 |
Město chce rozhodnutí ministerstva přetavit v brzký prodej mlýna. Záměr by mohlo vyhlásit ještě v létě, podmínky jsou však jasné už nyní: z nejvíce zachovalého objektu vybudovat loftové byty s přiznanými industriálními prvky.
Již dříve o mlýn projevila zájem stavební společnost Fato Invest, která by prý podmínky radnice splnila, i když podle Kláry Novotné představený návrh likviduje genia loci i kouzlo interiérů.
Přestavba s řadou podmínek
Starosta Roman Drašnar je s rozhodnutím ministerstva kultury spokojen. Prohlášení mlýna památkou a jeho citlivou rekonstrukci podle památkového zákona označil za ekonomický nesmysl, ještě před dramatickým růstem cen stavebních materiálů i práce odhadoval náklady na opravu nejméně na 50 milionů korun.
„Rozhodnutí ministerstva nás rozhodně těší, protože kdyby rozhodlo opačně, okamžitě by se ztratil zájem investorů. Ministerstvo by si totiž začalo striktně diktovat podmínky, co tam být může a nesmí,“ konstatuje Drašnar.
Podle Drašnara je ekonomicky rozumná přestavba na byty bez finanční účasti města.
„Padly i takové návrhy jako například muzeum smíchu a podobně. Jestli se najde investor, který to bude schopen vybudovat, beze všeho. Jen s tím Třebechovice nesmí mít žádné náklady, protože je spousta jiných priorit. V žádném případě nechceme, aby na nás přistála tak obrovská finanční zátěž,“ řekl.
Město si však při proměně mlýna na byty chce klást řadu podmínek. „Už s tím máme zkušenosti. V nedávné době jsme řešili smlouvu, která byla svázána s různými podmínkami, takže i v tomto případě to tak bude,“ říká starosta.
„V první řadě budeme požadovat, aby budova zůstala zachována, a nikoli, aby ji nějaký spekulant zbořil a postavil něco úplně jiného. Dál budeme trvat na tom, že z budovy nevzniknou sociální či startovací byty, ale ani byty k pronájmu. Industriální styl se mi líbí, jsem tedy jednoznačně pro, aby budova zůstala, byla dál jakousi dominantou místa a nesla i původní prvky,“ zdůrazňuje starosta Drašnar.
Při rozhodování, zda Hajnišův mlýn bude či nebude kulturní památkou, se ministerstvo přiklonilo k již dřívějšímu názoru Národního památkového ústavu (NPÚ), který po údajně velkém názorovém střetu mlýn prohlásit památkou nedoporučil.
„Naše pracoviště po porovnávání s jinými památkovými mlýny v kraji nerado došlo k tomu, že jsme památkovému návrhu netleskali. Stavební a urbanistické hodnoty mlýna jsou nepopiratelně vysoké, avšak současně podle našeho názoru u něj není namícháno dohromady tolik památkových hodnot jako u řady jiných již památkově chráněných vodních mlýnů,“ říká ředitel NPÚ v Josefově Jiří Balský.
