Ten klučina byl ve stejném věku jako je zrovna můj syn.Takové dítě teprve poznává svět a těší se do života a je plné radosti a přišlo na svět v té nejlepší době v historii lidstva.Vůbec se nepočítá s tím že jeho život skončí tak brzy.Vždyť měl toho tolik před sebou a i když se prostě stává že rodiče jdou od sebe tak v žádném případě se nesmí stávat to,že to končí smrtí toho dítěte a jednoho rodiče nebo dokonce celé rodiny.No když jsem to četl tak jsem pak šel hned za synem a objal jsem ho a řekl mu že ho miluji a šli jsme si hrát.

A já, i když málokdy dětem jen tak něco kupuji, jsem svému tříletému synovi koupila autíčko, které už dlouho chtěl. Popravdě se z toho případu nějak nemůžu vzpamatovat, ani sama nevím proč... Svět není ideální místo, to všichni víme. Matky občas vraždí děti. Ale tohle mě zasáhlo nějak víc, jestli je to tím shodným věkem dětí nebo tou až děsivou fotkou těsně před nebo tím, jak jsme všichni doufali, že se najdou živí a zdraví a pak přišla tato neuvěřitelná zpráva. Nevím. Matky mi líto není, ať se na to dívám z jakéhokoliv úhlu, ona pochybila, ona dítě, né bezbolestně, zabila. Co její okolí, budou všichni alibisticky tvrdit, že si vůbec ničeho nevšimli? Byla dobrá máma, teda než... Tohle je naprostá čirá zrůdnost od někoho, kdo byl tři roky nazýván matkou.

Tady se dějí věci. Vyjádření psychologů a zakázaná diskuse...

Matka pracovala na Výboru pro EU na Úřadu vlády ČR. Netuším na jaké pozici. Ale u premiéra na webu vlády jsou její (vcelku nedůležité) podklady podepisované Fialou a před tím Babišem. Otec je vedoucí oddělení pro EU na MV. Oba se zabývali podobnou problematikou. Možná byli na sobě závislí i kariérně.

V médiích se spekuluje, že matka projela soud, který dal syna do péče otce. Mělo nyní dojít k předání dítěte. Měl by být publikován důvod takového soudního rozhodnutí. Na straně matky by musel soud k tomu najít vážný důvod. Je to nezvyklé rozhodnutí.

Včera jsme zde řešili, že partner je o 7 let mladší. Aby nešlo o prosté předsudky proti věkovému rozdílu, které vzal soud za své.

Partner je z polské rodiny. Vyskočila na mě právní kancelář, kde mají právníci rodinná příjmení. Pokud jde skutečně o příbuzné, otec by se patrně mohl opřít o rodinnou právní kancelář s polskými kořeny.

Naskakuje mi rozšířená snaha Češek upřednostňovat mladší partnery a cizince. Což se může vymstít v rodinné krizi, kdy cizinec povahově jedná pro Čechy nezvykle.

Pak, stal se z toho veřejně probíraný případ v době vážné světové krize. U sebevražd hrozí nápodoba. (Bartošová měla a má dav následovníků. To bylo zřejmé.) Tady hrozí, že české matky ve finanční tísni začnou na základě podobné mediální kauzy jednat shodně. (To od psychologů nezaznělo.)

Jste divný člověk.

Proč mám pocit, že se autoři nejen na idnes, (termín "rozšířená sebevražda" na novinkách) snaží relativizovat něco tak strašného jako je vražda vlastního dítěte matkou. Ta žena v Krkonoších byla stejně zlá, sobecká a nejspíš nemocná jako nedávný případ vraždy dětí jejich otcem. Nemohu si bohužel vybavit podrobnosti, nicméně rozhodně jsem z toho neměl pocit, jakože za to vlastně ani nemůže. Každý má právo na sebevraždu z nejrůznějších důvodu, ale vražda je nechutnost a vražda vlastního dítěte je velmi odporná varianta, která by měla být zdravou společností odsouzena.

Možná to některé lidi překvapí, ale pohlaví neurčuje, zda je člověk hodný, nebo zlý. Opaku může věřit jen šovinistka, nebo šovinista.

"Matka měla být v soudním sporu o syna s otcem, který je vyšším úředníkem ministerstva vnitra. Soud údajně přiřkl dítě otci. "

To taky může o něčem vypovídat...., bohužel.

Údajně. Nevíme. Pokud k tomu došlo, neznamená to vůbec nic. Můj syn byl po rozvodu svěřen do péče matky a v životě by mě nenapadlo používat jej jako rukojmí. Jistě by tom případě měla soudně upraven styk se synem. Pokud synovi matka ublížila z důvodu, že měl být svěřen otci byla to zrůda.

Jaký vliv vlastně bude mít to vyšetřování, jestli se jednalo o vraždu a sebevraždu? Viník je tak jako tak mrtvý, takže stíhat jej stejně nemohou ....

Tady v diskusi je zase odborníků a soudců - ze svého okolí znám tři případy sebevražd a věřte mi, že nikdy nevíte k čemu se člověk chystá - například se dva kamarádi domlouvali že pojedou na ryby s tím že jeden dojde do garáže pro auto a za půl hodiny pojedou - našli ho v té garáži.

V každém případě je to tragédie pro rodinu .

Prima si včera toto téma zase pěkně "vychutnala". Vyjadřovali se dva psychiatři, pět sousedek. Možná mohli doplnit stopy ve sněhu vedoucí do lesa, fotku provazu visící na stromě a dojemný obrázek prázdné postýlky. Fuj !

To je tak vždycky - vždy najdou nějakého odborníka, který o případu sice nic neví ale rozhovor je na světě.

Koukala jsem na nějaké statistiky, 105 vražd za rok 2021 a 122 pouze od ledna do konce září 2022. Naprostá většina z rodinných rozporů.

Sebevraždy v ČR jsou kolem 1200 ročně, přesné číslo za 2022 jsem nenašla.

Sebevrazdi se muži 2x více než ženy, nejčastěji obě pohlaví oběšením a průměrně prý je na na každou dokonanou 20 pokusů o ní. Přibývá sebevrazdicich se v kategoriích do 18let a seniorů.

Čísla jsou to strašná.

Denně si 3-4 lidé vezmou život (a 60-80 lidí se o to neúspěšně pokusí) a cca každý druhý až třetí den jej někdo vezme jinému.

Jsou to strašná čísla, nejsou to jednotky a z toho množství všichni máme potenciální oběti nebo pachatele (na sobě či jiných) mnohem blíž k sobě, než si myslíme.

Jak ten trend zvrátit? Jak tem lidem pomoct? Jak je rozpoznat včas? Jak se dostat k více dostupným a opravdovým odborníkům?

Můj vstup je o tom, že pokud si tady občas něco pocteme, tvrdě hodnotíme jednotlivý případ, ale my máme problém celospolečenský. Nejen my, i celá vyspělá populace.

V USA to třeba v roce 2021 bylo 22900 vražd (nemusí zahrnovat vše z důvodu změny systému) a 46000 sebevražd. V těch vraždách jsme na tom zatím lépe, ale v sebevraždách již nic moc.

Co tedy můžeme všichni udělat, by mělo být velmi seriózně společnosti diskutováno.

Mně se docela zamlouvá nápad, že by se měl ve škole učit tzv. "wellbeing":

https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-do-skol-ma-nove-prijit-i-wellbeing-neni-jasne-jak-to-ucit-40407989

Co je komu platné, když se toho ve škole člověk spoustu dozví, ale pak ho vzdělávací systém vyplivne a najednou neví, co se životem..?

Vzít s sebou dítě bych nikdy nedokázal. Svědomí by mně to nedovolilo. A cítil bych lítost.

Ale je pravda, že bych mohl od jisté doby slavit dvoje narozeniny. Jedny po devatenácti letech a druhé dva roky před padesátkou. Tenkrát nechybělo moc a už jsem tu nebyl.

Ale teď toho mám zase po mnoha plnou hlavu. Kudy chodím, tudy na to myslím a svým způsobem jak to udělat, aby se to tentokrát povedlo. Já vím, že se to pod článek o tomto tématu, kór když v článku se jedná i dítě.

Když tak to smažte.

Mirku, a proč? Co Vás trápí? Co spouští takové myšlenky? A napadá Vás něco, jak Vám tady můžeme pomoct?

Jak tohle někdo může udělat.. jak někdo může vzít dítě na výlet a tam ho zabít..toho posledního, který za něco může a nejbezbrannějšího človíčka na zeměkouli.. na tohle nejsou slova, jen strašlivý smutek a lítost za toho malého..