Román Poslední tvůrce podle prvních ohlasů chytne a nepustí. Leccos o ději naznačují už názvy kapitol čtyřdílného díla: Vyzvání, Mezi Nebem a Zemí, Budiž Země, Ať Zemi zaplní rostlinstvo, Proč já, Pět bodů lásky, Veliká voda, Povolání Milého, Rozum a touha, Porušení nepsaného, Totální anarchie...
„Na začátku je příběh starý dvacet let, kdy jsem svému tehdy prvnímu synovi čítala večer před spaním pohádky. Jednou jsem mu četla o stvoření světa, a to i s tím, jak Bůh lidi potrestal. Syn se tehdy rozplakal a já jsem si jistá, že od té doby neměl Boha rád. Najednou mi došlo, že se mu nedivím. Že ani mně se nelíbí představa Boha trestajícího. Ani představa Boha chybujícího, kterému se jeho dílo s padlým andělem nějak vymklo z rukou,“ naznačuje Vlaďka Dobešová.
Cože jste se pustila do prózy?
Vlastně to přišlo zničehonic. Loni o Vánocích u mě byli dva známí, manželé. Během večera jsem jim najednou řekla, že mám v hlavě nápad, zatím velmi nejasný, na román o tom, kde se vzalo zlo. Odpověděli mi, že je zřejmé, že budu psát o Bohu a Satanovi. Nesouhlasila jsem. Říkala jsem, že chci jít ještě před ďábla. Když odjeli a já šla spát, přicházely mi do hlavy výhrůžky, že nic takového psát nesmím. Odbyla jsem to tím, že když o tom psát nemám, tak o tom psát nebudu. Jenže když jsem se ráno probudila, sedla jsem k počítači a od první věty se spustila lavina.
Kdybyste v pár větách měla popsat, o čem vyprávíte?
Představte si, že máte možnost stvořit nový svět. Tvoříte úplně z ničeho, jen na základě svých znalostí, zkušeností. Máte možnost všechno, s čím jste nesouhlasili, změnit. Podle prvních reakcí právě tohle čtenáře upoutává. Jdou s dějem, ale současně přemýšlejí, jak by v ten který moment postupovali oni sami.
Co bylo na psaní nejtěžší?
Nejtěžší bylo se od něj odtrhnout... Vážně, celý příběh se totiž psal sám, jako by mi ho někdo diktoval. Těšila jsem se na každou volnou chvíli, kdy budu moci zase pokračovat. Skutečně bych všem autorům přála, aby měli také takového hlavního hrdinu, který jim povede ruku od první do poslední stránky.
Novým stvořitelem je opět muž? Nebo muži?
Spíše než stvořitelem jej nazývám tvůrcem. Jmenuje se Paul. Obyčejný úředník, má trochu zpackaný stereotypní život. Nikdy si příliš nevěřil, úkol tedy přijímá jen proto, že mu nic jiného nezbývá. A když říkám, že mi vedl ruku, potvrdím to tím, že Paulovi z jiných dimenzí pomáhají předchozí tvůrci. Věřte mi, že jsem sama před začátkem psaní neměla o žádných dimenzích nebo o předchozích tvůrcích ani potuchy.
O jaký jde žánr? Biblický apokryf? Sci-fi?
Možná by vyhovovalo označení spiritual fantasy, ale někomu by se mohlo zdát, že je v knize příliš mnoho humoru na to, aby byla duchovní, a jinému, že je v ní málo fantaskního. Říkám tomu tedy filozofický román, protože dává možné odpovědi na otázky, které si člověk pokládá. Proč tu jsem? Kde se vzalo zlo? Proč je utrpení? Je Bůh? Co se stane po smrti?
Svět po katastrofě nebo zkáze je teď dost frekventované téma...
Katastrofa není blíže určená. Není pro děj důležitá. Potřebovala jsem se jen dostat na začátek tvoření a přišlo mi vhod tvořit od nuly.
Neuvažujete o knize papírové?
Čtenáři si samozřejmě přejí papírovou podobu. Ale přejí si i audioknihu. Ráda bych jim splnila obě přání. Nejdřív o sobě však Poslední tvůrce musí dát vědět. Rozhodně nechci, aby mi pak vydané knihy ležely doma v obýváku.
Jak se mohou čtenáři k tomu dostat?
Právě podepisuji smlouvu s knižním distributorem Kosmas, takže přes jeho sítě, anebo na stránkách mého nakladatelství, konkrétně na www.ndv.kvalitne.cz.
Nepřibyly vám nové pohádky?
Vyšly dvě knížky příběhů Cáka a Flíčka. Před koncem roku jsem vydala také Můj český slabikář pro školy, které mají ve svých řadách žáky - cizince. Pro školy s větším počtem cizinců připravuji i další materiály, které by jim měly pomoci. Učitelé totiž musí učit svou látku, nemohou se zdržovat tím, že dítěti - cizinci budou vysvětlovat, co jsou přezůvky, co je sešit, pero, tužka. Přicházím s modelem zapojení třídního kolektivu do spolupráce, ale to by bylo na další rozhovor.
