Všech svých triumfů dosáhl v dresu jediného týmu, Detroit Red Wings. Darren McCarty s ním zvedl velký stříbrný pohár nad hlavu v letech 1997 (kdy dal také vítězný gól ve finále), 1998, 2002 a 2008.
Na přelomu tisíciletí nahradil Joea Kocura v obávané „The Grind Line“, řízné detroitské formaci, kam dokonale zapadl vedle Krise Drapera a Kirka Maltbyho. V téže době byl ztělesněním rivality mezi Red Wings a Avalanche, která přerostla v několik legendárních hromadných bitek.
Za tím vším zároveň figurovala spousta alkoholu, sem tam nějaké drogy nebo exkurze do kasín, během nichž McCarty nasekal mnohamilionové dluhy a v roce 2006 potupně vyhlásil osobní bankrot.
Slavná rvačka McCartyho s Claudem Lemieuxem z Colorada (1997):
Problémy s pitím se však vlekly ještě mnoho let. Jak bývalý útočník přiznal v nedávném rozhovoru pro Detroit Free Press, základy alkoholismu u něj byly položeny hodně brzy.
„Když jsem vyrůstal, měl jsem dvě možnosti: buď být sportovcem, nebo propadnout závislostem. Trávy jsem se zamlada ani nedotkl, zato pít jsem začal, už když mi bylo 12 nebo 13,“ vzpomíná dnes už 47letý Kanaďan.
A jelikož do NHL prorazil v divokých 90. letech, ze své notorické záliby nemusel nijak znatelně upouštět. „V hokejových kruzích to nebylo nic nenormálního, spíš něco jako součást kultury,“ líčí McCarty nedávnou minulost v nejslavnější hokejové lize světa, kterou definitivně opustil po sezoně 2008/09.
Jeho oblíbená kombinace přílišného množství piva a whisky Jack Daniel’s jej během kariéry dohnala na několik odvykaček, do soudní síně a nakonec i ke krachu dvou manželství. Pomyslný vrchol nastal, když McCarty v roce 2015 zkolaboval a do péče si jej vzala parta jeho kamarádů.
Tráva mi zachránila život, říká McCarty
Bývalému spoluhráči českého brankáře Dominika Haška podávali týden v kuse, gram po gramu, tzv. Rick Simpson Oil - silný marihuanový koncentrát, který se používá k léčbě rakoviny kůže. „Byl jsem v kómatu a když jsem se z něj po týdnu probral, všechny fyzické závislosti byly pryč,“ nemůže McCarty stále uvěřit, jak znenadání zahnal alkoholového démona.
Od té doby si prý nedal ani sklenku, přestal také kouřit a shodil skoro třicet kilogramů. Zároveň bez ostychu přiznává, že jeho novým životním motorem se stala marihuana.
„Je to pro mě jako sklenka džusu. Dal jsem si jointa ráno, po cestě sem na golfové hřiště, pak i tady. Dalšího si dám, až doděláme rozhovor,“ prohodil k zámořským novinářům. „A nemyslím si, že bych jen nahradil alkohol něčím jiným. Kouřím rostlinu, která mi navíc zachránila život,“ uzavírá spokojeně McCarty.
Svou lásku k marihuaně dál rozvíjí - spolupracuje se společností, která se zabývá produkcí lékařské marihuany. McCarty zaštiťuje novou řadu výrobků. „Už mám pár nápadů na názvy. Bude to něco spjatého s mojí hokejovou kariérou. Sladká pomsta, něco takového,“ zubí se při vzpomínce na dávné bitvy na ledě.
Vzpomínka Dominika Haškana bývalého spoluhráče McCartyho „Už ani nevím, kdy jsem se o jeho alkoholismu dozvěděl. Zpočátku jsem to každopádně nevěděl. Byl jsem s ním během dvou triumfů v letech 2002 a 2008, při tom druhém byl zrovna po jednom z léčení. Dostal tehdy ještě jednu šanci vrátit se.“ „Strávil jsem s ním vlastně jen jednu kompletní sezonu, takže jsem věděl spíš víc informací od kluků, o jeho problémech, které byly hrozné. Přišel víceméně o všechno - o rodinu, o peníze. Musel vyhlásit osobní bankrot, což znamená, že vám vezmou všechno, ale nikomu už nic nedlužíte. Musel prodat prsteny za vítězství ve Stanley Cupu a tak dále.“ „Byl to ale dobrý kluk, bojovník, člověk se na něj mohl spolehnout. Nebyla to žádná hvězda, ale stabilní hráč třetí, čtvrté pětky.“ „Jestli bylo dřív prostředí v NHL k alkoholu tolerantní? Záleží. Když si dal někdo deset piv, a to myslím těch menších amerických, určitě to nemohlo být den před zápasem. V žádném případě. Ani mezi kluky by to nebylo tolerované, nikdo si to nedovolil.“ „Ale když bylo víc dní volna a šlo se ven, tak to běžně tolerované bylo. Nevím, jak je to dneska, ale stejně to bývalo i po 90. letech. Každopádně se nesmělo nic přehánět. Určitě nebylo tolerované, když o sobě člověk nevěděl. Nikdy jsem nezažil, aby někdo přišel opilý k zápasu. Ani den předtím si nepamatuju, že bych viděl někoho opilého.“ |
