"Už to, že jsme všichni jedna národnost a mluvíme jedním jazykem... Člověku dojde, jak se celá Česká republika semkla dohromady. Byla to nádhera. Nejdřív ten vítězný pocit na ledě, pak krásná oslava v kabině, opravdu upřímná. Prostě paráda."
V minulé sezoně jste si poprvé v životě zahrál českou extraligu. A také úspěšně. S Libercem jste skončili třetí. Jak na to vzpomínáte?
Sezona samozřejmě úspěšná byla, ale měli jsme tak dobrý mančaft, že jsme měli možnost jít i dál. Bohužel se nám to do finále nepovedlo. To si myslím, že bude hlavní cíl v příští sezoně.
A zůstanete v Liberci? Tedy pokud se ani letos nerozběhne v zámoří NHL.
Za pár hodin odlétám na celé léto do Států, takže uvidíme. V Liberci se mi strašně líbilo. Byl bych rád, kdybychom se s vedením zase dohodli. Příští rok tady díky nové hale bude ještě mnohem lepší zázemí.
Ale zpátky k šampionátu ve Vídni. Mám dojem, že když jste byl se svým parťákem Židlickým na ledě, Češi nedostali ani gól. Nebo se mýlím?
Ani moc ne. Bylo to něco neuvěřitelného. Za celý šampionát jsme dostali jedinou branku, a to ještě po nešťastné dorážce v oslabení proti Americe. Co víc si může obránce přát. Jako mužstvo jsme dostali jen devět gólů: průměr jeden gól na zápas a třikrát čisté konto, to je paráda. Taky je to samozřejmě vizitka gólmanů - Tomáš Vokoun i Hnilda odvedli vynikající práci.
Je to možná i vaše vizitka pro stavitele olympijského týmu, ne?
Uvidí se, jaké bude vedení reprezentace. Jako většina národa bych byl rád, kdyby u mužstva zůstal pan Růžička. Bohužel jsou ale zprávy, že pokud začne NHL, možná by nebyla přestávka kvůli olympiádě. To by byla obrovská škoda.
Těsně před koncem vítězného finále mistrovství světa vás kanadský kapitán Smyth tak dlouho osekával po nohou, až jste byli v sobě. Jak na tu chvilku vzpomínáte?
Když se vyhrotí situace, někomu nevydrží nervy. Za stavu 3:0 se to dalo trochu čekat. Člověk se snaží hrát do těla a spoustě protihráčů se to nelíbí. Ryan Smyth se neudržel, naštěstí nedošlo k žádné újmě na zdraví. V tu chvíli jsou tam obránci i proto, aby se třeba nic nestalo brankáři.
Sezona pro vás skončila skvěle. Ale ten začátek moc dobrý nebyl - dlouho jste si léčil zraněné rameno a nestihl jste začátek podzimu.
To je otázka, jak se na to člověk kouká. Pro mě sezona začala už v létě, a to extrémně hezky. Jel jsem na Světový pohár, kde jsem měl poprvé šanci zahrát si za národní mužstvo, což jsem odmalička chtěl. Bohužel jsem se nakonec zranil, pět minut před koncem finálového zápasu s Kanadou nevydrželo rameno. Podzimní přípravu jsem pak začínal úplně znova.
Jaké máte nejbližší plány?
Dám si dva týdny tréninkového volna. Momentálně mě nic nebolí, což se mi po sezoně moc často nestává. Musím to zaklepat. Celé léto budu trávit v Detroitu, kde mám smlouvu ještě na několik let.
Na přijetí u libereckého primátora Kittnera jste si vzal prsten pro vítěze Stanley Cupu. Nosíte ho často?
Vůbec ne, jen na velmi výjimečné příležitosti, a s panem primátorem jsem měl tu čest poprvé. Jinak je prsten uložený. Všech týmových ocenění si vážím. Stanley Cup a mistrovství světa, to jsou zatím moje vrcholy. Trofeje mi připomínají hezké chvíle a chci si je uchovat, aby zůstaly pokud možno nedotčené.
