VzpomínkaJako vzpomínku na tragicky zesnulého Jaroslava Jiříka přináší iDNES.cz úryvek z knihy Češi a Slováci v dějinách NHL, kterou napsal Karel Knap, editor MF DNES. |
Po necelé jedné sezoně v zámoří a pouhých třech zápasech v NHL za St. Louis Blues to třicetiletý útočník vzdal.
"Dneska už bych to neudělal," vzpomínal s odstupem. "Jenže tenkrát se mi stýskalo, byl jsem čerstvě ženatý. Uháněl jsem Bowmana a pořád jsem měl sbaleno. Po zápase v Pittsburghu jsem za ním šel zase. Povídá mi: Já vím, chceš domů, viď? Tak jeď... Vyprosil jsem si propustku."
Blues se pak v play-off protloukli až do finále o Stanley Cup. Jiříkovi o prázdninách nabízeli kontrakt na následující ročník 1970-71. "Měl jsem letenku do Ameriky do přípravného kempu. Jenže vypadalo to zase na začátek na farmě a já už měl svůj věk. Zůstal jsem doma. Ale moc jsem si tehdy přál, aby mi bylo o pět let míň."
Vědělo se, že nejsem přítel komančů
Coby kluk Jiřík o NHL nevěděl takřka nic. Kochal se pouze obrázky ze sportovního časopisu. "Ani nevím, kde jsem je vzal. Byly to záběry ze zápasu Toronto – New York Rangers. Vůbec mě nenapadlo, že bych mohl v NHL hrát. Byla pro nás tak nedostupná..."
Tragický pádJaroslav Jiřík zemřel 11. 7. v letadle, které sám pilotoval |
Zarputilé levé křídlo se brzy uplatnilo v nejvyšší československé soutěži i v národním mužstvu. S Kladnem a Brnem získal Jiřík šest domácích titulů. Zúčastnil se deseti šampionátů a tří olympiád. V partiích s kanadskými výběry si jej všimli zámořští skauti a Scotty Bowman, trenér rodících se St. Louis Blues.
"Přišli za mnou a Pepíkem Horešovským, jestli chceme do NHL," řekl Jiřík. "A my jsme odpovídali: To nezáleží na nás, musíte se zeptat jinde. Pořád nám ta možnost připadala nepravděpodobná."
K životnímu angažmá mu pomohla souhra historických okolností. V létě 1969 už byla republika okupována vojsky "spojenců". A přece se pro Jiříka otevřela vrátka na Západ. Nebyl to šplhoun v pokřiveném komunistickém režimu.
"Vědělo se, že nejsem přítel komančů. Přesto jsem dostal milostivý souhlas od ČSTV a svého klubu Zetor Brno. Politicky to u nás zatím nebylo úplně sešroubované. Směl jsem jít v srpnu, ačkoliv mi třicet bylo až v prosinci. Svaz to asi považoval za poctu. Na kemp se mnou poslali i trenéra Vladimíra Kostku. Akorát Pepík Horešovský měl smůlu, byl to proti mně bažant."
Hokej s vůní dobytka
Jiřík si na ledě odjakživa počínal rázně. Rád "parkoval" před brankovištěm, kde se zapřel o hrany bruslí a čepel hokejky: klasická trojnožka. V té pozici clonil gólmanům, tečoval a dorážel. Beci s ním měli hodně obtížnou práci.
"Mydlil jsem to, strach jsem neměl," tvrdí.
Přesto ho po tréninkovém kempu vyexpedovali na farmu do Kansas City. Aréna zpočátku páchla po dobytku, s nímž se v létě uvnitř handlovalo. Mezi mantinely se to docela často semlelo, Jiřík se bitkám vyhýbal. Až na něj začali v kabině dorážet: "Hele, proč se nepereš? Vždyť je to součást našeho povolání."
První Čech, druhý Evropan  Jiříkovi se jako prvnímu hráči narozenému a vychovanému v Československu poštěstilo nastoupit v NHL. V St. Louis jej dokonce přesvědčovali, že se před ním žádný Evropan v lize neukázal. V dokumentárních publikacích však má švédský forvard Ulf Sterner zapsané čtyři starty za New York Rangers v sezoně 1964-65. |
Až jednou se při střetnutí s Omahou do potyčky přimíchal. "Už nešlo cuknout. Já jsem toho chlapa strhnul, on padnul na led a já si na něj sednul. Nevěděl jsem co dál. Bylo mi blbý ho mlátit, tak jsem se sebral a odjel na střídačku. To byla pro něj ta největší potupa!"
Jiříkovi spoluhráči byli jako u vytržení: "Cos to udělal? Kdyby to bylo obráceně, normálně by tě ubil."
Ale jinak ho parťáci chránili. Proti Omaze se Jiřík blýskl hattrickem, troufale objel branku a zastrčil puk za čáru. Ponížený gólman na něj naštvaně vystartoval, ovšem narazil na Jiříkovy spoluhráče.
Ti ho rovněž zaskočili nenadálou gratulací, 12. října mu přáli k narozeninám. "V Americe se totiž dny a měsíce v datu píší obráceně," vysvětloval Jaroslav Jiřík.
"Koukal jsem na ně jak zjara. Pak mi to došlo. Prohodili desítku s dvanáctkou. Jenže party už běžela, tak jsem s nimi třicetiny oslavil o něco dřív."
Kabriolet s rozbitou střechou
Československý vyslanec si života v Severní Americe užíval. Udiveně zíral, když ho zavedli do nóbl čtvrti se spoustou nových a luxusně zařízených apartmánů. "Vyber si," řekli mu. Sehnat v tu dobu byt v Československu? To byl bez protekce leckdy neřešitelný problém.
Jiřík vždycky rád jezdil svižně v autě. V Kansasu si pořídil cadillac se stahovací střechou. To byla frajeřina!
Jenže hned napoprvé se střecha nějak zasekla, nechtělo se jí zpátky a Jiřík v chladném večeru nemile zmrzl. V servisu mechanismus spravili, ovšem hokejista už ho příště raději nepoužíval.
V New Yorku se na podzim 1969 oženil se svou milou Kristinou, letuškou Československých aerolinií. Paní Jiříková si vzala tříměsíční neplacenou dovolenou, aby mohla v Severní Americe zůstat s manželem. U příležitosti jejich svatby uspořádalo mužstvo z Kansasu hostinu a zavalilo je dárky.
V NHL dal i gól. Ten ale neuznali
Jaroslav Jiřík prospíval i na ledě. Ve 53 zápasech AHL posbíral 35 bodů (19+16), ačkoliv mezi zámořskými chasníky a v divokém tempu "nahoru – dolů" nemohl uplatnit svou vžitou „trojnožku“.
V březnu jej Bowman povolal do NHL. K premiéře Jiřík nastoupil 22. 3. 1970 v Chicagu, kde narazil na superhvězdy Stana Mikitu a Bobbyho Hulla. "Byl to pro mě křest ohněm, ale moc velkou změnu proti AHL jsem nepoznal."
Objevil se celkem ve třech utkáních NHL, v Los Angeles dokonce dal gól. Sudí mu ho bohužel neuznali. "Byl to takový můj tradiční protlačovák," vybavoval si po letech Jiřík. "Puk jsem propasíroval asi deset centimetrů za čáru i s brankářovým betonem. Jenže brankový rozhodčí to nezpozoroval. Naši kluci už řvali, pak mě utěšovali, že aspoň oni ten gól viděli."
Nicméně Jiřík postrádal svou lásku, jež se mezitím vrátila do Československa. Srdce ho táhlo za ní. Proto ještě před play-off své historické působení v NHL ukončil. "Kamsi jsem zahrabal cenu pro nejlepšího nováčka v AHL," tvrdil. "Já na suvenýry moc nejsem. Ani dres Blues nemám. Kam bych ho nosil?"
