Po sezoně mu končí smlouva a vedení Devils mu zatím nenabídlo prodloužení kontraktu. "Nikdo se mnou během sezony nemluvil a ani teď nejsou žádné náznaky, že by se mělo vyjednávat," přiznává sedmatřicetiletý útočník, který je legendou Devils a dvojnásobným vítězem Stanley Cupu.
Čili konec v New Jersey?
Kdybychom se domluvili a já zůstal v Devils, bylo by to super. Chtěl bych tady odehrát celou kariéru. Pořád si myslím, že máme kvalitní tým, a i když jsme se letos nedostali do play-off, odehráli jsme zápasy výborně. Jen jsme nedokázali najít cestu, jak ty duely zvrátit na naši stranu. Tým má pořád budoucnost. Jsou tady mladí kluci, máme výborného trenéra a mít dobrý vztah s koučem je pro mě důležité. Navíc pozici, kterou tady mám, už nikde jinde nevybojuju. Ale jsem připravený na cokoli.
I na nové angažmá?
Ano. NHL je byznys a dokážu si představit cokoli. Tým se třeba bude chtít posunout jiným směrem a zbaví se mě.
Nebral byste to jako podraz?
Lou (manažer Lamoriello) je tady třicet let a za tu dobu se stalo jen dvakrát, že prodloužil hráče, ještě než mu skončila smlouva. Jednou to byl Martin Brodeur a nedávno Travis Zajac. Takže to neberu osobně. Kdybych to tak bral, budu naštvaný, budu v sobě držet nějaký hněv. Ale jsem prostě součást toho, jak Lou dělá byznys, a musím to respektovat.
Takže se 1. července stanete volným hráčem, který si bude moci vybírat z nabídek jiných klubů?
Tím, že tady není žádná odezva, žádný náznak toho, že by se teď po sezoně nějak rychle jednalo o prodloužení, asi dospěju k trhu s volnými hráči. A tam uvidíme, co se bude dít. Jaký bude zájem, jaké tam budou týmy. Hlavu si z toho nedělám, protože vím, že hokej hrát umím. Nemám starosti, že by o mě nebyl zájem.
A život bez New Yorku si umíte představit?
Já se tam zase tak často nepodívám, zvlášť s malou toho času moc není. Teď, když šly zápasy tak za sebou - často jsme hráli obden - bylo odpočinku málo, takže se člověk raději projde u baráku kolem rybníka, zajde do parku, než aby se táhl někam do New Yorku. To město zase není tak důležitou součástí mého života.
Přitom nikdy nespí.
Malé bylo dva a půl roku a za tu dobu jsme byli s manželkou dvakrát sami na večeři. Není to o tom, že bych prahnul po nočním životě. Ano, je to tam příjemné, ale fajn restaurace najdete všude. Já jsem si to tam užil se vším v těch mladších letech, takže teď není nic, co bych tam potřeboval zažít znovu. Ale tohle místo se mi líbí kvůli cestování. Hrát v této části Ameriky je prostě paráda. Když Dědek (Marek Židlický) přišel z Minnesoty, tak říkal, jak je tam létání hrozné. My jsme letos v 80 procentech přiletěli ze zápasů venku a byli v jednu v noci doma v posteli. Na Západě jste v ní ve tři čtyři ráno, cestují třikrát víc než my. Takže tohle všechno bude při mém výběru nového klubu hrát roli.
Smlouvu byste chtěl na tři roky?
Ano. Cítím se výborně a myslím, že mám pořád co hokeji i tomu týmu dát. Hlavně mě to baví, hokej si užívám, tak snad v NHL ještě pár let odehraju.
Mimochodem, máte prý být kapitánem reprezentace v Soči.
Třeba mě pan Hadamczik nevezme, když letos nejedu na mistrovství světa.
Řekl bych, že vezme.
Byla by to čest, ale není to pro mě nějak důležité. Lídra totiž nedělá to, že má na dresu nějaké písmeno. Člověk potřebuje zkušenosti, projde si tím, že vidí ostatní kluky, pozná různé typy hráčů. Někteří jsou tišší, někteří hlasití. Někteří jsou lídry, když vyjedou na led. Pro mě by to byla v Soči obrovská čest, ale není to priorita. Myslím, že budeme mít kvalitní tým, máme dost dobrých hráčů. Pro úspěch bude důležité, abychom si sedli jako parta a táhli za jeden provaz.
Třeba tam na vás čeká reprezentační zlato, které se vám vyhýbá.
Doufejme! Snad budu zdravý, teď se cítím fyzicky i hokejově výborně. Tak kéž to tam vyjde.
