Fischerův život je teď růžovější

Praha, Detroit - Přes týden je jich doma o jednoho víc. "Malej je super. Všechno se najednou zdá ještě růžovější," lebedí si Jiří Fischer. Syn se jmenuje Lukáš Jiří a šťastnému otci vlil další chuť do života. Z tvrdého hokejového obránce se stal rodinný typ. Do písmene. Vyplývá to z odpovědí, které MF DNES poslal e-mailem: "Je neuvěřitelné, kolik pozitivní energie dokáže miminko přinést."

Loni v listopadu Fischerovi při zápase NHL selhalo srdce. Shoda šťastných náhod napomohla, že přežil. Ale musel si zvykat na jiný život.

Bez hokeje.

"Dřív to byl pořád trénink, zápasy, cestování. Teď je všechno jinak, protože se nemohu zapojit do aktivní hry," píše 26letý mistr světa a vítěz Stanley Cupu.

Od listopadové příhody žádné zdravotní potíže neměl. Nemá je ani teď. Může se věnovat všemu, týmoví lékaři mu však doporučili nic nepřehánět a přizpůsobovat trénink nižší tepové frekvenci. "Chvíli trvalo, než jsem se naučil, že ne vždycky je lepší trénovat víc," přiznává Fischer. Ubyly mu svaly, za deset měsíců shodil deset kilogramů.

Jak to tenkrát bylo

Detroit, 21. listopadu 2005. Utkání proti Nashvillu. Sedm a půl minuty před koncem první třetiny se 25letý obránce Jiří Fischer zhroutil na střídačce domácích. Selhání srdce. Oživovací pokusy dopadly úspěšně.
"Srdce se nezastavilo, ale bouchalo příliš rychle. Spíš vibrovalo, tělem neproudila krev. Ten den se stala spousta náhod. Proto jsem tady," líčil později.

Po třech dnech byl propuštěn z nemocnice. Od té doby žádné potíže neměl. Ale na radu lékařů nesmí trénovat v extrémní zátěži ani hrát hokej. Příčiny náhlého selhání se dosud nepodařilo odhalit.

"Pro srdce je to dokonce lepší," pochvaluje si. "Při okysličování tkání se tolik nezatěžuje. Cítím se fajn. Ale každý den si připomínám, že ne vždycky je všechno v pořádku. Problém zatím nebyl odstraněn. Jen se neprojevuje. Nejsem v každodenní zátěži a stresu, jako když jsem hrál," připomíná Fischer.

Pravidelnou proceduru podstupuje v kabině Red Wings. Zatím sám. Zbytek týmu se připravuje v kempu v Traverse City. "Až je uvidím pohromadě, určitě mě to naladí," pokračuje Fischer.

Do přípravy se zatím aktivně zapojit nemůže. Ale Detroit opustil dlouholetý kapitán Yzerman, odešel Shanahan. "Čeká se, kdo převezme roli vůdce týmu. Myslím, že to nebude problém. Vůdčích osobností je v kabině spousta. A taky se vrátil Dominik."

Před Haškem hrál Fischer podle vlastních slov moc rád. "Nejenže jsme vyhráli Stanley Cup. Ale měl jsem i pocit jistoty, že když něco pokazím, nedostaneme gól. To je pro beka strašně důležité. Člověk potom naopak chybuje méně."

Hokej Fischerovi chybí pořád stejně. S odstupem času a díky spoustě jiných událostí si však uvědomuje, že jsou i jiné věci. "Nevěřím, že kolaps jako mně se prostě jen tak stane. I když nikdo zatím nenašel rozumné vysvětlení, co ho způsobilo. Teď se snažím naučit co nejvíc o činnosti a dysfunkcích srdce, abych našel příčiny a odstranil je. A pomohl třeba i jiným lidem."

Myšlenky na návrat k hokeji Jiří Fischer nezapudil. Ale ani se jimi netrápí. Navíc nezáleží jen na něm. "Naděje je vždycky. Teď jdu přebalovat," napsal "smajlíka" na závěr.