Kouče českých mladíků potěšil fakt, že byl tým schopný čelit komukoliv. Dokonce se výrazně prosazovaly i individuality, což u tuzemských výběrů nebývá zvykem.
„Na dalekosáhlejší hodnocení je ještě brzy, přece jen jsme teprve před chvílí přijeli domů. Cíl a sen se nám uskutečnit sice nepodařilo, ale převládají ve mně pozitivní pocity,“ hodnotí Petr představení svých svěřenců.
Jak jste spokojený se čtvrtým místem?
Když to vezmu v kontextu celé sezony, tak tento ročník loni prakticky celou sezonu nehrál ani v klubech, ani na mezinárodní úrovni, což musíme brát v úvahu. Víme, že sezona nebyla úplně výsledkově vydařená. Věděli jsme, že jsme schopní hrát s nejlepšími týmy, což se nám však nakonec ve finální části turnaje nepovedlo dotáhnout do zdárného konce. Budu pokorný, nebudu létat v oblacích. Myslím si, že to úspěch je.
V přípravě jste Finy porazili, v zápase o bronz ne. Proč?
Při troše štěstí se to mohlo překlopit na naši stranu, ale musím uznat, že je bronz ve správných rukou i vzhledem ke zkušenostem ze vzájemných zápasů. Podobně jako v utkáních se Spojenými státy, kde jsme dvě třetiny vedli, jsme i proti Finům v první třetině šli do vedení, ale bohužel rozhodly věci, ve kterých ještě nejsme na takové úrovni.
Osmnáctka končí opět bez medaile. Titul slaví Švédové, Kulich hráčem turnaje |
V jakých věcech?
Chytrá rozhodnutí, ztráty kotoučů. My jsme chybovali v semifinále i v zápase o bronz. Systémově sice můžete dostat soupeře tam, kam chcete, v tom kluci opravdu vyrostli, ale rozhodovaly tyto chyby, kterých jsme se nevyvarovali.
Naplnil duel o bronz vaše očekávání?
Týmy se znají, známe jejich styl hokeje, příprava obou realizačních týmů byla skvělá. Ničím jsme se nepřekvapili, ale je pravdou, že styl forčekinku jsme nedrželi tak, jak jsme chtěli, a tak, jak se nám dařilo v předchozích utkáních. Roli sehrála i únava, to bylo vidět na obou týmech, ale paradoxně po gólu Finů na 1:2 jsme si začali vytvářet šance my.
Co znamená tento výsledek pro český hokej?
Víme, jaká je atmosféra v Česku. Jsem rád, že můžeme být lehkým impulzem, ale chci znova připomenout, že jde o kategorii do osmnácti let. Hlavní je, aby kluci začali sami sobě věřit a zjistili, že můžou hrát s každým. Na druhou stranu vidí svoje nedostatky, co nás stojí zápasy o medaile. Měli jsme sen vyhrát medaili, ale není problémem kluků, že se jim to nepodařilo. Teď se to několik let za sebou sešlo, že se nám nepodařilo přivézt z turnaje medaili. Doufám, že se to povede třeba už dvacítkám na mistrovství světa v srpnu.
Tomáš Hamaračeský obránce „Mají výborné dovednosti s kotoučem, skvěle bruslí, navíc jsou spolu celý rok a bylo vidět, že o sobě na ledě vědí. Největší rozdíl vidím v zakončení, každou chybu dokážou potrestat, to my zatím ne,“ popisuje hru Spojených států, českých pokořitelů ze semifinále šampionátu. |
Šance letos byla velká. Rusové byli vyloučeni, Kanadě chyběli špičkoví hráči.
Vnímáme to, chyběli Rusové, Bělorusové, Kanada nebyla kompletní, ale pořád měla hráče, co budou ve svých draftech v první pětce, trojce, dokonce jednička. Zkušenost, že s nimi můžou kluci hrát, a dokonce je přehrávat, je jistě pozitivní moment. Ale nesmíme usnout na vavřínech ani my trenéři. Poděkování patří i klubovým trenérům, ještě určitě však nejsme tam, kde chceme být.
Vidíte v českém týmu budoucí hvězdy NHL?
O tom jsem přesvědčen. Jsou na dobré cestě, jen teď přichází klíčové období, jak s další kariérou naloží, ale jsem v těchto věcech optimista a myslím si, že se v NHL můžou objevit.
Co jste říkal na návštěvnost, která nebyla úplně ideální?
V průběhu turnaje začalo svítit sluníčko a lidé se zajímají i o jiné věci než jenom o hokej. Ale Landshut je hokejové město a mile mě překvapilo, jak se s turnajem vypořádali.
Českých fanoušků ale jezdilo podporovat váš tým hodně.
Pendlovali mezi Landshutem a Českou republikou a vytvořili skvělou atmosféru. Byli skvělí. Na zápas o bronz jsme přijeli autobusem trochu později a naši fanoušci čekali před halou a hromadně tleskali, takže si kluci zažili i chvilku slávy.
Osmnáctka Američany nepřekvapila, rozhodl kolaps ve druhé třetině |
Jak důležitý byl vstup do turnaje vítězstvím nad domácím Německem?
My jsme věděli, že nás čeká jeden klíčový duel ve skupině. Nebudeme vyhlašovat, že jedeme pro medaile, vymstilo se to už i lepším týmům. Jsem rád, jak kluci zvládli první zápas proti Německu, kde byla atmosféra skvělá. Tohle utkání nám pomohlo nejenom herně, ale i mentálně.
Eduard Šalé i Tomáš Hamara chyběli v nominaci na prosincové mistrovství juniorů. Připomněli se dostatečně?
To není otázka na mě. Měli jsme silné individuality, ale nechci zapomenout ani na kluky, kteří plnili černou práci. Kluci ví, co jsme si včera (v neděli) řekli, každý měl svou roli. Až na ty individuální chyby, které v tomto věku hráči dělají, byl tým kompaktní. Co se nominace ať už na srpnový turnaj juniorů, nebo vánoční šampionát týče, je ještě brzy. Něco vím, ale nejsem osoba, která by na toto měla nyní odpovídat.
Jak je na tom po zranění v zápase s Američany vás syn Dominik?
Teď už je jen on můj syn, předtím jsem jich měl více. Pocity samozřejmě nebyly nejlepší, ale když už se to zranění mělo stát, tak věřím a musím zaklepat, že nepřinese žádné komplikace a za čtyři až šest týdnů se vrátí k povinnostem ve svém klubu.
