Člověk místních poměrů neznalý přehlédne odbočku k tábořišti na silnici před Zábřezím snadno. Stylové značení na široké lesní cestě vysílá jasný signál, že v Ježkově nepobývají běžní táborníci.
Ludvík Kundera, Viola Fischerová, Karel Šebek, Filip Topol... Směr ukazují dřevěné cedulky se jmény českých básníků. Na některých stromech jsou „westernové“ plakáty s nápisem „wanted“ a kresbou jednoho z vybraných umělců, kterým je letošní Ars poetica zasvěcena. Pavel Zajíček je „hledaný“ za veřejné výzvy ke žhářství, Eugen Liška za diskontinuitu, Oldřich Wenzl za neuctivé zacházení s příslovími.
Stromy mezi klasickými tábornickými stany s dřevěnou podsadou zdobí ústřižky papírů s citáty literátů. „Umění má jeden veliký smysl, a tím je očista duše,“ promlouvá francouzský básník Paul Claudel.
V centru tábořiště visí na stromech bílá plátna s básnickými ukázkami. Pod oknem hlavní budovy visí všech sedm westernových plakátů pohromadě. Na stole leží různé knihy, i monografie fotografa Petra Velkoborského. Její autor postává kousek vedle obklopen hloučkem „táborníků“. Za pár minut začne promítání a účastníci se přesouvají dovnitř, do nevelké potemnělé místnosti. Jsou mezi nimi zástupci všech generací, od teenagerů po padesátníky. Všechny spojuje láska k poezii.
„Vždycky mě to táhlo k umění a poezii považuji za nejbezprostřednější formu umění. V době, kdy jsem si začal osahávat literaturu, potkal jsem Františka Burdu, který dřív pořádal dětské tábory. Když začal dělat tábory pro dospělé, říkal jsem si, že se posunu dál,“ zmiňuje Pavel Mrověc z Litomyšle zakladatele Ars poetiky.
Muž s nápadným plnovousem uspořádal první ročník „básnického tábora“ před 13 lety. Vedla ho k tomu vnitřní potřeba oživit literáty, jejichž jména z nejrůznějších důvodů zapadla.
Lektorství jako závazek
„Ty důvody jsou politické, historické i ideologické. Někteří autoři jsou pod různými záminkami dnes stejně jako v minulosti z literatury vyřazováni. Hlavním principem je, aby měli nějaký zásadní duchovní kód. Je jedno jestli to surrealista, modernista nebo autor z prostředí undergroundu,“ vysvětluje František Burda.
Na letošním ročníku se proto „potkávají“ básníci z protilehlých pólů poezie: májovec Vítězslav Hálek, undergroundový poeta a muzikant Pavel Zajíček nebo současný Pavel Šrut.
Na festival každoročně jezdí kromě básníků také literární teoretici, fotografové, výtvarníci a muzikanti. V sestavě hostů jsou významný architekt Josef Pleskot, hudební skladatel Michal Rataj nebo oceňovaný sochař Václav Cígler. Každý den je věnovaný jednomu ze sedmi básníků. Součástí jsou přednášky, výtvarné dílny, divadelní a pohybové performance, inspirované dílem vybraného umělce. Vše pomáhá účastníkům hlouběji proniknout do jeho tvorby.
„Poezie nikdy nebude masovou záležitostí a ten, kdo se o ni zajímá, se často nemá s kým o zážitky podělit. Tady tu možnost máme,“ říká asi třicetiletá účastnice, která v Ježkově táboří i se svými dětmi.
Patnáctiletá Apolena Typltová, dcera známého básníka a esejisty Jaromíra Typlta, jezdí do lesů u Zábřezí už sedm let. Dnes je jednou z nejmladších lektorek. Lektorství vyžaduje celoroční práci a velkou dávku výdrže.
„Znamená to každý den v roce číst díla od jednoho autora. Je to taková cesta básníkova, kterou každý lektor musí projít. Své dojmy pak zprostředkovává ostatním,“ popisuje Apolena Typltová, která je pro letošek odbornicí na Pavla Šruta.
„Lektorská služba je nevšedním a nebývalým závazkem. Jsme zvyklí dnes všechno dělat racionálně a rychle, tady ale takováto pozice nemá co dělat,“ dodává František Burda.
Ars poetica potrvá do neděle, kdy ji ukončí noční Slavnost světel. Zda bude akce pokračovat i v budoucnosti, se rozhoduje vždy na konci každého ročníku. Záleží, jestli se přihlásí dostatečný počet lektorů. „Pokud se přihlásí, uskuteční se Ars poetica i příští rok. Pokud ne, definitivně skončí,“ uzavírá zakladatel básnického setkání. Zatím se mu tradici daří držet při životě. Už 13 let.
