Jak jste si zápas proti Česku užil?
Říkal jsem před zápasem, že Češi mají mladé mužstvo a budou létat. Přesně to se potvrdilo, dělalo nám to velké problémy první třetinu. Myslím si, že druhou jsme to už zkonsolidovali a třetí jsme hráli dozadu výborně.
A vy jste výborně chytal.
Když se gólman chytí hned na začátku pár zákroky, tak je to dobré. Aspoň se dostane do tempa. Jak jsem chytil pár střel, začal jsem se cítit o hodně lépe a chytalo se mi potom dobře celý zápas.
Pomohla vám znalost soupeřů? Jste typ brankáře, který řeší, zda na něj najíždí třeba Hanzl?
No, toho poznám akorát kvůli bráchovi. S tím jsem ještě v juniorce hrával. Ale jinak ty kluky znám všechny jménem, ovšem málokterého tak, že když jede na mě, že poznám o koho jde. Je to i lepší, protože vůbec neřeším, kdo to je, co to je, nesoustředím se na jiné věci, jenom na jeho hokejku. Akorát když na mě šel Hermoš (spoluhráč z Olomouce Jakub Herman), tak jsem věděl.
Jaká situace byla nejtěžší?
V první třetině to tam lítalo hlavně v přesilovce. Výborně hráli před bránou, měl jsem hodně práce, abych viděl puk, ale celkem se mi to dařilo. A co jsem neviděl, tak kluci pochytali na tělo, nebo když jsem to vyrazil, tak to poodpalovali, což bylo důležité. Až na první třetinu dorážky nebyly.
Chtěl jste raději chytat v Třinci, kde to dobře znáte, nebo až druhý zápas v Žilině?
Když jsme to probírali, říkal jsem, že je mi to jedno. Chytalo se mi výborně. V Třinci je trošku menší hřiště, což mi možná víc vyhovuje, takže jsem se sem těšil.
Jak s vámi komunikuje trenér Craig Ramsey a co konkrétně přinesl nového?
Tréninky vede v angličtině, kluci to překládají, ale 90 procent hráčů rozumí. Navíc mluví srozumitelně a dost pomalu, takže si myslím, že rozumí úplně každý. Jde z něho velký respekt. Tréninky mají oproti minulým rokům velmi vysoké tempo. Dělá se hodně systém, systém, systém. Takže to se změnilo.
Je pro vás velkou motivací olympiáda, kam by měla být cesta pro hráče z Evropy o něco lehčí, když bude bez borců z NHL?
Každý by chtěl jet na olympiádu, to se podaří možná jednou za život nám, co hrajeme v Evropě. Uvidíme. Ono je to strašně daleko, o tom bych ještě nerad mluvil.
Ale už teď o olympiádu bojujete.
Určitě ano, ale jak jsem říkal: to jsou ještě čtyři měsíce a stát se může cokoli. Teď na to ani nemyslím.
