"Celý rok jsem se nedostal do herní pohody. A hlavně: v play-off jsem v deseti zápasech dal jen jeden gól, to se hráči v mé pozici nesmí stát."
Jako vyslanec UNICEF teď pomáhá s organizací dobročinné akce na pomoc dětem. Řeší problémy s bydlením i spor s bývalými agenty, od nichž chce získat zpět špatně vynaložené peníze. - VÍCE ZDE.
Během léta snad najde čas i na řeč o příjemnějších plánech do budoucna – o svatbě s přítelkyní Petrou Volákovou.
Ale hlavně pilně trénuje. "Čeká se ode mě víc. A já sám od sebe čekám víc," říká Eliáš.
V sezoně jste měl docela dost zápasových šňůr bez vstřeleného gólu. Budete přes léto víc pilovat střelbu?
Určitě. Takové šňůry jsem měl i v minulosti, ale pak byly opačné, vyrovnalo se to. Ty letos nepřišly. Kondice, obratnost, střelba, technika, všechno je o tréninku. Noví trenéři, se kterými spolupracuji, mají skvělé cviky na suchu i na ledě. Doufám, že mi to pomůže.
Eliáš a Havlát: dvě děcka na jachtě i v posilovněP r a h a (bb) - Po českém spoluhráči v týmu New Jersey volá zatím Patrik Eliáš marně. A tak často vytáčí telefonní číslo Martina Havláta. "V sezoně spolu mluvíme obden. Stěžujeme si každý na svůj tým, a když se jednomu nedaří, snažíme se druhého povzbudit," říká Eliáš s úsměvem. Jinak se připravovali na palubě jachty: kliky, shyby, cviky s pomocí pásků od kimon či posilovacích gumiček. "Udržovat balanc, když se loď houpe, není jednoduché." Mořská nemoc jej nezastihla, jen jednou menší nevolnost. Vyzkoušel si i řízení lodi. A plavání daleko od břehu. "Ale mám strach z hloubek." S Havlátem jej spojuje třeba zájem o fotbal. "Snažím se Martina zlákat, aby se mnou hrál golf." A dál? Čím si tak sedli? "Umíme se spolu pobavit, po hokejové stránce k sobě máme velký respekt," vypočítává Eliáš. "Sice jsem o pět let starší, ale když jsme spolu, jsme jako děcka." |
Nebudete zkoušet třeba triky proslulého střelce Milana Nového, který trénoval s železnými puky?
V týmu také máme těžší puky a někteří kluci s nimi trénují. Ale já jsem dostal radu, že to není dobře. Načasování střelby je pak jiné. Měl bych trénovat spíš s lehčími.
S New Jersey jste spojil kariéru, jste kapitánem mužstva. Nemrzí vás však někdy, že hrajete v hodně defenzivním týmu?
Občas ano. Kdybych byl v týmu, který má otevřený styl, body by byly jiné. Ale když jsem se loni rozhodoval, kde podepíšu smlouvu, chtěl jsem být v úspěšném týmu. V Jersey jsem byl vždycky úspěšný po individuální a hlavně po týmové stránce. Člověka může mrzet, že nedává tolik gólů, ale výhry jsou nenahraditelné.
Jak moc se na vaší sezoně podepsala tíha kapitánského céčka?
Ať si to chci připustit, nebo ne, vliv mělo. Na začátku sezony se toho pro mě hodně změnilo, ať už to byl podpis dlouholetého kontraktu nebo volba kapitánem. Je to velká zodpovědnost. Trvalo mi nějakou dobu, než jsem se dostal do stavu, kdy si člověk uvědomí, že musí hrát svou hru, pro kterou ho ocenili, že musí být uvolněný.
Jaká je v týmu Devils role kapitána?
Pro mě je obrovská zkušenost, že se mi v první kapitánské sezoně nedařilo, jak bych si přál.
Proč?
Člověk musí být tím správným lídrem, právě když nehraje podle svých představ. To se ukáže opravdový vůdce. Doufám, že moji spoluhráči by vám řekli: Fajn, nedařilo se, ale měl odhodlání a do výkonu dával nejvíc, co mohl.
Stojí hodně sil udržet si takovou tvář?
Jistě. Skvělí vůdci, nejen ve sportu, musí hlavně působit vůdčím smyslem navenek, říkat správné věci. Řeč těla je důležitá. Že člověk přijde domů a je špatnej? To je pak na něm, aby se z toho dostal. V Americe jsem se naučil být psychicky hodně v pohodě, odolný, pozitivní. Pak se všechno vždycky otočí. Věřím si, vím, čeho jsem schopný.
A musíte se doma občas vyvztekat?
Možná už nejsem vzteklý natolik, že bych nemohl spát. Ale kolikrát je člověk naštvaný sám na sebe. Stává se mi to i na ledě. Když třeba nedám gól, zakroutím hlavou, je na mně vidět, že mě to štve. Neudržím se, abych to v sobě skryl. A to se musím odnaučit, protože to vidí spoluhráči i protihráči, pro které je to pak výhoda.
Býval jste už v dětství šéfem školních part?
Nevím. Vždycky jsem chtěl být ten, co vybírá tým, takže asi ano. Vím, že jsem v sedmé třídě udělal spoluhráči něco nepříjemného, protože mi nenahrál. Takže jsem ten pocit asi měl.
Jako kapitán také musíte umět jednat s lidmi. Vaše snoubenka Petra Voláková skládala zkoušky z diplomacie. Jaký vy jste diplomat?
Jsem v prvním ročníku.
A berete lekce?
Trošičku ano. Petra studuje diplomacii, je velmi chytrá a tím, že moderuje různé akce a pohybuje se mezi lidmi, kteří něco dokázali, má zkušenosti a musí mít chování. Kolikrát mi poradí. A správně.
Jakou nejlepší radu jste dostal?
To nemůžu říct. Ale pomáhala mi loni v rozhodování, kde mám podepsat smlouvu.
Neláká i vás jednou studovat vysokou školu?
Já bych to nezvládl. Jistě, pomohlo by mi to, nebránil bych se tomu. Vzdělání je důležité, ale člověk kvůli němu nemusí chodit do školy. Velmi mi pomohlo, že jsem v devatenácti šel do Ameriky. Organizace Devils mě nějak nastavila, dala mi režim. Jako klub jsme známí snad nejvíc striktním režimem v NHL. Musíme umět mluvit, vystupovat. Jsme jediný mančaft, který, když přijede třeba ve čtyři ráno do Buffala, kde neštěkne ani pes, musí mít kravaty. Takže na nějaké úrovni jsme, ač jsme často jako hokejisté podceňováni, že nic jiného neumíme.
Basketbalista Jiří Welsch nedávno líčil, jak ve španělské Malaze nesmí jít k večeři v pantoflích a vstát od stolu, dokud nedojedí všichni. Jaká pravidla platí v Devils?
Pravidel je tolik... Třeba když máme určený čas odjezdu autobusu, pět minut předtím už je pozdě. Nestíháte a říkáte si: Proč? Ale je to disciplína. A společných večeří máme při zápasech venku spoustu.
Vážně?
Dřív bývaly tři za sezonu, teď jsou naopak jen tři samostatné. Moc se nám to nelíbí, jsme střežení až moc. Během sezony jsme pořád spolu, přijde ponorková nemoc. To bychom mohli změnit, vždyť každý má jiný způsob, jak se uvolnit.
Musel jste jako kapitán ponorkovou nemoc hasit?
Letos žádný průšvih nebyl. Navíc mi pomohlo, že v týmu je dost veteránů. Brodeur, Brylin, Pandolfo, Gomez, White, Langenbrunner... Proto nemáme jen dva zástupce kapitána, ale čtyři. Máme nejvíc odchovanců z farmy, známe se. Je jasné, že spolu čtyřiadvacet kluků nemůže vycházet. Někteří se mezi sebou nemůžou snést, jsou divní a občas mají své dny. Ale když přijde hodina H, tedy zápas, táhneme za jeden provaz.
Zmínil jste Scotta Gomeze, jednu z hlavních postav týmu, která však možná odejde. Nebojíte se trochu, že by se slavní a silní Devils mohli časem rozsypat?
Velkou roli hraje v týmu dobrý brankář a toho my máme, což je naše velká síla. I když si myslím, že Marty (Brodeur) odehrál v minulé sezoně až moc zápasů. A máme dobrý management. Lou Lamoriello vždycky dokáže dát dohromady mančaft, který má šanci na vítězství. Nemám obavy z toho, co nás čeká. Parise měl skvělou sezonu, obránce Greene hrál výborně. A Zajac, to je kluk, se kterým bych si přál hrát.
Proč zrovna s ním?
Hráli jsme spolu prvních deset zápasů v sezoně a fantasticky. Stylem mi připomíná evropského hráče, skvěle hraje dozadu. On a Parise budou jednou srdce Devils. Jádro týmu zůstává a budoucnost je. Navíc platové stropy se budou zvyšovat, bude možné nakupovat další hráče.
Máte možnost doplnění ovlivnit jako třeba Jaromír Jágr v Rangers?
Bohužel ne. Názor můžu říct, ale zatím nikdy nebyl vyslyšen. Nějaký Evropan nebo Čech by mi v týmu pomohl. Vždycky jsem to tichou poštou poslal. Ale zatím nedošla.
