Opouští kluziště jako člen takzvaného Triple Gold Clubu, je totiž jedním ze čtyřiadvaceti hráčů, kteří dokázali vyhrát olympijské hry, mistrovství světa a získat Stanleyův pohár.
Blake vstoupil do NHL v závěru základní části sezony 1989/90 v dresu Los Angeles, kteří si ho vybrali jako 70. hráče v draftu o rok dříve. Barvy Králů, s nimiž v roce 1993 postoupil překvapivě až do finále play-off, hájil do ročníku 2000/01, kdy byl vyměněn do Colorada.
S týmem Avalanche pak okamžitě vyhrál svůj jediný Stanley Cup. Před sezonou 2006/07 se Blake vrátil do Los Angeles, odkud po dvou letech putoval do San Jose. Ve své poslední sezoně ještě pomohl týmu k postupu do finále Západní konference.
Na svém kontě má v základní části NHL 1270 zápasů, v nichž si připsal 777 bodů za 240 branek a 537 asistencí. V play-off odehrál Blake 146 zápasů s bilancí 73 bodů za 26 přesných tref a 47 nahrávek.
Sedmkrát byl robustní bek nominován k Utkání hvězd. V roce 1998 získal Norrisovu trofej pro nejlepšího obránce soutěže. Během kariéry si zahrál v 55 různých arénách NHL, což je rekord soutěže.
V roce 2002 získal třetí nejlepší přesilovkový střelec mezi obránci v historii NHL s Kanadou olympijské zlato. Pětkrát hrál na mistrovství světa, titul má z let 1994 (v Itálii) a 1997 (ve Finsku), ze šampionátu 1991 ve Finsku si odvezl stříbro.
