Tam, kde spíše než klasicky vzdělaní hráči ve fracích září Lucie nebo Bruce Springsteen, je už jako doma královéhradecká Filharmonie. Loni na malšovickém stadionu pod "hradeckými lízátky" nadchla na tři tisíce lidí symfonickými hity britské kapely Queen.
A letos se tam za měsíc vrátí s novým projektem dirigenta Miloše Machka Rock symphonic show, v němž k písním Freddieho Mercuryho a spol. přibyly skladby Beatles, Rolling Stones, Pink Floyd, Deep Purple i ostřejších ražby Van Halen či AC/DC.
A za každého počasí. Vše vypukne v pátek 13. června v 21:30 hodin, s hradeckým orchestrem vystoupí staří známí, tenorista Marek Olbrzymek, sopranistka Hana Škarková a vokální Q Vox.
"Letos přibudou dva muzikanti z Brna, saxofonista a klarinetista Antonín Mühlhansl a František Kantor, hráč na rockovou flétnu. Nesmím zapomenout ani na violistu Filharmonie Olomouc Jirku Sovu, jenž u nás bude hrát na kytaru," říká Pavel Sršeň z hradecké Filharmonie.
Vstupenky jsou v prodeji už od loňského listopadu. "Zájem je opět velký, zbývá posledních asi 200 vstupenek, do prodeje dáme i lístky na stání. Kapacita hlediště kryté hlavní tribuny je 2 500 míst na sezení," říká Sršeň.
VIP vstupenka do nejlepšího sektoru, zahrnující i parkovné, stojí 650 korun, za sezení na hlavní tribuně divák zaplatí 400 korun.
Koncert bude premiérou, tým okolo dirigenta, stojícího za úspěšnými projekty Pink Faldy a Beatlesmania, ho vytvořil přímo pro hradecký open air, aranže jsou pro velký symfonický orchestr a rytmickou sekci.
Chybět nebude ani jazzový klasik John Coltrane, soulový Stevie Wonder či nedostižně popová Abba. "Dirigent Miloš Machek bude opět diváky provázet, aby se neztratili," podotýká Sršeň.
Rockové projekty hradeckého orchestru navazují na úspěšné produkce kantáty Carla Orffa Carmina Burana na Kunětické hoře.
Crossover není legrace
Spojení rocku s klasikou se říká crossover. "Pouhým přidáním smyčců do rockové kapely nebo sólové elektrické kytary do symfonického orchestru dobrý crossover nevznikne. Dlouhé tóny smyčců a ostatních nástrojů, které jenom vyplňují harmonický prostor, jsou často velmi zbytečným způsobem jak hudebníky orchestrů zaměstnávat," říká ředitel Filharmonie Václav Derner.
"Zásadní je tedy způsob a nadání, s nimiž se skladatel či aranžér do takového úkolu pustí. Samozřejmě to nemá nikdy příliš lehké, neboť každý tábor, který má své neústupné zastánce čistoty stylu, musí rozšířit svůj pohled, svoje zažité vnímání hudebních obrazů o další směr. To, co je na koncertech tohoto typu jistě zajímavé, je fakt, že nejen hudebníkům, ale i posluchačům je touto cestou nabídnuta možnost pootevřít dveře do jiné hudební komnaty, než ve které se ten či onen cítí jako doma," pokračuje.
Fandům tvrdších žánrů se může otevřít svět klasiky a naopak ortodoxní konzument klasiky se setká se styly, o nichž ani netušil, že existují. "Ve velké většině tyto přesahy mají své četné publikum a zaplňují sály, a tak se paradoxně hudba vrací tam, odkud vyšla, z běžného života dělá sváteční událost," dodává Derner.
Show se symfoniky však má své meze. "Světla musí mít hlavu a patu, musí opravdu podtrhnout hru orchestru, ale nesmí hráče oslňovat, aby viděli na noty. Technicky to vůbec není jednoduché, jen postavit velké kryté jeviště není legrace a ani zabezpečit odpovídající příkon elektrického proudu není bez starostí. A hlavně se nesmí poškodit trávník hřiště," říká Marcela Jabubská z uměleckého provozu orchestru.
Nutný je repelent. Pro diváky i muzikanty
Den před vystoupením se pódium a technika připravují, den poté uklízí. Letos připravujeme na začátek i konec překvapení, show rozhodně bude.
"Z loňska víme, že pro účinkující, organizátory i publikum vůbec není od věci mít s sebou účinný repelent," usmívá se Sršeň. Hradecké těleso rádo opouští koncertní sál, kromě populáru na stadionu hrálo třeba Dvořáka v Adršpašských skalách.
"Koncerty na neobvyklých místech děláme rádi, vždy však záleží na penězích. Některé vymýšlíme sami, jindy jsme zváni. Do skal bychom se rádi vrátili. Pokukujeme po novém hradeckém terminálu i po pevnosti v Josefově. Dnes je móda hrát symfonickou hudbu leckde, což orchestry dělávají, ale naše Filharmonie po tom jde cíleně. Trochu je to podobné se Šporclovým šátkem. Díku němu přitáhl ke klasické hudbě lidi, kteří by jinak zůstali nedotčeni, aniž by ubral z kvality své produkce," vysvětluje mluvčí.
Filharmonie by ráda na stadionu hrála i velkou symfonickou muziku. "O tom přemýšlíme od začátku. Právě proto nám nejdříve musí uvěřit lidé, kteří by k nám do sálu nikdy nepřišli. Proto je seznamujeme s klasikou přes rock, který z klasiky čerpá inspiraci. Blíží se čas, kdy "vyjedeme" na stadion i s největšími klasickými peckami. Třeba v projektu Rock versus Opera. Musíme však začít opravdu pozvolna," říká Sršeň.
Orchestr má v plánu Vangelisovu Mythodeu napsanou pro NASA pro dva symfonické orchestry s obrovskou sekcí tympánů, pro monumentální sbor v antických řízách a sólistky typu Beňačkové či Šaturové.
