Hokejisté spoléhají na kličku, která se výrazně rozšířila v roce 2012, kdy hrozila dlouhá výluka, jež nakonec skutečně přišla a nehrálo se prakticky půl sezony.
Oním kouzlem, které jim pomůže k zdánlivě ztraceným milionům dolarů, jsou podpisové bonusy.
V praxi tento manévr použil třeba Derek Stepan, nově hráč Arizony. Pro kritický ročník 2020/2021 si americký centr vyžádal, aby mu tři z pěti milionů dolarů, které mu nový kontrakt slibuje, byly vyplaceny právě coby podpisový bonus.
Jde o pojistku pro případ, že se NHL opět skutečně zastaví. Stepan tak minimalizuje své případné ztráty, „Hráči by byli hloupí, kdyby nebrali v potaz, že může nastat další výluka,“ chápe Stepana a další Donald Fehr, šéf hráčské asociace NHLPA.
Podobně jako Stepan postupovali při licitování také Kanaďané Patrick Marleau či Carey Price. I jim bude podstatná část gáže chodit formou bonusů.
V minulosti se takto chytře bránili před finančními ztrátami třeba Ryan Suter se Zachem Parisem, když se společně vydali hrát za Minnesotu.
Stejný recept jako dvojice Američanů zvolil před pěti lety také Shea Weber, kanadský obránce si dokázal vymoci, že pro sezonu 2012/2013 (i několik dalších) dostane 13 ze 14 milionů dolarů v bonusech.
Rozdíl mezi tím, jestli by se NHL hrála, či nikoliv, pro ně tak znamenal už jen „drobné“ - milion dolarů.
Na druhou stranu jde spíše o ojedinělé případy.
V NHL působí spousta hokejistů, jimž se nic podobného zařídit nepovedlo. Ti v roce 2012 přišli o spoustu peněz. A na rozdíl od Stepana, Price či Marleaua jim to samé hrozí za tři roky znovu.
Bude pouze logické, pokud se tah s podpisovými bonusy bude nadále zámořskou ligou šířit. Otázkou zůstává, zda kluby na takovou hru ve velkém přistoupí.
Rozdávání milionů dolarů „zdarma“ by se jim mohlo šeredně nevyplatit.
