Jaké byly začátky v zámoří?
Zajímavé. Jazyk jsem znal jen ze školy, na turnaji v kempu nováčků moje družstvo prohrálo. Ale dostal jsem se na hlavní kemp a s jazykem mi pomáhali kluci ze Slovenska i Lukáš Krajíček.
Kdy jste začal věřit, že se dostanete do kádru Floridy?
Už v přípravných zápasech jsem se dostal do lajny s Nieuwendykem a Jokinenem. Doslechl jsem se, že by to měl být záměr do sezony, ale věděl jsem, že tým nebyl pořád hotový. Když mi vedení řeklo, abych si sháněl dům, spoluhráči mi tvrdili, že už to mám jisté. Štěstím pro mě bylo ale i to, že Florida nemá farmu.
Trenér by vás tam zřejmě ani neposlal. Vždyť z vás udělal takřka specialistu na hru v oslabení.
Je pravda, že v oslabení mě vytěžoval dost. Nová NHL je hodně o přesilovkách a oslabeních, v nich se rozhoduje. Na přesilovky jsem se nedostal, ale v oslabení se mi dařilo. Hrál jsem třeba tři nebo i čtyři minuty v kuse, což se mi dosud nikdy nestalo. Trenér se mě vždycky jen zeptal, jestli můžu. Nemohl jsem odpovědět, že ne. To by se ptal, jak je to možné. Oslabení jsem hrával s Jožkou Stümpelem, hodně nám pomohl i gólman Luongo.
Který moment byl váš nejhezčí?
Každý gól byl zlatý. Dal jsem jich devět. Ale spoluhráčům se asi nejvíc líbil ten proti Detroitu. Projel jsem za naší brankou, potom přes celé hřiště, a pak jsem to napálil. Říkali mi, že to bylo jak od Bobbyho Orra.
Ke konci vás už ale trápily zdravotní problémy, že?
Potkala mě první vážnější zranění v kariéře. Nejprve mi povolily postranní vazy v koleně, pak rameno. Vím, že musím více dbát na regeneraci i přípravu. Když jsem doléčoval koleno, dokonce mě osobně zkoušel náš generální manažer Mike Keenan. Říkal: Teď zaber, teď zaber. Má velkou autoritu, naštěstí do šatny moc nechodil. Kvůli zranění jsem přišel i o mistrovství světa.
Na olympiádě jste ale nechyběl. Byl jste z nominace překvapený?
Šance byla mizivá, ale bojoval jsem o to. Říkal jsem si, že jako třináctý útočník bych mohl jet. Když to vyšlo, byl jsem moc rád. Olympiáda mi utekla strašně rychle a medaile z ní si moc vážím. Je to ohromný úspěch.
Pochlubil jste se s ní v týmu?
Jen jsem ji vzal ukázat na první trénink po olympiádě. Potěšilo mě, kolik lidí mi gratulovalo a i přes časový posun mě sledovalo v televizi. A Stümpelův syn Oliver si s ní poběhal doma a trochu s ní bouchnul...
Jaký program máte teď?
Trénuju s Vítkovicemi a doháním školu.
