„Od prvního dne mi pomáhají. Vozí mě po městě, abych se neztratil. Před chvílí mě vezli na letiště. Jsou to výborní hokejisti i kluci. Poradili mi se vším,“ vykládal v rozhovoru pro MF DNES na podzim 2014.
A takhle to ve Vancouveru v posledních letech chodilo vlastně pořád. Švédští bratři se postarali o každou novou posilu, šli příkladem na ledě i v zákulisí.
Sedinové a další slavní sourozenci v NHLAč na Stanley Cup nedosáhli, Daniel a Henrik Sedinové se řadí mezi nejúspěšnější bratry v NHL. Před posledními dvěma mači má Henrik 1 328 startů a 1 068 bodů (240+828), Daniel nastoupil k 1 304 utkáním, v nichž posbíral 1 039 bodů (391+648). Oba získali Art Ross Trophy pro krále produktivity - Henrik v sezoně 2009/10, Daniel o rok později. Henrik vlastní Hart Trophy (ligový MVP dle novinářů) 2010 a Daniel si vysloužil Lindsay Award (MVP dle hlasování hráčů) 2011. Společně pomohli Švédsku ke zlatu z OH 2006 a z MS 2013. Směle se mohou srovnávat s dalšími slavnými sourozenci v dějinách NHL. Patří k nim Maurice a Henri Richardové, Brent, Brian, Darryl, Duane, Ron a Rich Sutterové, Marián, Peter a Anton Šťastní, Phil a Tony Espositové, Frank a Pete Mahovlichové, Bobby a Denis Hullové nebo Scott a Rob |
Taky proto postihl místní sportovní reportéry, zaměstnance i fanoušky Canucks záchvat smutku, když dobré duše a hokejoví machři svorně oznámili, že tento týden uzavřou své ojedinělé kariéry.
V dojemném dopise vysvětlili, že se chystají na novou životní kapitolu, v níž nebudou chybět doma při psaní úkolů a rodinných oslavách.
Nechtěli, aby se ročník 2017/18 proměnil v rozlučkové turné. Náleží k nejlepším sourozencům v dějinách NHL, nicméně nikdy si nelibovali v okázalosti. Zároveň nehodlali zmizet ze scény, aniž by řekli sbohem a díky.
„Rádi bychom naše poslední tři zápasy sdíleli s vámi,“ napsali příznivcům. „Zároveň je budeme sdílet s našimi rodinami, přáteli, spoluhráči, trenéry, zaměstnanci klubu. Všichni jste s námi byli při každém kroku na naší cestě.“
A že ta cesta byla výjimečná! Zrzaví hoši z Örnsköldsviku, přístavu na pobřeží Baltského moře a úžasné líhně hokejových talentů, v osmi letech naskočili do žákovské soutěže.
Od čtrnácti, kdy se o šest minut mladší Daniel přesunul z centra na levé křídlo, nastupovali v jedné lajně. V klubu MoDo, ve švédských reprezentacích... A po geniálních zákulisních manévrech generálního manažera Briana Burka též v NHL.
Burke dokázal věc takřka nemožnou. Sediny naverboval do Vancouveru v draftu 1999 jako druhého a třetího. Daniel se stal dvojkou, pročež na dresu nosil číslo 22. Henrik přišel na řadu vzápětí, a tak v Canucks měl třiatřicítku.
Před dražbou talentů v hale Boston Garden počítali s tím, že je osud rozdělí. Pět minut před jejím začátkem se dozvěděli, že jim Burke zařídil společnou budoucnost. Od mistrovského tahu uteklo skoro devatenáct let. Sedinové celou dobu zůstali pohromadě, v jednom týmu.
DVOJÍ RADOST. Daniel (vlevo) a Henrik Sedinové slaví gól Vancouveru.
„Jako každý rok rozkvétají třešně, vraceli se do našeho města a stejně tak jeho obyvatelům přinášeli velké potěšení,“ objevilo se v komentáři deníku Vancouver Province. „V jejich přítomnosti čas nepádil tak rychle. V našich životech existoval jakýsi pevný bod, který teď zmizí.“
Po Stanley Cupu bažící Vancouver vítal zručné švédské forvardy jako spasitele. Sledoval, jak dozrávají z bažantů v superstars. Jak s hrdostí i pokorou čelí posměškům, vytahují mužstvo ze sklepení až do finále play off 2011.
Jejich příběh by asi byl až příliš dokonalý, kdyby zvítězili v zuřivé bitvě s Boston Bruins, v jejichž aréně byli draftováni. Ani srdcervoucí porážka v sedmizápasové sérii ovšem jejich odkaz nezruinovala.
Kdo vídal mače Canucks, dlouho nezapomene na originální kombinace, na chytrost a zručnost, s níž rozebírali pevné obrany na šroubky a matičky.
„Nemusejí kličkovat ani bourat,“ líčil Vrbata. „Procházejí díky narážečkám i delším pasům, pomůžou si. Dávají si puk i ve vyložených šancích.
Podporuju je ve spolupráci, ale často prostě musím pálit. Kdybych i já někoho z nich hledal, tak se upřihrávkujeme.“
Není divu, že si právě na pravém křídle Henrikovy lajny stanovil osobní rekord se 63 body (31+32).
Sedinové kolikrát nepotřebovali zrak, využívali intuici a souznění, jaké může pojit snad jen dvojčata. A v publiku to mnohdy užasle šumělo: „Jak tohle, propána, provedli?“
Proti sobě se postavili pouze v All Star Game 2011, když si je při vybírání týmů úmyslně rozhodili kapitáni Eric Staal a Nicklas Lidström.
Jinak váleli na stadionech v Evropě i Severní Americe bok po boku. Společně se věnovali dobročinnosti, vystupovali jako gentlemani, Vancouver je přijal za své syny. Společně se rozhodli odejít do penze, načež vyletěly vzhůru ceny lístků na poslední domácí partie proti Las Vegas a Arizoně. A společně zřejmě časem vkročí do hokejové Síně slávy v Torontu.
