Loni jste si splnil sen, stal jste se hokejovým králem. Jak se cítíte na vrcholu?
Vždycky chci hrát nejlíp, jak můžu. Když má někdo větší talent, nic nenadělám. Je to obtížné, když člověk sklouzává z vrcholu, zhoršuje se až pak skončí. Já ještě nejsem připravený jít dolů a doufám, že nepůjdu.
Těšíte se na nový ročník NHL?
Ani moc ne. Bude se ode mne čekat víc a víc. V létě jsem se nepředřel a spíš odpočíval. Při exhibici v Karlových Varech mě předjel dokonce Jirka Hrdina, ale mám ještě měsíc, abych všechno dohnal.
V zámoří vás uznali za nástupce Wayna Gretzkého jako reprezentanta a mluvčího všech hokejistů. Jak se role ujmete?
Já si to moc neberu. Budu se snažit hrát co nejlíp hokej. Rád bych přivedl Penguins ke Stanley Cupu, myslím, že jsem dozrál.
Od loňského léta jste se výrazně změnil. Stal se z vás svědomitý kapitán, jste vážnější, toužíte po vzdělání, nechal jste se ostříhat. Co vás k tomu všemu přimělo?
Nevím jestli to je lidmi okolo mě, nebo věkem. Rozhodně jsem přišel na to, že dál to stejnou cestou nejde. Už si z tolika věcí nedělám hlavu, mám teď jednodušší život, jsem silnější.
Léta vás trápila zranění, hrál jste jen na sedmdesát procent, jak je vám teď?
Problémy jsem měl až na jaře v play off. Předtím jsem byl v pořádku. Když chybí zdraví, je to bída. Nemůžu pořádně trénovat ani hrát. V současnosti se cítím dobře, musím to zaklepat.
Jak jste na tom se studiem?
Dělal jsem teď diferenční zkoušky, přestupoval jsem z průmyslovky na podnikatelskou školu. Učil jsem se s osobním trenérem Marianem Jelínkem. Marian je bývalý kantor, ale kdyby začal být moc přísný, vyměnil bych ho. I kdybych nakonec tu maturitu neudělal, aspoň se něco dozvím. Mám předměty jako hospodářský zeměpis, práva, bankovnictví, marketing. Tímhle směrem, kterým bych se chtěl ubírat, až skončím s hokejem.
