Ví však i o záporech: „Na druhou stranu mám rodinu, malé děti, a trochu jsem se bál přijít domů a oznámit manželce, že jsem tu nabídku vzal, protože člověk stráví tři týdny přes Vánoce mimo domov, a to se jí moc nelíbilo.“
Co vás k dvacítkám táhne?
Trénovat národní tým je samozřejmě čest. Dvacítky jsou velmi sledovanou záležitostí speciálně v zámoří a pro mě to bude další obrovská zkušenost. V neposlední řadě bych hrozně rád, abychom na mistrovství světa v Americe udělali nějaký výsledek.
Berete to jako ocenění své práce v Liberci?
Určitým způsobem ano. Na druhou stranu úspěch Bílých Tygrů je zapříčiněn hlavně dobrým složením kádru a realizačního týmu, není to one-man show.
Juniorská reprezentace dlouho žádný úspěch neměla. Je pro vás velkou motivací to změnit?
První věc je ta, že odpovědnost za postup ze skupiny bude veliká. Bude to náš první velký úkol. Hrozně rád bych postoupil dál, ale vůbec si netroufám odhadovat něco dopředu. Jsem ale přesvědčen, že kvalitní hráče na to máme.
Už máte jasno o realizačním týmu?
Mám do pár týdnů vedení svazu předložit návrh. V hlavě už mám jasno. Chtěl bych spolupracovat s Rosťou Vlachem, který by měl nově působit v sekci sportovního úseku na svazu. To je jedna volba. Další složení si nechám zatím pro sebe.
Souběžně s reprezentací dál povedete Liberec. Jak to budete zvládat?
V klubu máme velice silný realizační tým. Jsem přesvědčen, že kolegové plnohodnotně zastoupí moji osobu v době nepřítomnosti, i když je pravda, že na mistrovství světa dvacítek nejspíš vezmu i trenéra brankářů Martina Lásku a videokouče Aleše Vladyku. Přesto věřím, že k žádné újmě pro Liberec nedojde.
Prezident klubu s tím problém neměl?
Jsem rád, že jsme do realizačního týmu přivedli Karla Mlejnka, který je velmi dobrý odborník a několik let působil jako hlavní trenér v Karlových Varech. Je to plnohodnotná náhrada za mě a vůbec nemám strach, že by to nezvládl.
Měl jste i jiné nabídky než od českého svazu?
Některé přišly, ale kdybych si měl vybírat, tak z týmů, které mají velké ambice, a řada z nich teď ještě hraje play-off. Žádná konkrétní nabídka z takového týmu nepřišla, čeká se, jak dopadne play-off, a já už čekat nemohl.
Kdyby se vám nyní nenaskytla možnost trénovat dvacítku, po sezoně byste z Liberce odešel?
Takhle se to říct nedá. Práce v Liberci mě strašně baví, mám rád zdejší prostředí. Velmi vážně bych každou nabídku zvažoval, nic mě odsud extra netáhne pryč.
Nezačal vám přece jen po úspěších s Libercem být tuzemský led trochu malý?
Nevím. Jak říkám, práce mě nesmírně baví, mám skvělé kolegy i hráče. Na druhou stranu je pravda, že mistrovství světa dvacítek může člověka okysličit, ukázat mu jiný pohled na hokejový svět, změnit rutinní návyky... Jestli po další sezoně budu mít ambici odejít, to si ale netroufám říct.
V minulých dnech přišla zpráva o uzavření první ligy, po čemž jste v Liberci s ohledem na farmu v Benátkách dlouho volali. Může i tohle pomoci ke zlepšení situace mladých hráčů?
Je to skvělý krok, který zlevní hokej pro týmy, co chtějí budovat, nepotřebují vyhrávat tituly a postupovat do extraligy. My vyhrávat chtít budeme, ale s kádrem, který bude aspirovat na budoucí Bílé Tygry. Jsem nadšený, že drtivou většinu sezony nebudeme muset bojovat o holý život, ale začneme rozvíjet hráče a budeme s nimi dělat tahy, které mají logiku.
Co ještě by se mělo změnit, aby byl mládežnický hokej úspěšný?
Některé věci si zatím nechám pro sebe, nebudu je vykřikovat do médií. Jsem rád, že uzavřením první ligy svaz udělal první krok. Doufám, že hráči, kteří prošli turnajem Ivana Hlinky, pak okamžitě naskočí minimálně do první ligy a budou do budoucna výborně připravení na mistrovství světa juniorů. První liga bude pro takové hráče otevřená. Je to první stupeň k tomu, aby dvacítky byly úspěšnější než dosud.
