Autorka se pro publikaci Velká vizita inspirovala ojedinělou výstavou zdravotnictví a hygieny, která se v Hradci Králové konala v roce 1925. „Jejím cílem bylo šířit osvětu a popsat, jak se zdravotnictví v té době rozvíjí,“ říká.
Kniha obsahuje množství dobových fotografií a obrázků, které zobrazují nejrůznější zdravotnické pomůcky z prvorepublikového Československa. Velmi populární byly masážní strojky a přístroje pro elektroléčbu.
„Měly pomoci při nervových a srdečních chorobách, migrénách, bolestech zubů, nebo dokonce slibovaly, že vyléčí revmatismus,“ popisuje autorka.
Pacient si už tehdy mohl vybrat mezi desítkami značek. Firmy soutěžily v designu i účelovosti. Nechybí ani dobové teploměry, invalidní vozíky, snímky operačních sálů a zubařských křesel nebo třeba světelná elektrická lázeň k prohřívání těla.
Nástroje a pomůcky pocházejí ze sbírky hradeckého muzea, ze Zdravotnického muzea v Praze a od lidí, kteří je na výstavu věnovali.
„Pro jedno lehátko jsme jeli až do Klatov. Lékař, který na něm ordinoval, měl soukromou ordinaci doma, promoval v roce 1937, ale v roce 1948 mu lékařskou činnost zakázali. Lehátko dal na půdu, že až se změní politický režim, praxi si třeba znovu otevře. Jeho příbuzní se na půdu dostali až po dlouhé době a lehátko nám darovali,“ říká Koritenská.
Největší raritou, kterou dokázali pro výstavu sehnat, je invalidní křeslo z 20. a 30. let. „To je opravdu exemplář, na který jsme pyšní,“ přiznává.
Reklamy už tehdy vábily na domácí inhalátory či pastilky
K nejatraktivnějším částem knížky patří dobové fotky reklamních letáků. Farmaceutické firmy tehdy lákaly na krém proti zubnímu kameni, kapesní inhalátor zmírňující kašel a rýmu, ústní vodu Thymolin, pleťový krém Peggy či pastilky Fa-mi proti kašli, chrapotu a zahlenění. Pro meziválečné období bylo typické, že každá rodina měla svého lékaře, který do ní docházel.
„Domácí lékaři měli tehdy neuvěřitelné množství zdravotních pomůcek, které se teď už nevyrábí. Doktor se staral o členy rodiny od nejmenších po nejstarší. Znal zdravotní stav příslušníků celé rodiny, případně je pak odkazoval na odborníky. Dnes když není někomu dobře, zavolá si sanitku. Za první republiky se volal rodinný lékař,“ vypráví Koritenská.
V době, kdy na Hradě vládl prezident Masaryk, se v Československu rozvíjelo zdravotní pojištění a nemocenská péče. „Systém byl velmi propracovaný a první republika se toho zhostila dobře. Už tehdy fungovaly nadstandardy, za které bylo nutné si platit,“ poznamenává Koritenská.
Čtenáři se dozvědí, jak v Hradci Králové budovali starou nemocnici se 74 lůžky. Už po jejím otevření to nestačilo. „Ve 20. letech bylo ještě pár lůžek přistavěno, ale to také nepomohlo. Proto se ze staré nemocnice stal nakonec chorobinec. Sloužil až do roku 1940, pak ho obsadili Němci a po válce byl připojen k nové nemocnici,“ líčí kurátorka. Za druhé světové války však z nemocnice museli odejít neáríjští lékaři a personál.
