Těch jiných se vystřídalo už pět. Kari Jalonen je další. A první cizinec.
Každý jeho předchůdce byl odlišný. Každý měl svůj příběh. Ale konec stejný. Bez blyštivého úspěchu, medailové temno přetrvává. A vlastně výběr i jmenování trenérů perfektně dokládá, jak celý český hokej tápe a toužebně hledá cestu z bryndy. Vzpomenete si?
Po Hadamczikově odchodu byl v únoru 2014 Vladimír Růžička jasná volba. „Žádný jiný návrh ani nepadl. Má dar koučinku,“ řekl svazový šéf Tomáš Král. „Růža“ coby osoba ztělesňující květnaté časy placku nezískal a rezignoval v červnu 2015 s pachutí, kterou způsobilo nařčení z korupce.
Alois Hadamczik
Vladimír Růžička
Nahradil ho Vladimír Vůjtek. Trenérský rutinér v penzijním věku neskrýval překvapení v telefonickém rozhovoru pro MF DNES: „Zájem mám, ale je to pro mě nová situace.“
Ještě překvapivěji a podivněji vypadalo jmenování Josefa Jandače. Svaz o něm v lednu 2016 znenadání informoval e-mailem s tím, že Vůjtek ještě dokončí načatou sezonu a jeho tehdejší asistent poté převezme funkci.
Miloše Říhu už svazové vedení představovalo v důstojnějších kulisách, jen on se uvedl trochu nešťastnými výroky: „Vize je postavit mužstvo, aby se vrátilo k medailím. Teď nám k ní chybí malinko štěstí. Proto potřebujeme, aby se k nám v klíčovém zápase zase přiklonilo a aby brankář všechno pochytal.“
Vladimír Vůjtek
Miloš Říha
Hokejový lid si ale živočišného Říhu oblíbil. Proto představoval šok, když v polovině jeho dvouletého mandátu svazový šéf Král zvěstoval: „Otevírá se nová cesta českého hokeje. S novou progresí a krví.“
Vedle něj v červnu 2019 seděl Filip Pešán, který o rok později vystřídal Říhu. „Toto oznámení je jedním z prvních dobrých kroků. Že svaz ví, co dělá. Že má promyšlené tahy,“ hlásil Pešán. Neuspěl.
Filip Pešán
Cesta českého hokeje teď vede do Finska. Jalonen je dalším koučem, který se pokusí do zaprášené vitríny přidat medaili.
