Přesný počet už se nikdo nedozví. Jisté však je, že většina je pochovaná přímo ve Svíbu.
Je to natolik fascinující místo, že je spjaté s několika pověstmi. Ty zaručeně lživé například tvrdí, že ptačí zpěv tu naposledy zněl před bitvou. Anebo ta, že v lese je pořád stín.
Ověřit se už nepodaří legendu, že o dřevo ze Svíbu po dlouhá léta neměl nikdo zájem, protože kmeny byly plné kulek a lámaly se o ně pily. Pravda však je, že citlivější lidé tu zažijí velmi silný mix pocitů. Některé z nich provází svíravá a ponurá atmosféra, jiní přísahají, že cítí naopak pozitivní energii.
„Cítíte tisíce očí, které vás pozorují. Člověk potom našlapuje zvláště jemně a těmito místy prochází s pokorou. Tyto pocity jsou silné, ale pozitivní. Myslím, že je to dáno tím, že pokud člověk investuje svou kladnou energii, dostává ji zase zpět,“ říká například Miroslav Suchý, předseda Komitétu pro udržování památek z války roku 1866.
Svíb, který je dodnes plný strží, výmolů a o přehlednosti terénu nemůže být řeč, zůstal při plánování červencového boje stranou zájmu. Přesto se do řeže o bezvýznamný les zapojilo 25 tisíc mužů. Nechme promluvit dopisovatele britských Timesů, který po boji hlásil:
„V lese nad Benátkami byl sveden jeden z nejkrvavějších bojů muž proti muži, jakého kdy válka viděla. 27. pruský pluk vešel do lesa s třemi tisíci muži a 90 důstojníky a vyšel na druhé straně z lesa se dvěma důstojníky a 300 až 400 muži.“
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
A právě boj o les Svíb nejspíš rozhodl o výsledku celé bitvy. Rakouskou armádu uspořádanou v obranném půlkruhu vydatně kryla dělostřelecká palba bronzových děl s několikakilometrovým dostřelem. Až do příchodu druhé armády dokonce Prusové pomýšleli na ústup. Až do okamžiku, kdy se Rakušané nechali strhnout bojem o Svíb. Do boje o strategicky nevýznamné místo se vrhly dva armádní rakouské sbory, které se tu utkaly se sedmou pruskou divizí a fatálně odkryly svou vlastní obrannou linii.
Svíb se mezitím proměnil doslova v jeden velký mnohonárodnostní hřbitov. Středem nyní vede Alej mrtvých, kterou lemují jednoduché i monumentální pomníky z hořického pískovce, karelského mramoru i prosté kamenné pyramidy. Kříže a památníky se však skrývají i hluboko v lese. Je jich tu kolem 120.
Ikonický pomník patří 208 padlým osmého praporu rakouských polních myslivců na okraji lesa nad obcí Čistěves. Na stráži u hrobu tu stojí poddůstojník polních myslivců v životní velikosti.
Největší pomník v Aleji mrtvých tu stojí od roku 1902 na památku 13 důstojníků a 266 vojínů c. k. pěšího pluku č. 51 arcivévody Karla Ferdinanda. Sloup s křížem z hořického pískovce má pět metrů a zdobí jej nápis Treue (věrnost).
Praktické informace
|