Dlouho to vypadalo, že starší ze synů Royových půjde v otcových šlépějích. S gólmanskou výstrojí tři sezony hájil branku juniorského týmu Quebeck Remparts, který tehdy trénoval právě jeho otec. Čekal, jestli si jej nějaký tým NHL vybere na draftu – marně.
I proto po sezoně 2008-2009 učinil radikální rozhodnutí: S gólmanským řemeslem je konec.
„Vždycky jsem měl k muzice blízko. Poslouchal jsem matku, když hrála na piano. V jedenácti dostal svoje vlastní, ale v té době pro mě existoval jen hokej. Trochu mě mrzí, že jsem nedal hraní na piano víc,“ vrací se šestadvacetiletý zpěvák ke svým hudebním začátkům.
Jedno je jisté. Vztah k hudbě rozhodně nezdědil po slavném brankáři. „Táta není moc hudební typ. Dřív pro něj existoval jenom hokej. Poslouchal starou francouzskou klasiku, jako většina lidí z Quebeku. Když jsem začal s hudbou, tak se zajímá víc, začal poslouchat Taylor Swift a chodí na koncerty. V padesáti prochází hudební revolucí,“ vtípkuje Jonathan Roy na adresu trenéra Colorada Avalanche.
„Tím si projde každý. Jako malý jsem v pokoji tancoval na Backstreet Boys. Ti byli moji. Pak se mi líbil John Mayer. To mě dostalo, začal jsem o muzice psát do časopisu. Nejlepší způsob jak vyjádřit své pocity,“ vysvětluje.
Jako malý byl Jonathan svědkem téměř všech otcových úspěchů. Pamatuje si tři ze čtyř vítězství ve Stanley Cupu, kterých Patrick Roy ve své kariéře dosáhl. Hlavně oslava posledního úspěchu s Coloradem Avalanche v sezoně 2000-2001 mu utkvěla v paměti nejhlouběji.
„Ten moment při předávání trofeje mě tenkrát úplně dostal. Jak obránce Ray Bourque zvedl nad hlavu jako první slavnou trofej. Po 22 letech marného snažení se konečně dočkal v poslední sezoně. Nemohl jsem tenkrát udržet pláč, hrozně mě to dojalo. Nádherný moment. Můj o dva roky mladší bratr se mi tenkrát jen smál,“ vzpomíná na slavný moment jedné z nejslavnějších finálových sérii historie.
Otcovy úspěchy v hráčské i trenérské kariéře v Kanadě populárního zpěváka hodně motivují. Jak sám říká, má v sobě tu „royovskou“ zarputilost, která přinesla jeho otci v hokeji mnoho týmových i individuálních ocenění. A právě ta má pomoci v hudebním světě i jemu. „Byl jsem na předávání v Las Vegas, když otec vyhrál trofej pro nejlepšího trenéra ligy. Snad mě jednou uvidí získat Juno Award (ocenění pro nejlepší kanadské umělce),“ přeje si.
Přílišnou skromnost u mladého Roye nehledejte. Hlavní cíl má totiž postavený hodně vysoko. „Chtěl bych jednou být na prvním místě žebříčku. Porazit Adele v prodejnosti bude hodně těžké, ale udělám proto maximum,“ slibuje s úsměvem temperamentní zpěvák.
Schválně posuďte, jak se vám líbí jeho nový hit?
