Po porážce od Ruska tak neměl úplně špatnou náladu. Brankář, chytající Kontinentální ligu v Petrohradě, sice obdržel tří góly, ale spoustu dalších šancí zneškodnil.
Jak byste okomentoval utkání?
Rusové brzo dali dva góly a potom se trochu stáhli. My jsme měli šancí dost, trefili dvě tyčky, ale do branky se nic neodrazilo. Zkrátka, štěstíčko nám tady chybělo.
Soupeř naopak dal úvodní gól hned z první střely.
Byla to přihrávka zpoza branky a Grigorenko stál mezi kruhy úplně sám. Mohl vypálit vedle nebo trefit mě. Jinak je to tutový gól. Moc si tu branku nevyčítám, beru to jako stoprocentní šanci.
Právě o to jde. Na začátku utkání si Rusové nevytvořili skoro žádný tlak.
My jsme se na ně pořádně připravili. Neměli žádný nápor, žádné šance. Pak Radulov zachytí puk ve vzduchu, my tam necháme volného hráče a je z toho gól. Člověka to pak zamrzí dvojnásob. Já jsem si na puk ani nesáhl a už jsem ho lovil z branky.
Třetí obdržený gól byl vlastně také nešťastný.
Puk zasáhl Blatáka do brusle a odrazil se do branky. Proklouzl mi mezi nohy, už jsem to nedoklekl.
Po zápase vás obstoupil houf ruských novinářů. Na co se ptali?
Zajímali se, proč mistři světa z pětí zápasů dokáží vyhrát jenom jeden. To víte, na takové dotazy se těžko odpovídá.
Rusky se už domluvíte?
Víc rozumím, než mluvím. Ale lepší se to... Na rozhovory v ruštině si však ještě netroufám, dávám je v angličtině. Nebo potřebuju po ruce Petra Čajánka. Bez něj jsem ztracený.
Většinu protihráčů jste znal ze zápasů KHL. Pro brankáře to musí být obrovská výhoda.
Určitě. Už vím, kdo dává přednost kličce před střelou, a naopak. Na druhou stranu, v každém místním klubu vyčnívá jedna nedo dvě superlajny. Ale sborná má vynikající všechny čtyři pětky, v zápase s ní musíte být v permanentním střehu.
