Nechybělo mnoho a břichem letounu by se v ďábelské rychlosti "podepsal" na hradecké ranveji. V příštím okamžiku ale přitáhl knipl a v divokém manévru vystoupal až do výšky 600 metrů, jako by popíral všechny fyzikální zákony.
Exhibice špičkového akrobata, ale i pilota gripenu Martina Šonky byla jedním z vrcholů přehlídky CIAF.
"Šest set metrů je největší výška, do které se během vystoupení dostávám, a to hned na jeho začátku. Létat naopak nízko je možné jen díky manévrovatelnosti mého letounu," prozrazuje.
Jaké riziko podstupujete, když létáte tak blízko u země?
Riziko musím samozřejmě naprosto minimalizovat. Každý manévr musí být dokonale nacvičen a stále musím mít malou rezervu, kdyby se přihodilo něco, co by mě vyrušilo, třeba srážka s ptákem nebo drobná technická závada.
Během letu dochází k velkému přetížení. Jak by to snášel netrénovaný člověk?
Přetížení je opravdu veliké, rychle se mění a navíc letoun u toho rotuje rychlostí téměř 500 stupňů za sekundu. Na organismus je to obrovský nápor a pokud by se mnou v letadle seděl netrénovaný člověk, který neví, jak se přetížení bránit, zřejmě by hned na začátku při velkém přetížení usnul.
Jak dlouho trvá, než se naučíte jednu sestavu?
Naučit se sestavu je jedna věc, ale k tomu potřebujete zkušenosti a schopnosti, které člověk sbírá mnoho let. Čas je v tomto případě opravdu relativní, nejdříve si musím na létání vydělat a na trénink mi pak zbývají jen víkendy. Kdybych se věnoval denně jen akrobacii, vše by bylo samozřejmě rychlejší. Sestavu obměňuji každý rok a ještě ji ladím během sezony.
Je to, co s letounem děláte, na hraně lidských a technických možností, nebo můžete jít ještě dál?
Dá mi to docela zabrat, ale myslím, že moje možnosti jsou ještě o kus dál. Limitující jsou samozřejmě manévrovací schopnosti letadla i moje schopnosti jako pilota, ale neustále se snažím přicházet na nové manévry, které budou zajímavější a složitější. Naučit letadlo vrtět se jako nikdy předtím, to je nekonečný proces tréninku. O to se snaží samozřejmě celá světová špička a díky tomu se akrobacie posouvá stále dál a dál.
Je nějaký kousek, na který si ještě netroufáte?
Pokaždé vidím na svém letu chyby a věci, které musím poupravit a vylepšit. Chystám se na prvky, které jsem ještě nevymyslel. Snažím se objevovat nové možnosti letadla. Něco, co tu ještě nebylo.
Kdo z kolegů vás na přehlídce nejvíc zaujal?
Moc se mi líbilo vystoupení kolegy z 211. taktické letky v Čáslavi Martina Špačka s gripenem a taky Peter Besenyei a Breitling Jet Team.
O víkendu jste stihl také exhibici v Novém Městě nad Metují. Jak hluboko budu muset sáhnout do kapsy, když bych si vás chtěl pozvat?
Není to věc jen peněz, ale také času. Jelikož musím v první řadě trénovat na závody, není volných termínů na podobná vystoupení zase tolik a každé takové vystoupení je časově poměrně náročné. Příprava letadla, přelet na místo, vystoupení, doplnění a kontrola letadla po letu, přelet zpět. To mi zabere vlastně celý den. Cena za hodinu letu akrobatického speciálu přesahuje 20 tisíc korun, takže vystoupení vyjde na nějakých 50 tisíc.
S foťákem na křídle akrobataLetošní focení na CIAF bylo už moje páté rande s letadlem, ale teprve podruhé jsem se rozhodl, že přidělám foťák přímo na křídlo. Poprvé jsem si to vyzkoušel letos v létě, kdy jsem se v letounu nechal vynést nad Krkonoše, abych udělal netradiční snímky hor. Letecká přehlídka v Hradci byla další výzva. Tentokrát jsem si však do kokpitu netroufl, akrobatická sestava by totiž mohla být moje poslední. Zvolil jsem jinou strategii a svůj miniaturní aparát s širokoúhlým objektivem jsem přilepil na křídlo letounu Martina Šonky, jednoho z nejlepších akrobatů na světě. Martin Horký, fotograf MF DNES |
