Kdo se zatoulá po uhrančivém Broumovsku až do broumovské části Olivětín, může stanout u velké budovy před pivovarem, nad jejímž vchodem ční malovaný nápis Pivovarská hospoda.
Působí neutěšeně, opadává z ní omítka. Stále však připomíná, že bývala kdysi honosnou a velmi vyhledávanou. Vždyť se také jmenovala Klášterní restaurace. Tehdy se v jejím sále v prvním patře tančilo a dole ve výčepu roztáčeli výplaty pivovarští bednáři, vozkové i sládek. Za restaurací v parku rostly mocné stromy, lidé tam odpočívali v romantickém altánu.
Až do poloviny minulého století, kdy pivovar v Olivětíně provozovalo broumovské benediktinské opatství a kdy Broumov patřil k bohatým sudetským městům. Po nástupu komunismu o pivovar i hospodu opatství přišlo. Dnes podnik patří opatství znovu, to však nemá na jeho opravu.
Přesto hospoda i dnes stojí před pivovarem navzdory svému "potrhanému kabátu" pyšně. Nynější nájemníci se loni pustili do rekonstrukce lokálu a ten je dnes příjemnou hospůdkou s kulečníkem a salonkem. A řada obyvatel Broumova i Olivětína do ní stále ráda chodí.
Z přeplněné kaple rovnou na pivo s ostrostřelci
Dějiny bývalé klášterní restaurace sepsal historik Muzea Broumovska Karel Franze. Ten uvádí, že honosná budova nahradila starší již nevyhovující starou hospodu. Novou nechal při cestě před klášterním pivovarem postavit roku 1877 opat Johann Nepomuk Rotter.
"Olivětín v té době zažíval vrcholnou fázi svého průmyslového rozvoje, takže stavba honosné restaurace byla dobře promyšleným obchodním tahem,“ říká Franze. Restaurace nouzí o hosty netrpěla. „Pivo přímo od zdroje tam muselo mít vždy vynikající kvalitu. Kromě štamgastů se restaurace stala i oblíbeným cílem nedělních vycházek zejména obyvatel Broumova. Mezi nimi nechyběli často ani sami členové benediktinského řádu," popisuje historik.
Zvláště silný provoz zaznamenával lokál po církevních pobožnostech, mariánských, růžencových slavnostech a dalších svátcích. Ty se odehrávaly v kapli, která dodnes stojí v těsném sousedství restaurace.
"Asi nejznámější a nejoblíbenější byla hubertská mše. Bývala navštěvovaná tak, že většina věřících pro nedostatek místa musela stát na prostranství před kaplí. Slavnostní lesk této bohoslužbě dodávala účast broumovských ostrostřelců a selských jezdců. Ti všichni se pak svorně sešli v klášterní restauraci," líčí Franze.
Bály a střelby, ale i věhlas hostinského zvaného Hitler
Právě ve velkém sále se odehrával Hubertský bál. "Bály a další akce zde prý pro své zaměstnance pořádala i textilní firma Schroll, a to přesto, že měla vlastní restauraci. Ta stávala nedaleko před areálem olivětínské tkalcovny. Sloužila však také jako závodní jídelna. Sál pivovarské restaurace poskytoval pro bály přeci jen honosnější kulisu," míní historik.
Sál klášterní restaurace se ve 30. letech zalíbil i československému vojsku, jehož jednotky pravidelně zajížděly do Olivětína ke cvičným střelbám. Odbývaly se v nedalekém malém kamenolomu pod heřmánkovickou cihelnou. "V restauračním sále si pak vojáci vždy zřizovali bivak," říká Franze.
V archivech našel, že posledním předválečným nájemcem pivovarské restaurace byl Ernst Klinke. Toho nikdo z dnešních obyvatel nepamatuje. I kvůli tomu, že většina původních obyvatel Broumova musela v roce 1945 opustit své domovy. Ti, co přišli osídlovat pohraničí, si naopak dodnes pamatují hostinského, který provozoval restauraci v 50. letech. Říkali mu Hitler.
Pamatuje si na něj i Milan Brutovský, který si pivo v dnešní Pivovarské hospodě dal poprvé v roce 1957. To mu bylo šestnáct let. A od té doby tam chodí pořád. Na pivo a kulečník. Říkává, že lepší hospodu v životě neznal.
"Už když jsem tam poprvé přišel, tak tam dělal hospodského Hitler. Tedy nějaký Ota Daněk. Ten přišel z Ostravy, měl šest dětí, některé se vrátily do Ostravy, některé tady zůstaly. No a ten pan Daněk měl podobný knírek jako Hitler, vlasy nosil taky podobně. Od té doby se tady pořád říká U Hitlera," vypráví štamgast.
Vzpomíná, že nejlépe se v restauraci vařilo právě za pana Daňka. "Měl každý den šest jídel, vařil denně tak šedesát porcí. Nejdražší byla roštěná za šest korun, pivo bylo za korunu čtyřicet. Za deset korun jste se najedl i napil," vzpomíná.
Nejvěrnější štamgast o největší rvačce v lokále
V 60. letech zažil sál takzvané čaje, tedy nedělní taneční zábavy pro mladé, které začínaly v 17 hodin. Pamatuje si na zahradu a park, na němž rostly veliké kaštany a lípy.
"Někdy v 60. letech dostal restauraci broumovský podnik VEBA, který chytal přeměnit budovu na kulturní dům a rozšířit ho právě do míst, kde byla zahrada a altán. Projekt měl stát tři sta tisíc. Proto vykáceli všechny ohromné stromy. Jenomže nic nepostavili, ale stromy byly pryč," pokračuje Brutovský.
Ten zažil v hospodě také největší rvačku, kdy se místní chlapi chytli se slovenskými dřevorubci.
"Na to nezapomenu. Do hospody přišli dva mladí kluci, Slováci. Káceli tady v lesích stromy. Přišli na kulečník, ale to se nelíbilo místním, a tak proti nim jeden vystartoval. A ten Slovák hned křáp, křáp. A chlapi na ně. Vyběhli z lokálu a byli v sobě. Vylítl i zdejší Slovák Jura Johan a starý Klusáček. Ten křičel: Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal! A za chvíli přiběhl a měl zuby venku!" líčí muž pobaveně.
"Jeden od nás se vrátil i s frňákem na stranu a umýval se v hospodském dřezu, kde se myjí půllitry. Ale jinak to byla docela klidná hospoda."
Vzpomíná, že do restaurace chodil kdekdo, od běžných zaměstnanců podniků po ředitele či předsedu ROH. "Jó, to byly doby. Tehdy se olivětínské pivo točilo po celém Broumovsku, plzeňské bylo jen v hotelu," povzdechne si nejvěrnější štamgast.
Po silvestru zavřeli a proměnili hospodu v klenot
Dnes tu čepuje pivo Vlasta Martinová, jejíž muž má hospodu pronajatu. Žena stojí za nálevním pultem už osm let, její muž jí střídá dva dny v týdnu. Časem začalo Vlastě Martinové vadit, že podnik uvnitř vypadá skoro jako zvenčí, tedy sešle.
A tak po oslavě Silvestra 2008 s manželem hospodu na tři týdny zavřeli, aby dali lokálu zcela novou fazonu. Nechali ho vymalovat, obložit, vystavěli nový pult, vyměnili židle a instalovali plazmu. Pomohli jim známí, některé řemeslníky našla mezi stálými hosty. Jiní chodili kolem rozestavěného lokálu nešťastní. Ale výsledek stál za to. Hospoda dnes působí velmi útulně a příjemně.
"Jenom tu je ještě málo poliček. Mám velkou sbírku pivních sklenic, ale už na ně nemám místo. A nikdo tady police neumí," rozhlíží se žena po lokále. Pivovarská hospoda dnes čeká na zázrak. Majitelé, tedy představitelé broumovského kláštera, sice opravili střechu, kterou zatékalo, ale na větší opravy nemají.
"Okna jsme zasklili na své náklady, aby se po celém baráku neproháněl průvan. Aby z toho jednou nebyla opravdu zbořenina," krčí rameny Martinová.
Narozeniny se slavily se striptérkou
Svou hospodu má ráda. Hlavně lidi, kteří do ní chodí. "Někdy už mi připadají jako malá rodina. Když má někdo narozeniny, slavíme to tady," říká.
A pak vzpomene na narozeniny tří stálých hostů asi před třemi lety. Všichni se na ně složili, ale dlouho zvažovali, co jim dát. "A pak mě napadlo, že jim pozveme striptérku. Jen tak jsem to plácla, ale všichni se toho chytli," líčí Vlasta Martinová.
Sama tehdy vyhledala agenturu v Novém Městě nad Metují a stalo se - do hospody v určený den přijela striptérka. Hospoda byla plná, na kulečníku stál dort. "Posadili jsme oslavence doprostřed a řekli jsme jim, že dostanou dárek. Mysleli, že tak nanejvýš nějakou flašku, ale přišla striptérka. Odhodila kůži a rozbalila to. To bylo!" směje se paní Vlasta.
Největší legraci si užili s prostředním oslavencem. "Ten tady měl sedmdesátiletou maminku a my jsme se báli, jestli to je pro ni vhodné. Ale kdyžmu striptérka postříkala šlehačkou kalhoty, maminka volala: To nevadí, Milane, já to pak vyperu!" propuká znovu v smích vypravěčka.
Nejstarší z oslavenců se prý do striptérky zakoukal a hodně dlouho v hospodě snil, jak by si ji rád vzal domů. Že by se o ni dobře staral. "Moc se mu líbila," usmívá se hostinská.
Ředitel broumovského pivovaru Jaroslav Nosek vidí, v jakém je Pivovarská hospoda neutěšeném stavu, každý den, ale nekoupil by ji, přestože mu ji opatství nabízelo za slušnou cenu. "Především na její obnovu dnes nikdo nemá a asi ani nedá. Trochu jsme to počítali a její obnova by stála možná dvacet milionů," říká ředitel.
Jeho žena má v kanceláři dobový obraz zachycující olivětínský pivovar na počátku 20. století. Klášterní restaurace s altánem, parkem a koňskými povozy na něm připomíná zámek.
