„Pokud bude v takových výkonech dál pokračovat, stane se z něj nový Jaromír Jágr,“ věštil přednedávnem bývalý kanonýr Edmontonu Petr Klíma. Na vyplnění odvážného proroctví má 22letý útočník ještě spoustu sezon, velkého mezníku pro český hokej by ale mohl dosáhnout už na konci tohoto ročníku.
Nejlepším kanonýrem zámořské NHL se totiž dosud stal pouze jeden našinec - Milan Hejduk. Na jaře roku 2003 předvedl v závěru základní části gólovou smršť a za Colorado nastřílel v posledních pěti utkáních sedm gólů. S 50 přesnými trefami za sebou nechal Markuse Näslunda, Todda Bertuzziho nebo mladého Mariána Hossu a jako první Čech třímal v rukou Maurice Richard Trophy, udělovanou nejlepšímu střelci NHL.
Teď se asi ptáte: A co Jágr? Legenda s číslem 68 sice pětkrát ovládla ligové bodování, králem kanonýrů se ovšem nikdy nestala.
Pravda, několikrát to bylo opravdu o fous. V roce 1999 zůstal Jágr o tři trefy v závěsu za Teemu Selännem, na jaře 2006 byl nejlepší český hráč všech dob dokonce před poslední pěticí zápasů na čele žebříčku s 53 góly před druhým Iljou Kovalčukem (51). Oba dva ale ostrouhali, na trůnu se nakonec usadil s 56 zásahy Jonathan Cheechoo. Jágrovi navíc tenkrát těsně unikla i trofej pro krále bodování.
Pastrňák má v tuto chvíli čtyřgólový náskok v tabulce ligových kanonýrů; drží si bezpečný distanc od kvarteta Ovečkin, P. Kane, Skinner a Meier. Pokud bude český šikula nadále pokračovat v nastoleném tempu, zastaví se počítadlo jeho gólových zásahů na ukazateli 77.
Takové numero je v dnešním hokeji pochopitelně utopické, vždyť mezi elitními střelci je zadostiučiněním už jen pokoření hranice 60 branek (naposledy se to povedlo Stevenu Stamkosovi v roce 2012).
Přesto je jasné, že pokud se neobjeví dramatický pokles v Pastrňákově výkonnosti nebo nedejbože zranění, má havířovský rodák našlápnuto k mimořádné sezoně. Navíc vezmeme-li v potaz, že letos na jaře stačilo nejlepšímu střelci NHL Alexandru Ovečkinovi k prvenství 49 zásahů (a předtím Sidneymu Crosbymu dokonce ještě o pět gólů méně), musí se čeští hokejoví příznivci tetelit. Ti pověrčiví se zase budou snažit zahnat případný triumf Pastrňáka z mysli.
Hlavně to nezakřiknout! Číslo 88 ale působí i přes obdivuhodné počiny stále klidně a vyrovnaně. „Chci se prostě jen zlepšovat. To je to jediné, co mě zajímá,“ prohlašuje jednoduše. Popravdě, co víc od sebe můžete chtít?
Trenér i spoluhráči ale Pastrňákovy pokroky popisují barvitěji. Po boku zkušeného mazáka Patricea Bergerona se mladík učí myslet i na zadní vrátka, od matadora Brada Marchanda zase odkoukává, jak s buldočí vůlí obrat soupeře o puk.
V čem tkví Pastrňákovo kouzlo? Už umí makat i dozadu, chválí ho tým |
„Tomu se říká všestrannost. A na něčem podobném se pracuje dlouhé roky,“ nepodceňuje progres svého hokejového žáka Bergeron. Dva mazáci se po boku českého ofenzivního tornáda tak trochu vytrácejí z pozornosti. Ale i na jejich méně nápadné píli stojí síla útočné formace, jež je často označovaná za vůbec nejnebezpečnější lajnu v celé NHL.
„Posílají si dlouhé přihrávky, potom pálí z voleje. Takových řad v lize moc nenajdete,“ uznal sílu bostonské hrozby brankář Toronta Garret Sparks. Nebožák, který od Pastrňáka schytal sobotní třígólovou nadílku.
Až dojde na další one-man show vysmátého mladíka, nemusíte očekávat převratná prohlášení. Pastrňák s největší pravděpodobností jen znovu s klidem praví, že se chce dál zlepšovat. Jen do toho.
