Ale říkal jste, že reprezentace je pro vás uzavřená věc. Měl jste snad nějaké spory s trenéry?
Ale ne. Měli jsme tu jiné dobré gólmany. Čechmánka a další. Nebylo to tak, že bych odmítal každý turnaj. Pořád jsem dostával otázky, proč nehraju za nároďák a odpovídal jsem stejně: To je přece věc nominace.
Teď v ní jste. Na jeden turnaj? Nebo na delší dobu?
To záleží jen na tom, jak budu hrát. Zbytek je hodně daleko.
Myslíte i na mistrovství světa?
Lener a jeho asistenti Růžička se Stavjaňou nebudou zvát hráče, kteří chtějí odehrát jen dva přáteláky. Já se vracím po hodně dlouhé době a chci týmu pomoci.Naposledy jste reprezentoval před šesti lety při krachu na Světovém poháru.
Chcete napravit dojem?
Že bych si teď udělal novou rozlučku a řekl si, že zapomenu na Světový pohár? To asi ne. Pro mě je to nová šance.
Vzpomenete si ještě na Světový pohár? Na to, jak lidé pískali?
Zatraceně dobře, ještě pořád mě straší. Doufám, že to teď bude lepší. Mnohem lepší.
Je vám sedmatřicet. Neberte to jako urážku, ale zvládnete Spartu i národní tým? A obojí naplno?
Tohle není urážka. Je jasné, že člověk už cítí kosti. Uznávám, že to bude hodně náročné.