Šestinásobný vítěz nejvyšší české soutěže, pětinásobný medailista ze světových šampionátů a dvojnásobný olympijský medailista. To všechno byl Jaroslav Jiřík, jehož jméno je spojováno především s Brnem. Málokdo ovšem ví, že se 10. prosince 1939 narodil ve Vojnově Městci na Vysočině.
Společně s Golonkou, Ševčíkem nebo Černým vládli na přelomu padesátých a šedesátých let domácí soutěži a v podobném složení trápili soupeře i v národním týmu.
Jaroslav Jiřík
|
„Velmi dobře to uměl před bránou, tam byl neodstavitelný,“ vyjádřil se před lety na Jiříkovu adresu legendární útočník jihlavské Dukly Jaroslav Holík.
Ač nebyl atletický typ, cit pro hokej měl Jiřík daný od boha. „On v létě neuběhl ani kilometr, při fotbalu často dělal brankáře, přesto mu stačilo přihrát před branku a pak už tam puk vždycky nějak protlačil,“ směje se i po letech zvláštnímu fyzickému stylu svého spoluhráče jeden z osudových Jiříkových centrů Richard Farda.
Do Brna už přišel Jiřík jako držitel mistrovského titulu a ostřílený reprezentant. A hned po příchodu v roce 1961 nastartoval brněnský klub k sérii pěti titulů v řadě.
„Přišel sice z Kladna, ale stejně jako třeba Nadrchal nakonec v Brně zůstal. Měli jsme skvělý kolektiv a i Brňáci je mezi sebe přijali,“ vzpomíná další hokejový obránce Rudolf Potsch na souznění v kabině, ale i s fanoušky. ZKL bylo až do roku 1971 vždy nejhůře třetí.
Stýskalo se mu, chtěl jet domů
Za moře vyrazil Jiřík v roce 1969, jako vůbec první hokejista z tehdejšího východního bloku. I když už před ním poznala slavná NHL jedno české jméno. Rovněž Stanislav Guoth alias Stan Mikita se totiž narodil v Československu. Od dětství však vyrůstal v Kanadě a do NHL už vstoupil s kanadským občanstvím.
A právě proti Mikitově Chicagu odehrál „Brambor“ vůbec první zápas s českou účastí. „Někdo si ho tady vyhlídl, přestože u nás tehdy byli i známější hráči,“ zamýšlí se nad Jiříkovou cestou do NHL Rudolf Potsch.
Z Evropanů celkem se ještě před Jiříkem v NHL představil Švéd Ulf Sterner. Sám Jiřík však na svoji roční anabázi v Americe nevzpomínal příliš dobře. Většinu sezony strávil v týmu Kansas City Blues, tehdejší farmě St. Louis, hrající CHL.
„Tenkrát se mi hodně stýskalo, byl jsem čerstvě ženatý. Po zápase v Pittsburghu jsem šel za trenérem Scottym Bowmanem. Povídá mi: Já vím, chceš domů, viď? Tak jeď... Vyprosil jsem si propustku,“ vzpomínal kdysi v jednom ze svých mnoha rozhovorů šikovný útočník.
Z propustky se však posléze stal úplný konec v zámoří. St. Louis se sice i bez Jiříka probilo až do finále Stanley Cupu a manažeři mu pak stejně nabídli smlouvu i na další sezonu, jenže tehdy 31letý křídelník už boj o místo v NHL vzdal.
„Moc jsem tehdy litoval, že mi není o pět let méně,“ svěřil se později ligový kanonýr.
Jeho góly, to ovšem nikdy nebyly žádné parádičky, spíš samé protlačené a doklepnuté pokusy. „Já myslím, že hokejová role je už daná předem. Někdo dává míň gólů, jiný je zase technik. Já prostě věděl, kam se mám postavit,“ komentoval Jiřík s úsměvem svých 300 ligových a 83 reprezentačních branek.
Kometa nezapomene
Extraligová brněnská Kometa by si ráda připomněla nedožitou osmdesátku své legendy při některém z nejbližších domácích zápasů, jenže právě nyní absolvuje šňůru pěti venkovních utkání a vlastnímu publiku se představí znovu až na druhý vánoční svátek.
Na pravé křídlo tak vzpomene hlavně na sociálních sítích a klubovém webu. „Jaroslav Jiřík je člen zlaté éry brněnského hokeje, pětinásobný vítěz ligy. Navíc svoji výjimečnost prokazoval i na reprezentační úrovni. Už navždy bude obrovskou legendou,“ prohlásil majitel Komety Libor Zábranský, který v minulosti rovněž zanechal českou stopu v dresu St. Louis.
Každopádně dres s číslem 16 pod stropem DRFG Areny zatím nevisí.
