Z turné po cizích stadionech se v zimě nebude vracet do vymrzlého města nedaleko New Yorku. Z letadla vystoupí do tepla, do podnebí, kde se sníh vyskytuje jen vzácně. Jenže raději než o lákadlech prosluněné oblasti se baví o svém zaměstnání. O hokeji.
Proč jste tolik toužil po angažmá v Los Angeles?
Bylo to moje přání. Kings mají tým, který vyznává evropský styl. Myslím, že by mi mohl vyhovovat. Budují tam něco nového.
Vás nevábí moře, Beverly Hills, pro našince exotická krajina?
Jsem rád hlavně kvůli rodině. Já v sezoně nemám čas na nic.
Ani na váš oblíbený golf? V Kalifornii je určitě víc hřišť než okolo Philadelphie...
Ne. V sezoně se stejně na golf skoro vůbec nedostanete.
Dobrá, co tedy víte o mužstvu? Už jste s někým mluvil?
Zatím ne. Ale obránce Jardu Modrého znám z mládežnických nároďáků. A taky Žiga Pálffyho. I s ním jsme stejně staří.
Váš vztah s klubem Philadelphia Flyers byl aspoň podle zámořských médií takový zvláštní. Chtěl jste z Philadelphie pryč?
Nežádal jsem o to. Ale myslím, že je na to vhodná doba. Strávil jsem tam tři roky, to je myslím tak akorát.
Jak na Flyers budete vzpomínat?
Určitě v dobrém. Dali mi šanci chytat NHL. Povedly se mi tam tři parádní roky.
Ale po skončení play-off jste byl mnohými označen za důvod vyřazení týmu ze Stanley Cupu. Prý jste pouštěl špatné góly ve špatný čas...
Kdybych po sezoně tak brzy neodletěl domů, tak by to na mě nehodili. Nejdřív kritizovali ty, kteří hráli špatně...
... A pak se opřeli do vás, protože jste se nemohl z domova bránit?
Ne tak úplně. Ale možná... Takový je život. Každopádně, kdo rozumí hokeji, udělá si svůj obrázek.
Měl jste vynikající statistiky. Dostalo se vám několika ocenění. Ale provázelo vás několik pověstí o neshodách s manažerem, hráči i reportéry. Vy jste tvrdil, že většinou nebyly pravdivé.
S manažerem Clarkem jsem vycházel dobře. To novináři mě nevzali. Vytvářeli kolem mančaftu zvláštní atmosféru. Nemá smysl se tím zabývat. Já párkrát vysvětloval, že leccos bylo jinak, a nic se stejně nezměnilo.
Spoluhráči vám podle médií po jedné hádce stříleli v tréninku puky na hlavu...
Já mám teď jiné starosti, stěhování, nový tým. Chci navázat na svoje výkony z Philadelphie.
Jaké poměry vládly v kabině? Asi to nebylo tak kamarádské jako třeba ve Vsetíně, že?
V NHL to funguje jinak, na čistě profesionální úrovni. I když já mám zkušenosti jen z jednoho klubu. Nebyl tam prostor pro srandičky, kolektivní pohoda se nepěstovala.
Vztahy vám připadaly chladnější?
Dá se říct...
Proč myslíte, že si vás Flyers nehýčkali, když jste byl jejich nejlepším hráčem? Proč vás pustili?
Nezaobírám se tím. Ale podívejte se, kolik brankářů se tam v poslední době vystřídalo. Kromě Hextala tam žádný nevydržel. Ani Burke, Vanbiesbrouck... Já tam z těch ostatních vydržel nejdéle. A to jsem nepřišel jako hvězda.
Nemají snad trpělivost s gólmany?
Těžko říct, proč nejsou s nikým spokojeni.
A vy jste se sebou spokojen byl?
Já se dovedu zkritizovat, když chytám špatně, přiznám se k tomu. Ale dařilo se mi. Obyčejně to nedělám, vlastně to teď říkám poprvé: Byl jsem se sebou spokojen. Ty tři roky se mi povedly fantasticky.
Zvláště letos se v médiích hodně probíral váš nezvyklý styl, prý příliš rozevlátý. Sledoval jste to?
Každý prostě chytá jinak. Dominika Haška v Americe taky nejdřív neuznávali.
Komentátor v časopise The Hockey News vás přirovnal k motýlovi, který se nadýchal výparů z lepidla. Nehodíte se do zámořských šablon. Co vy na to?
Jasně, je důležité, abyste vypadal dobře. (vtipkuje) Aby vás měli lidi rádi. Ale brankář by taky měl něco chytit, ne?
A snažil jste se vypadat na ledě hezky?
No, mám docela pěknou masku, takže to snad nebylo úplně špatné.
A zkoušel jste třeba s trenéry nějak pracovat na proměně svého stylu?
Ten se nedá měnit. Když v něčem vyrostete...
Příští týden vás čeká vyhlášení cen NHL v Torontu. Nemáte obavy z viru SARS, který ve městě řádí?
My jsme proti Torontu hráli play-off, takže jsem tam byl častěji než kdokoliv jiný.
Já jen, že jsem ráno ve zprávách slyšel o dalším úmrtí...
Nemám strach. Nehodlám se tam zdržovat.
