Třeba hokej není žádná věda. A je to jen hra, kde k dobrému výsledku stačí umět bruslit a střílet. Ale třeba to věda je. Jako když vám 75letý legendární trenér Luděk Bukač poutavě vypráví, že Jágrova genialita tkví v bílkovině myelin, která zkvalitňuje neuromotorické pohyby. Nebo že českým hráčům vinou příkazového koučingu chybí herně-intelektuální rozvoj.
Je v Česku někde nový Jágr?
Statisticky tady musí být. Ale musíme ho objevit. Jenže ten náš systém výchovy k tomu nevede. Tady hráči, kteří jsou v reprezentační šestnáctce, bez omluvy zmizí v Americe. Ale proč? My jim nenabízíme soutěživost ani kvalitu.
Luděk BukačLegendární hokejový trenér Minulou středu oslavil 75. narozeniny, ale jeho věk by mu hádal jen málokdo. Muž, který v letech 1985 a 1996 dovedl reprezentaci k titulu mistra světa, miluje golf a stále trénuje děti ve své hokejové škole. |
Jak z toho ven?
Trápí mě přístup ke vzdělávání i trénink. V severských zemích je vzdělávání i vzdělanost na prvním místě. Představitelé států si to uvědomují a lidi, jako jsou učitelé či trenéři, stavějí na rozhodující místa. U nás je učitel i trenér nula, aby mohl dělat své zaměstnání, tak musí mít tři práce, aby vyšel. Bere patnáct tisíc, z čehož nevyžije, tak je z něj kombinátor zaměstnání a jeho práce trpí.
Ale trenérům asi peníze nikdo jen tak nezvedne.
Dokud nezměníme učitele, změny nepřijdou. Ta funkce je pro stát nesmírně důležitá. Ale učitelem či trenérem není ten, kdo má licenci, ale ten, kdo se dovzdělává a pečuje o své vědomosti. Když se podíváte na hokej či jiné sportovní hry, tak výkonnost se za poslední roky změnila a technika je brilantní či dokonce virtuózní. My ale v té technice zaostáváme. Každý trenér má v mužstvu jednoho dva hráče, kteří nechybují, a pak zbytek, který je v technice zaostalý, a pokud nechce prohrát, musí budovat obranu, která zabezpečí ty chybující hráče. A z toho plyne skutečnost, že se nám vytrácejí individuality.
Fandové mohou namítnout: Ale co? Jsme mistři světa.
Musíme oddělit profesionální sport od sportu mládeže. Chlapec přijde v šesti s tím, že chce hrát hokej, a pak prochází desetiletým procesem. V hlavě mu vzniká sen, že chce hrát jako Jágr, a jen nepatrná část, kolem dvou tří procent, se toho dočká. Proto ten systém musí být založený na tom, že když v osmnácti bude na konci cesty, přinese mu prožitek a on si řekne, měl jsem krásné mládí. A ne že je z něj frustrovaný mladík, který o sobotách a nedělích ztrácel čas a přišel ke zklamání. A tady hraje nejdůležitější roli trenér.
V čem?
Musí ho nasměrovat. Třeba Karel Gott měl na začátku vynikajícího učitele, protože zpěv je taky dovednost, a ten ho namířil tam, kam potřeboval. Jsou děti, které se pod dobrým trenérem naučí za měsíc to, co jindy za rok. Když nějaký trenér o někom řekne, že je talent v sedmi osmi letech, tak tomu nerozumí. Talent je u hráče tvořen z jedné třetiny, zbytek jsou dovednosti, které se učí. My potřebujeme mít do patnácti let co největší šíři lidí, ne je eliminovat. Ti hráči se musí seberealizovat a až pak mohou jít hrát do větších center a klubů. Ne jako dnes, že táta vezme kluka za ruku, protože ho přemluvil agent, a přivede ho z Břeclavi do Prahy, kde nikoho nezná a kde na něj nikdo nedohlíží. Nikdo neví, jestli chodí do školy a jaké má známky. A když někdo dá dva tři góly za zápas, tak je zdroj byznysu. Velké kluby takhle postaví mužstvo deváťáků či mladšího dorostu a vyhrávají. Jenže není to trenérskou kvalitou, nýbrž penězi.
Není hloupost, že čtvrťáci či páťáci hrají o tituly?
Je. Trenéři pak na led posílají jen ty nejlepší. Navíc je tu spousta rodičů, kteří dětem u trenérů čas na ledě zaplatí, že musí odehrát aspoň třetinu zápasu. Jde o privilegovaný koučing, takže se vytrácí přirozená soutěživost a touha po sebeprosazení. Soutěžíme jako v těch Karlových Varech, kde dlouho tahali číslo z klobouku, až vytáhli to správné (Bukač poukazuje na příběh podivného výběrového řízení na veřejnou zakázku, jehož videozáznam koluje po internetu).
Luděk Bukač (vpravo) a Robert Reichel na zlatém MS ve Vídni 1996.
Na druhou stranu děti chtějí hrát a vyhrávat. Takže jste třeba pro systém turnajů, který bude mít každý měsíc jiného vítěze?
Ano. Aby kluk mohl růst, musí mít herní praxi.Musí se naučit sám rozhodovat, ne že mu trenér řekne: sem se postavíš a támhle najedeš. Hráč se musí učit pokusem omylem. Proto ti kluci v Brazílii jsou skvělí fotbalisté, proto američtí černoši tak skvěle hrají basket. Nemají trenéry, snaží se být sami lepší než soupeř. Ten příkazový trénink je špatný, protože tlumí herně-intelektuální rozvoj. Navíc u nás hráči kašlou na školu, trenéři to úplně přehlížejí. Když pošlete syna do Kanady, zaplatíte za rok 30 tisíc dolarů a první věc, když tam zavoláte, je, že vám řeknou, jak to jde ve škole. A tam musí ten hráč zvládnout jazyk, školu a trénink. U nás ne.
V tom je ale hlavní rodina, ne?
Ano. Ale ta musí mít rozum. Když gambler vleze do kasina, tak ví, že sedmdesát procent získá majitel a třicet jde možná na výhry. Tady se za sta procent na začátku jen dvě budou živit hokejem. Na druhou stranu výchova hráče stojí hodně peněz a oni musí vyžadovat kvalitu, protože trénink dovedností je do patnácti let nejdůležitější.
Kdo je nej hráč, jehož jste viděl?
Jágr. Měl jsem s ním jen krátký kontakt, ale je to hráč, který nemusí být za všech okolností na ledě. Ale když vleze na led, tak se muty nervosvalové pochody rozsvěcují jak vánoční stromeček. Třeba na tomhle mistrovství udělal za celou dobu jen dvě hráčské chyby, kdy se musel vrátit zpátky. To je jako Gretzky, Makarov či Messi ve fotbale. Tomu teď v Africe někdy vzali míč, ale to není chyba, takže nepotřebuje žádné zabezpečení jako my. Dneska sice nevíme, jaká DNA je potřeba k hokeji, ale víme, že tu kvalitu uvnitř dělá bílkovina myelin. Zkvalitňuje neuromotorické pohyby a nabaluje se jak sněhová koule tréninkem. Koukněte na toho kuchaře Pohlreicha, jak v televizi mydlí cibuli. Normální člověk by si uřízl prst, ale on už má při krájení dovednost, která vznikla tréninkem. To stejné je u hokeje.
Ale třeba Ivan Hlinka či Vladimír Růžička vždycky říkali: hlavně nedělejme z hokeje vědu.
To jsou ale mágové, charizmatické osobnosti. Oni hokej neučí, oni ho umějí výborně poskládat a psychicky ovlivnit. Jako Mourinho ve fotbale. Mágem se může stát psychicky odolný člověk, který musí umět mluvit, mít respekt, protože není lehké ovládat lidi, co vydělávají osm milionů dolarů ročně. Mág může být mladý, učitel musí být vyzrálý. Jsou to rozdílné kategorie.
Kdy vám bylo při hokeji nejlépe?
Když přijde ocenění. Ať už zvenku, nebo uvnitř. Když něco dotáhnete do cíle, když vás to dojme, posílí a třeba i změní. Když se z vás stává sebevědomý člověk.
A kdy nejhůř?
To je jasné – při Světovém poháru 1996. Vyhráli jsme titul a pak vzali do týmu profesionální hráče a odsunuli ty z mistrovství. Hráče z ciziny jsme neznali, nebyli jsme připraveni a ten turnaj projeli. Já měl možnost některé hráče nevzít, ale neudělal jsem to, a tak se nemohu vymlouvat. V demokracii platí, že dokud jste ve funkci, máte neomezenou moc. I ministr něco podepíše, byť ví, že tam druhý den nebude.
